Protiromské nálady sílí. Hrozí ostrý konflikt?

16. květen 2012
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Monika Šimůnková

Dnes budeme hovořit o situaci a postavení romské menšiny v České republice. O tom, proč je označována ve výzkumech veřejného mínění za nejméně oblíbenou.

Proč se zhoršuje názor na vzájemné soužití s ní a také o tom, proč si spořádaní Romové připadají v bezvýchodné situaci. Že ačkoli se snaží, jsou házeni do jednoho pytle s těmi problémovými. A konečně otázka nejdůležitější. Co míní se současným stavem dělat zodpovědní politici a vláda? Proč v současné době veškerá agenda a zodpovědnost padá jen na hlavu vládní zmocněnkyně pro lidská práva Moniku Šimůnkovou? Tak to je téma pro následujících 50 minut. Jejich pokud možno nerušený poslech přeje od mikrofonu Českého rozhlasu 6 Jarmila Balážová.

Podle více než čtyř pětin obyvatel jsou vzájemné vztahy Romů s neromskou většinou v České republice špatné. A 70 procent lidí míní, že vláda romskou problematiku nezvládá řešit. Vyplývá to z dubnového průzkumu Centra pro výzkum veřejného mínění. Ten byl zveřejněn včera. Jeho výsledky má k dispozici v tuto chvíli řada médií a také s nimi pracuje. O něco kladněji hodnotili dotázaní přímé soužití s romskou menšinou v místě jejich bydliště, které považuje za dobré přes 40 procent lidí. Ukazuje se tedy, že přímá zkušenost znamená také tolerantnější přístup a kladnější hodnocení vzájemného soužití. Názory české společnosti na vztahy s Romy se v posledních letech přesto výrazněji nezměnily. Že jsou vztahy romské menšiny s ostatními obyvateli České republiky špatné si myslí 82 procent lidí. Pozitivně hodnotilo vztahy s Romy jen 14 procent dotázaných. Poměr pozitivních a negativních odpovědí je téměř stejný jako při loňském průzkumu stejné agentury. Zvýšil se pouze podíl těch, kteří hodnotí vzájemné vztahy výrazněji negativně. Odpověď, že vztahy jsou velmi špatné bylo o 12 procent více než loni. Zatímco těch mírnějších, spíše špatně, bylo o 11 procent méně. Na druhé straně, ačkoli podobné výzkumy se nekonají, lze ale odhadovat z vystoupení v médiích nebo diskusních fór na sociálních sítích, že se cítí stále více frustrovaní ti Romové, kteří žijí takzvaně spořádaným životem. Stěžují si, že jsou společností vnímáni paušálně a neustále je jim předhazováno, co udělal každý jejich soukmenovec. Stále tíživější situaci stojí tváří v tvář také lidé, kteří si například adoptovali romské děti. Tak o tom všem budeme dnes diskutovat. A konkrétně s vládní zmocněnkyní pro lidská práva Monikou Šimůnkovou. Dobrý večer.

Monika ŠIMŮNKOVÁ, vládní zmocněnkyně pro lidská práva
--------------------
Dobrý večer.

Jarmila BALÁŽOVÁ, moderátorka
--------------------
Jsem ráda, že jste si udělala čas v nabitém programu. Vím, že včera jste otevírala takový seminář, workshop, mezinárodní konferenci, která byla částečně věnována i našemu tématu. Hodnotil se vztah českých škol a pedagogů právě k dětem a k vyučování dětí s jistým handicapem. Ať už sociálně znevýhodněných, či jiným. A ve studiu vítám také Zdeňka Ryšavého, výkonného ředitele neziskové organizace Romea, která se výrazně podílí zejména na mediálním sdělovacím poli a trhu. Dobrý večer i vám.

Zdeněk RYŠAVÝ, výkonný ředitel neziskové organizace Romea
--------------------
Dobrý večer.

