Publicista Biler: Prezident svým podcastem zaštiťuje Křetínského mediální agendu, bez ohledu na jeho obsah

Jak si vedl Petr Pavel v prvním měsíci v prezidentské funkci? Byl rozhodný, nebo spíše rozpačitý? Pokud udělal chyby, tak v čem? Tomáš Pancíř se ptal sociologa, novináře a spisovatele Stanislava Bilera.

Prezident Petr Pavel při slavnostní inauguraci řekl, že nechce sto dnů hájení, následně představil seznam věcí, které chce stihnout během prvního sta dnů ve funkci. V neděli to bude přesně měsíc, kdy se funkce ujal. Vy jste v tomto týdnu napsal na server Alarm článek o tom, že začal úřadovat rychle, rozhodně a rozpačitě. V čem vidíte tu rozpačitost?

Já bych viděl tu rozpačitost asi v těch jednotlivých krocích. Na jednu stranu je pochopitelná, protože nikdy vlastně podobnou politickou funkci nezastával, ale sám si řekl o to, že nestojí o těch sto dnů hájení a vrhne se do práce. Já tam vnímám několik kroků, které bych minimálně označil za rozpačité, možná až problematické: když je vezmu popořadě, tak určitě rozhodnutí mít podcast s názvem Podhradí, který pro něj bude dělat – kde mu bude klást otázky – Michal Půr, což je šéfredaktor serveru info.cz, který patří řekněme fosilnímu miliardáři Danielu Křetínskému.

Ten druhý bod by byl, když se spekulovalo a stále se spekuluje o tom, že by Marek Benda z ODS mohl být navržený na ústavního soudce, tak Petr Pavel na přímou otázku, jestli je to dobrý nápad, vlastně řekl, že to dobrý nápad je a že si myslí, že by to mohlo Ústavní soud obohatit. Ta třetí věc, která mi přišla rozpačitá, byla jeho krátká návštěva Moravskoslezského kraje a jeho hodnocení toho, jak si ten kraj vede.

Asi to nejsou nějaké obří věci, ale jsou to věci, o kterých se dá bavit a které nepůsobí úplně nejlíp. Vlastně mě ještě napadá, že teď nedávno, včera nebo předevčírem, Petr Pavel představil svůj poradní tým, kde dost překvapil tím, že v něm mají drtivou většinu v něm muži. Zatím je tam zastoupena jenom jedna žena, což bychom asi přece jen ve společnosti, kde to máme půl na půl, čekali trochu víc.

Když to vezmeme postupně, začneme tím podcastem. Slyšel jste ten první díl podcastu Podhradí?

Neslyšel.

Je správné kritizovat něco, co jste neslyšel?

Mně tady nejde o obsah toho podcastu, ale o to, že si Petr Pavel zvolí zrovna takovou postavu, protože tím dodává autoritu tomu, koho Michal Půr reprezentuje, do jaké stáje patří, kdo je vlastníkem celého toho média. V čase klimatické krize je to dost problematické spojení.

Čtěte také

Na druhou stranu, není podstatné to, jestli se takové věci projevují nebo neprojevují v tom výsledném pořadu?

Není, to je až druhá věc. Ta první je, že prezident dává razítko celému tomu segmentu, který hájí fosilní byznys, což v čase klimatické krize prostě není vůbec pořádku. Myslím si, že bychom neměli něco takového akceptovat.

Už jsme u předchozích prezidentů měli dost problémů s tím, že byli spojení s nějakým jiným českým miliardářem, tady se rýsuje nějaké jiné spojení. Myslím si, že bychom tu citlivost na to měli udržet a že je tady spousta lidí, která může dělat podobné věci.

Přece jenom ještě jedna věc. Petr Pavel poskytuje další rozhovory řadě médií. Avizoval, že v tom bude pokračovat, v těch rozhovorech odpovídá normálně na dotazy novinářů. Ten podcast naopak má být možností, jak prezident nastolí vlastní agendu, což by u toho klasického rozhovoru těžko mohl. Na to by těžko novináři přistoupili, aby prezident si řekl, co chce říct, co bude tím tématem. Není v pořádku a není vlastně logické, že právě pro něco takového vezme člověka, který není tím klasickým novinářem? Sám pan Půr se označuje různými přízvisky, ale opakuje, že on není novinář. Nemá to vlastně svou logiku, že ten podcast dělá právě on?

Tak co potom teda vlastně pan Půr reprezentuje? To se pak dostáváme do vod nějaké hybridní novinařiny. On přece jen je šéfredaktorem určitého média, to z něj prostě dělá novináře bez ohledu na to, jestli se sám označí za něco jiného. A pořád to není podstata toho problému.