Jarmila BALÁŽOVÁ, moderátorka
--------------------
Bohužel s námi přímo ve studiu nemůže být Ivan Gabal, ale dnes dopoledne jsme s tímto sociologem a tvůrcem vůbec první mapy sociálně vyloučených lokalit, natočili rozhovor. Postupně vám ho samozřejmě pustíme, milí posluchači. Můžeme se pustit do toho velmi ožehavého a, jak se zdá, v České republice v posledních týdnech a měsících, půl roce stále třaskavějšímu tématu. Koneckonců právě dnes se konal pohřeb v Karviné jednoho z Romů, který byl postřelen člověkem, který se domníval, že tam přišel něco vykrádat. Zastřelil ho, dostal ránu z kuše přímo do hlavy a je mrtvý. Ty věci jsou samozřejmě v šetření, nemůžeme se jich dotýkat přímo. Ale mají vliv na přímé veřejné mínění, které se týká romské menšiny a jejího soužití s českou komunitou. Podle vašeho názoru, jak se za posledních, dejme tomu, 5 let změnila a změnilo postavení romské menšiny, která žije v České republice a její vnímání veřejnosti? Moniko Šimůnková, já vím, že vy jste v té době se samozřejmě pohybovala úplně v jiném prostředí, věnovala jste se velmi právům a postavení dětí nejenom v České republice, ale vůbec ve světě, pohřešovaným dětem a tak dále. Nicméně asi jste si musela udělat nějaké rešerše, když jste přijala pozvání zmocněnkyně.

Monika ŠIMŮNKOVÁ, vládní zmocněnkyně pro lidská práva
--------------------
Tak určitě. Samozřejmě vy jste to i řekla, já těch posledních 5 let mohu vnímat jakoby ze, z těch svých dvou pozic. To znamená ten poslední rok a čtvrt z pozice vládní zmocněnkyně pro lidská práva a ty 4 roky předtím z pozice vlastně občana České republiky, který tedy se nevěnoval přímo profesionálně a odborně té problematice z titulu tedy někoho, kdo má vlastně tu problematiku i částečně ve své gesci, nebo především ve své gesci. Rešerše vyloženě jsem si, pokud to máme nazvat rešerší, nedělala. Ale vycházela jsem ze zpráv o stavu romské menšiny, které předkládáme každoročně i vládě. A především třeba z té poslední, to znamená za rok 2010, která hovoří o tom, že, a teď pominu média a třeba úplně tu poslední dobu, ale hovoří o tom, že situace Romů v České republice se moc nezlepšuje. Že díky mnoha okolnostem zůstává a dokonce i přibývá Romů, kteří žijí v těch sociálně vyloučených lokalitách. A celkově ta jejich situace úplně dobrá není. Co mně hodně v podstatě, je pro mě velkým mementem a je pro mě jedna z nejdůležitějších věcí, že stále romské děti zůstávají v tom zvláštním segregovaném vzdělávání. To znamená v těch praktických školách, protože já se domnívám, že vzdělání je jedna z věcí, na kterou musíme upřít pozornost, máme-li mluvit o zlepšení stavu romské menšiny v České republice. A bohužel ten stav, a asi k tomu ještě dojdeme, protože to bude možná jedno z témat, kterým se budeme zaobírat trošku více, ten stav je stále špatný. Prostě třetina romských dětí chodí do praktických škol a nemají tam tu možnost, nebo tu vyhlídku nějaké, nějakého lepšího vzdělání. A samozřejmě potom uplatnění na trhu práce. Ale ještě bych řekla jednu věc k té zprávě o stavu romské menšiny. Že ty podmínky špatné, o kterých jsem mluvila, tak oni se dědí z generace na generaci, přenášejí se prostě generačně. A tam vyplývá z toho, že tam není velká pravděpodobnost a vyhlídka na to, že právě třeba situace těch dětí, které dneska žijou v těch rodinách, které jsou v sociálně vyloučených lokalitách, by se měla nějakým zásadním způsobem lepšit.

Jarmila BALÁŽOVÁ, moderátorka
--------------------
Vy jste zmínila situaci ve školství. Já bych ráda připomněla, že si Česká republika připomíná 5 let od toho rozsudku u štrasburského soudu právě za to, že některé romské děti čelily segregaci. Měli jsme učinit nějakou nápravu. Jak to, že ještě po 5 letech hovoříme o tom, paní Šimůnková, že ta situace je stále stejně špatná? Že ta segregace existuje.

Monika ŠIMŮNKOVÁ, vládní zmocněnkyně pro lidská práva
--------------------
No, já o tom samozřejmě nehovořím úplně ráda, že ta situace se zřejmě úplně nezlepšila. Obecně musím říci, že mě velmi překvapuje, že třeba ministerstvo školství nemá nějaká konkrétní data o tom, kolik třeba k nám, nebo chodilo do praktických škol před těmi 5 lety romských dětí a kolik jich chodí dneska. Samozřejmě víme, že ten původ, nebo ta etnicita je osobní údaj, který je chráněn zákonem, takže se to velmi špatně zjišťuje. Ale my dokonce nemáme ani informace o tom, kolik je praktických škol celkově v České republice a kolik do ní chodí celkově dětí. Nejen tedy romských. A v této souvislosti musím říct, že velmi vítám i ten průzkum, který dělá veřejný ochránce práv v těch posledních měsících, který si prošel samozřejmě i svou velkou kritikou, ale já za ním jednoznačně stojím, protože je to aspoň něco, co nám někdy v průběhu června, pokud mám víc informací, které jsme včera zaslechli od zástupkyň z kanceláře veřejného ochránce práv, tak v průběhu června by ta čísla měla být uveřejněna. A dostaneme alespoň nějaké číslo, jak to tedy je s romskými dětmi v praktických školách. A já se trošku obávám toho, že ta situace se skutečně 5 let po rozsudku DH versus Česká republika nezměnila. Ač tedy musím říci, že máme tady dokumenty jako strategie boje proti sociálnímu vyloučení, která obsahuje, její velkou částí jsou opatření týkající se školství a týkající se právě toho zásadního přesunu nebo posunu v tom českém školství od toho segregovaného školství k tomu inkluzivnímu. Já to slovo inkluzivní nemám moc ráda, říkám spíše společnému vzdělávání. A já musím říci, že zatím ministerstvo školství úplně dle mého názoru nezačalo naplňovat ta opatření tak, jak by měla. A já doufám, že s novým ministrem školství dojde k posunu.

Jarmila BALÁŽOVÁ, moderátorka
--------------------
Data a fakta obecně velmi chybí v České republice. Pak je velmi složité ale odpíchnout se od nějaké strategie, když nevíme, v jakém současném stavu jsme. Připomeňme opět ten průzkum, ke kterému se vrátíme. Tam je několik velmi zajímavých rozporů, když člověk čte a studuje ty výsledky velmi dobře, tak například skutečně ty rozdíly mezi vnímáním většinové společnosti směrem k Romům v okamžiku, kdy hovoří paušálně, v okamžiku, kdy se hovoří o přímé zkušenosti, protože se ukazuje, že ačkoliv lidé nemají přímou negativní zkušenost, tak přesto mají averzi. Možná je zajímavé o tom hovořit, proč mají averzi právě vůči této menšině a jestli skutečně existují nebo neexistují nějaké stereotypy. Zajímavá věc opět v tomto průzkumu, pak o tom hovoříme i s Ivanem Gabalem, i o tom, jak jsou ty průzkumy, výzkumy dělány a do jaké hloubky, spočívá také v tom, že lidé odpovídají na otázku, zda si myslí, že právě příslušníci této menšiny čelí nebo nečelí nějakým znevýhodněním. A ukazuje se, že podle lidí téměř nikoli. Že mají někdy ještě mnohem lepší startovací pozice. Čím to je, že máme na jedné straně velmi frustrovanou většinovou společnost, která si myslí, že Romové na ní parazitují ve své většina na této společnosti. Na druhé straně máme podstatnou část romské menšiny, která se cítí frustrována, že ačkoliv žije nějakým způsobem integrována, platí daně a žije mnohdy jako běžný občan, dokonce se i cítí více být českými občany než třeba romskými, tak je poměřována tím paušalizujícím metrem, Zdeňku Ryšavý.