Zastává prostě vysokou pozici v celé té hierarchii mediálních domů, které vlastní Daniel Křetínský, sdílí s oblibou jeho texty a vyjádření, které se týkají třeba zelené politiky, sám píše poměrně, já bych řekl, až extremistické texty vůči klimatické změně nebo vůči zelené politice Evropské unie, takže tam je velmi jasně nastavená agenda vůči tomuto podstatnému tématu.

Čtěte také

Bez ohledu na to, jestli se oni dva o tom budou, nebo nebudou bavit, tak prezident zaštiťuje svoji autoritou, že je takový druh názoru natolik pořádku, že si zrovna jeho vybere pro svůj pořad, aby se tam s ním v podstatě přátelsky bavil.

Různorodé problémy periferií

Vy jste v těch výhradách mluvil také o nedávné návštěvě Petra Pavla v Moravskoslezském kraji. Psal jste o tom, že se během té návštěvy setkal takřka jen s lokální elitou. Máte pocit, že třeba v Dole Darkov pracuje elita Moravskoslezského kraje?

Ne, to určitě nemám a jak jsem řekl, takřka jenom výhradně s elitou.

Dobře. Když se podíváme do toho programu, bylo tam třeba setkání s lidmi v Gongu v Ostravě. Tam také přišla elita?

Určitě ne. Ale názory, které Petr Pavel během té návštěvy formuloval, vznikaly vesměs po jednání s primátorem Ostravy, nebo s hejtmanem Moravskoslezského kraje, nebo s primátorem Karviné.

Čtěte také

Vlastně vždy jako kdyby jeho hodnocení situace Moravskoslezského kraje, nebo toho, co ten kraj trápí, bezprostředně navazovalo na jednání s těmito vrcholnými představiteli a bylo z toho vidět, že odráží nějaký pohled těchto vrcholných představitelů na ten kraj jako takový, který je vlastně strašně různorodý a není ho možné za dva dny, při návštěvě Ostravy a jednoho dalšího města, zhodnotit.

Kam byste v Moravskoslezském kraji zavedl pana prezidenta vy?

Já bych ho nemohl zavést na jedno místo, protože ten kraj se svým způsobem docela liší od některých dalších krajů. Když třeba Petr Pavel mluvil o tom, že by Moravskoslezský kraj mohl být příkladem pro kraj Ústecký, tak ač je každý kraj samozřejmě různorodý, tak zrovna třeba ten Ústecký nebo Karlovarský – když zmíníme tyto kraje, které mají řekněme větší problémy než zbytek země – jsou mnohem víc homogenní, co se týče příčin těch jednotlivých problémů, což se pak objevuje na různých mapách, když sledujeme třeba míru exekucí nebo jak se daří školám.

Zatímco když se podíváme na ten Moravskoslezský, tak uvidíme poměrně barevnou mapu, kdy se v různých aspektech ten kraj liší třeba v rámci jednotlivých okresů, ale i menších jednotek, jako je měst nebo obcí s rozšířenou působností, takže ten kraj vlastně není možné zhodnotit z jednoho jediného místa, jako je Ostrava.

Čtěte také

Musíte jet třeba Vítkovsko, což je úplně jiný druh lokality, je to řekněme nějaká upadající periferie. Musíte jet třeba na Bruntálsko, což je horská obec – a jste v úplně jiném typu kraje, s jinými problémy, kde řeší něco diametrálně odlišného, než se řeší na Karvinsku. Budete muset jet na Krnovsko, na Osoblažsko – a opět se budete dívat na úplně jiný typ kraje, kde řeší úplně jiné věci. A z těchto míst si potom můžete poskládat něco, co nepůjde vyjádřit v jedné větě, že Moravskoslezský kraj trápí: a teď jedna věc.

To je problém, který nejde takto vyslovit. Takže z toho, že se třeba Ostravsku relativně daří – i když je otázka, co to je – že se mu daří se transformovat z toho těžkého průmyslu, tak je to pravda nebo by to mohla být pravda jenom pro to Ostravsko, ale už to nemá nic společného se situací v tom Bruntálu, Vítkovsku a Osoblažsku, když si vyberu třeba tyto lokality.

Jak by měl podle sociologa Stanislava Bilera stát investovat, aby pozvedl životní úroveň ve svých periferiích? Proč podle něj české vzdělávání neumožňuje dětem rozvinout jejich potenciál a co se s tím dá dělat? Poslechněte si celý rozhovor vedený Tomášem Pancířem.

autoři: Tomáš Pancíř , jkh
Spustit audio

Související