Zdeněk RYŠAVÝ, výkonný ředitel neziskové organizace Romea
--------------------
Tak, obecně pokud hovoříme o dnešku, tak postavení romské menšiny ovlivňuje celá řada faktorů. My jsme v současné době celá Evropská unie jsme v určité hospodářské recesi. Obecně chudší lidé na tom jsou špatně. A ta jejich situace, jejich vyhlídky jsou spíše stále horší a horší. Na ty Romy, kteří mají podle mého názoru horší přístup k zaměstnání, horší přístup k bydlení, tak určitě ta krize dopadá ještě, ještě s větší silou. A mezi těmi chudými, řekněme, bílými Čechy a Romy není moc velký rozdíl. Oni jsou na tom všichni stejně špatně. A někteří mohou možná hledat toho, toho viníka toho svého neúspěchu. Neúspěchu v životě, neúspěchu při hledání práce. A pak ti Romové jsou samozřejmě první na řadě. Nemohou se svým způsobem bránit, jsou házeni do jednoho pytle. V médiích neustále slyšíme, jak Romové něco udělali, něco zneužili a pak to samozřejmě působí na tu společnost tak, že si 82 procent lidí myslí, že ty vztahy jsou špatné. A vnímají je špatně. Na druhou stranu celková čísla jsou pořád stejná. Když se podíváte na průzkum od stejné agentury v roce 97, tak tam je to číslo 81 procent. Dneska 82 procent. To je prakticky shodné. A v roce 97, jestli si pamatujeme, tak byla takzvaně "blbá nálada" a ta "blbá nálada" dneska obecně je ve společnosti, možná to spolu i trochu souvisí.

Jarmila BALÁŽOVÁ, moderátorka
--------------------
Ta špatná ekonomická situace, krize, která se táhne celou Evropou, může být samozřejmě velmi varující, známe to z historie. Přitahuje také schopnost parazitovat na tom problému celospolečenském, celoevropském. Radikály u nás, to není výjimka samozřejmě. Ať už v případě té kauzy, kterou jsem zmiňovala v souvislosti s dnešním pohřbem zabitého Roma, nebo Břeclav a spousty samozřejmě jiných. Je to příležitost, kdy se může nejenom Dělnická strana sociální spravedlnosti, ale i řada politiků z takzvaného seriózního politického spektra na tom tématu velmi jednoduchým, populistickým způsobem přiživit. Tak, co dělat v takové situaci, která je vážná, protože řada lidí je znechucena z politiky obecně. A řada lidí nevěří v tuto současnou dobu v nějaké konstruktivní řešení. Systematické, které si vyžádá třeba 20, 30 let. Navíc taky neexistuje nikdo, kdo by představil skutečně tvrdou konkrétní strategii. Jak bojovat proti těm rychlým heslům, s nimiž přicházejí?

Zdeněk RYŠAVÝ, výkonný ředitel neziskové organizace Romea
--------------------
Ta strategie, ta strategie tady je. Problém je v tom, že strategii máme, ale není politická vůle ji, ji naplňovat. Tam je sto, sto jasných opatření, který, který povedou zřejmě někam, jsou tam přesně daná vyčíslené i náklady. Bohužel prostě není politická vůle a jak pan Šimáček, tak paní Šimůnková se prostě můžou rozkrájet, ale pokud nebudou ti politici chtít tu strategii realizovat, tak přestože na vládě pro ni zvednou ruku a je to případ přesně ministerstva školství, kde ministr školství pro ni zvedl ruku, ale prakticky dělal opak.

Jarmila BALÁŽOVÁ, moderátorka
--------------------
Paní Šimůnková, jak se teď cítíte? Vy jste nejdříve, když jste nastoupila do funkce vládní zmocněnkyně pro lidská práva. Měla jste samozřejmě těžkou situaci už jenom proto, že premiér Nečas velmi dlouho váhal, několik měsíců, s jmenováním. To samozřejmě způsobilo jisté vakuum, jistou nervozitu v řadách třeba neziskového sektoru. Navíc těsně v okamžiku, nebo ne tak dlouho, asi rok a čtvrt, kdy byl zrušen post ministra pro lidská práva, ministryně předtím pro lidská práva. A vy jste se zdržovala komentářů, vystupování. Nejdřív jste čelila tomu, že se nevyjadřujete, nechcete. Teď tak činíte, ale zdá se, že jste tak osamocena v poli, že nemáte kromě svých nejbližších pár spolupracovníků příliš šancí. Protože vy jste vysoce postavený úředník bez jakýchkoliv kompetencí. Co vlastně můžete?

Monika ŠIMŮNKOVÁ, vládní zmocněnkyně pro lidská práva
--------------------
No, tak já jsem samozřejmě hned od začátku, kdy jsem nastoupila do té své pozice, tak jsem říkala, že se budu asi mediálně méně projevovat než mí předchůdci. Z mnoha důvodů. Jeden z těch důvodů byl taky to, že jsem zvyklá na to spíš pracovat a míň se ukazovat. Ale uznávám, že tato pozice potřebuje, aby člověk zaujímal stanoviska k mnohým věcem. A to velmi zásadně. Další věcí bylo to, že došlo prostě k posunu toho úřadu jako takového. A nebylo to úplně vykomunikováno. Došlo ke spojení dvou funkcí, vlastně té úřednické vrchní ředitelky sekce a té jakoby ideové, toho zmocněnce vlády pro lidská práva. To nebylo dřív. Můj předchůdce měl na to, co já dělám, další 4 lidi. Takže já jsem najednou byla samozřejmě konfrontována i s obrovským množstvím práce a už mně nezbýval ani čas na to ještě mediálně vystupovat. Ale bylo potřeba prostě skutečně začít dělat tu práci. Mám-li být upřímná, musím říci, že jsem na začátku než jsem do té funkce šla, čekala větší politickou podporu té agendy než se potom ve skutečnosti ukázala. A je to věc, která, která mi samozřejmě chybí. Myslím si, že ta agenda lidských práv je nesmírně důležitá nejen z pozice toho, že jsou to samá témata, která jsou tedy velmi nepopulární, a je potřeba, aby je tady prezentovalo více lidí na té nejvyšší úrovni. A hovořilo o nich. Ale i z té pozice, že ji vnímám toho zmocněnce vlády lidská, pro lidská práva jako někoho, kdo vlastně ze strany té vlády má přijít s takovým tím prvkem lidskosti, má se zastávat těch, kteří na tom nejsou úplně dobře. Těch menšin. A měl by reprezentovat takovej ten, takový ten lidský prvek jakoby té vlády.

Jarmila BALÁŽOVÁ, moderátorka
--------------------
Připomeňme jenom, že ta agenda je velmi široká. My se bavíme dnes o jenom zlomku její součásti, a to je ta menšinová tématika. Ale pod vás nebo vůbec pod agendu vládního zmocněnce spadá samozřejmě, spadají věci týkající se zdravotně handicapovaných, genderová politika, nejrůznější minority, práva dětí, samozřejmě ta národnostní, je to široké.

Monika ŠIMŮNKOVÁ, vládní zmocněnkyně pro lidská práva
--------------------
Samozřejmě. Tam jsou, jak jste zmínila, gender teda teď přišel od prosince minulého roku pod ministerstvo práce a sociálních věcí, ale jsou to menšiny jako takové i ostatní, nejen tedy romská problematika. A pak jsou to zdravotně postižení, jsou to práva dítěte, práva cizinců, neziskový sektor jako takový. A ta problematika je velmi široká, velmi, velmi důležitá dle mého názoru. A já jsem nechtěla v podstatě omezovat ani jedno. Ale zase na druhou stranu mám určité kapacity, takže ani té romské otázce jsem se nedokázala, i kdybych chtěla, věnovat v takové míře, v jaké to možná bylo očekáváno. Já bych ještě ráda řekla, že považuju za strašně důležité právě v té mé gesci to, že na úrovni těch poradních orgánů vlády se schází ta občanská společnost se státní správou. A právě je tam ten dialog těch, kdo pomáhají v tom občanském sektoru, v té které oblasti se státní správou, která je zodpovědná za ten, za tu kterou oblast. A proto si myslím, že ač možná mohly zaznít různé hlasy o existenci poradních orgánů vlády, tak já je považuju za nesmírně důležité. Právě ten dialog a to i třeba, že ta zmocněnkyně může přijímat podněty od té občanské společnosti. Ať už se jedná z jakýkoliv z těch sektorů, o kterých jsme mluvili. A může je i dávat do připomínkového řízení a může ovlivňovat i zákony právě ve prospěch těch menšin. I když teďka mi bylo sděleno, že zmocněnkyně by neměla být nadále připomínkovým, povinným připomínkovým místem, tak přesto já se budu snažit udělat maximum, abych tuto svoji roli dále naplňovala.

Jarmila BALÁŽOVÁ, moderátorka
--------------------
Paní Šimůnková, zmínila jste poradní orgány. V souvislosti s veřejným míněním a vzájemných soužitím mezi romskou menšinou, většinovou populací, i když se to tak vlastně jako taky kostrbatě říká, protože Romové jsou součástí většinové společnosti rovněž. Tak ale funguje dosud jeden jediný poradní orgán, v tuto chvíli tedy. A to je občanská část vládní Rady pro záležitosti romské komunity. Na všem ostatním Romové ve velké většině ztratili svůj podíl na jakémsi skutečném rozhodování a moci tedy radit a připomínkovat.

Monika ŠIMŮNKOVÁ, vládní zmocněnkyně pro lidská práva
--------------------
No, to, já si, já si úplně nemyslím. Já bych nenazvala tím činným orgánem pouze občanskou část Rady vlády pro záležitosti romské menšiny. Ale celou Radu vlády pro záležitosti romské menšiny, které tedy mimo jiné tedy jako jsem tam výkonný místopředseda. Předsedou je ...

Jarmila BALÁŽOVÁ, moderátorka
--------------------
Jenom odhalme tedy, že se skládá z, ta Rada pro záležitosti romské komunity, se skládá ze zástupců jednotlivých resortů a pak z té občanské části, čili to jsou většinou aktivní Romové či jiní.

Monika ŠIMŮNKOVÁ, vládní zmocněnkyně pro lidská práva
--------------------
Jsou to aktivní Romové, jsou to většinou krajští koordinátoři, kteří zastávají tu roli krajských koordinátorů na úrovni jednotlivých krajů. To znamená těch, kteří jsou příslušni pro to, aby pomáhali v téhle té oblasti. A pak jsou tam různé ještě další osobnosti, týkající se, nebo zaobírající se romskou problematikou, popřípadě ti, kteří reprezentují Romy. A my se snažíme na úrovni té rady vlády ale především i jejích výborů, o kterých se možná tolik neví, ale které zasedají pravidelně a pracují, tak se snažíme opravdu diskutovat témata, která jsou aktuální, snažíme se hledat i s jednotlivými resorty řešení určitých situací. A ono to možná není tolik vidět. Ale přeci jen se něco děje. To musím říci upřímně.

Jarmila BALÁŽOVÁ, moderátorka
--------------------
A stačí to? V minulosti odešla z rady pro záležitosti romské komunity samozřejmě i předtím, než vy jste stála v jejím čele, celá řada zajímavých významných Romů, kteří považovali za zbytečné po několikaletém snažení být součástí jenom těch poradních orgánů.

Monika ŠIMŮNKOVÁ, vládní zmocněnkyně pro lidská práva
--------------------
Je to pravda. Mě to i mrzí. Třeba pan Holomek odešel z rady vlády. Samozřejmě s tím se musím smířit, to je věc rozhodnutí každého z nás. Já v rámci té rady se snažím dělat maximum. My tam máme i zastoupení dokonce ministrů. Což je na jednu stranu velmi dobře, na druhou stranu třeba, co se týká toho segmentu školství, tak my právě na té radě se snažíme pokaždé, když zasedáme, abychom se například od ministerstva školství dozvěděli, k jakému pokroku tedy dochází v rámci toho inkluzivního vzdělávání. A musím říci, že právě na těch posledních zasedáních rady už se to stalo takovým spíše administrativní povinností, že tam ten představitel toho ministerstva školství přednese určitou zprávu, která ovšem tak trošku, alespoň mně, toho moc neřekla. Takže já bych nechtěla samozřejmě, aby se to přeneslo pouze do té oficiální formální úrovně. Ale aby ta rada pracovala. A v tomhle tom jsme si to i hodně vyříkali právě s občanskými členy rady vlády, u kterých jsem někdy měla pocit, že třeba zasedli, vydali nějakou tiskovou zprávu, zkritizovali mě nebo mé kolegy za to, že něco děláme nebo neděláme třeba v době Šluknovska. Ale aby sami přišli s tím, nebo abysme si sedli dohromady a řekli jsme, tak co my jako rada můžeme udělat, tak tak to úplně nefungovalo. A v tomhle tom myslím, že s kolegy v současné době si to vyříkáváme, aby ta rada fungovala trošku efektivněji.

Jarmila BALÁŽOVÁ, moderátorka
--------------------
Říká Monika Šimůnková. A teď otázka na Zdeňka Ryšavého, výkonného ředitele neziskové organizace Romea. Máte pocit, pane Ryšavý, a teď nemyslím jenom vás, ale obecně neziskovou organizaci Romea, že se v posledních letech soustřeďuje příliš velká pozornost nejenom médií, ale i samotných politiků na sociálně vyloučené lokality? A teď zkusme nastřelit nějaké odhady. Já vím, že se velmi liší, počtu Romů, kteří žijí v České republice. Nebo se jako prohlašují za Romy. Teď nemyslím jenom oficiálně při sčítání lidu.

Zdeněk RYŠAVÝ, výkonný ředitel neziskové organizace Romea
--------------------
No, pokud začnu těmi počty, tak ten odhad je mezi 150 i 300 tisíci. A pokud vím, tak sociolog Ivan Gabal podle nějakého průzkumu ten počet odhaduje na 200 tisíc. To si myslím, že asi, asi to číslo bude, bude nejblíž. V sociálně vyloučených lokalitách v současné době můžeme odhadovat 100 tisíc, 100 tisíc lidí, z toho bude prostě většina Romů. Samozřejmě, že tam asi budou žít i, i národnostní Češi. Ale většina bude Romů. Takže, řekněme, že 50 procent Romů je na tom hodně špatně. Dalších 50 procent Romů však jsou asi takzvaní neviditelní Romové, kteří žijí normálním svým životem, na které se nikdo nesoustřeďuje. A nesoustředí se na ně ani média. A ani politici, protože média samozřejmě pro ně, pro ně dobrá zpráva nebo pozitivní zpráva není žádnou zprávou. Většinou. A radši informují o těch negativních věcech. Platí to obecně, nejen o Romech samozřejmě. Politici ti, především ti regionální samozřejmě hrají s romskou kartou. Ta romská karta se jim vyplácí. Ať už začneme panem senátorem Čunkem, nebo teď panem senátorem Doubravou, který si dělá půdu pro další zvolení. Prostě Romové v tom negativním slova smyslu přinášejí body. Přinášejí body politické, přinášejí body návštěvnost, čtenost médiím a prostě to tak je.

Jarmila BALÁŽOVÁ, moderátorka
--------------------
A znamená to tedy, že většinová společnost se opravdu cítí oprávněně ohrožena a že má pravdu, že romská menšina, a teď je velmi složité opravdu hovořit paušálně, minimálně v tom sociálním vyloučení ta část vyskytující se, je tou problematičtější, že se to zhoršuje to vzájemné soužití? Anebo, nebo je stále jakoby stejně špatné, neprohlubuje se tak výrazně a ...

Zdeněk RYŠAVÝ, výkonný ředitel neziskové organizace Romea
--------------------
Je stejně špatné. To ukazují i ty průzkumy. Je stejně špatné. A ten vztah vlastně se nezlepšuje. To můžeme říct jednoznačně, že se nezlepšuje.

Jarmila BALÁŽOVÁ, moderátorka
--------------------
Uměle to ale vypadá, že se velmi zhoršuje. Protože se daří těm regionálním politikům zdvihat tu kartu a dokonce jsou ochotny strany jako je ODS, sociální demokracie, teď mluvíme o těch velkých, zavedených, dát druhé místo kandidátní listiny politikovi, který právě tím zviditelňováním se takzvaného romského tématu a nabízením rychlého řešení mnohdy zakrývá i část své negativní politické kariéry.

Zdeněk RYŠAVÝ, výkonný ředitel neziskové organizace Romea
--------------------
Je to tak, je to tak. Jak jsem řekl, přináší to body a bohužel, a nejsou tady politici, nejsou tady osobnosti, které by dokázali říct, že to tak je a že opravdu si na Romech někdo dělá body a postavili se k tomu, vyjádřili se proti těmto, proti těmto tendencím. Řeknu příklad, Miloš Zeman má podporu senátora Doubravy například. Proč, proč? Proč otevřeně neřekne proti panu Doubravovi, který říká takové věci, že na cikány se musí poslat armáda. A teďkon přijímá jeho podporu na prezidentský post.

Jarmila BALÁŽOVÁ, moderátorka
--------------------
A co tedy představitelé samotné romské komunity? Ta aktivita, ta participace, o níž jsme hovořili.

Zdeněk RYŠAVÝ, výkonný ředitel neziskové organizace Romea
--------------------
To je samozřejmě další problematická věc. Existuje tady celá řada Romů, kteří v současné situaci, kdy ta image těch Romů je velmi špatná, tak se nechtějí hlásit k romskému původu. Nechtějí veřejně vystupovat. Ano, já jsem Rom a jsem na to hrdý. Protože to pro ně samozřejmě přináší celou řadu problémů. Přináší to pro ně problémy typu, že v zaměstnání řeknou, já jsem Rom, a denně, dennodenně budou pak poslouchat řeči typu podívej se, co ty cikáni zase udělali. Řekni mi, proč se takhle chováte? A je těžký potom reagovat na to tím způsobem, ale já to tak nedělám, já přece nejsem takový.

Jarmila BALÁŽOVÁ, moderátorka
--------------------
Monika Šimůnková chce reagovat.

Monika ŠIMŮNKOVÁ, vládní zmocněnkyně pro lidská práva
--------------------
No, já jsem chtěla už předtím zareagovat jenom krátce na to veřejné mínění a na tu roli médií, která je teda dle mého názoru si možná ani neuvědomujeme, jak veliká je a jak hodně formuje to veřejné mínění. A já myslím, že právě i o tom mluví ten výzkum, který, a považuju to vlastně na jednu stranu za pozitivní, na druhou stranu za negativní zprávu, který říká, že pokud ti lidé mají tu osobní zkušenost v soužití s Romy, tak to vlastně hodnotí v tom celkovém procentu výše a lépe než tedy v té druhé kategorii. To znamená, že ta osobní zkušenost jakoby lidem přinesla vlastně pozitivnější zkušenost, než když mají jenom tu zkušenost na základě toho, co vidí v televizi, co slyší v rozhlase, co čtou v novinách. Protože ty média, co třeba udělaly ohledně tedy Šluknovska, jakým způsobem dneska prezentují vůbec to soužití s Romy, to slyšíte skutečně jenom negativní zprávy, které se stále ale jakoby přiostřují, přiostřují. A myslím si, že úplně vrcholem je tedy včerejší kreslený vtip, já jsem to neviděla, byla jsem s tím konfrontovaná ústně, v Blesku, který vyšel, asi určitě o tom víte. A to už si myslím, že je skutečně na hranici, kdy je nutný říct, ale nejen i tehdy, ale i na Šluknovsku, když zněly ty hesla "cikáni do plynu", tak tady je nutný jednoznačně říct prostě ze strany nejvyšších politiků a lidí, kteří vedou tuhle zemi, že tohle to přípustný není.

Jarmila BALÁŽOVÁ, moderátorka
--------------------
Což se bohužel velmi často neděje. Monika Šimůnková, Zdeněk Ryšavý jsou hosty Studia STOP. Teď poprosím break. Po něm se hned dostaneme k rozhovoru s Ivanem Gabalem, který jsem avizovala a ve kterém hovoříme kromě jiného o roli médií a také o tom výzkumu včerejším.
Včera vyšel takový zajímavý průzkum s nepříliš veselým výsledkem. Protože se ukazuje, že česká veřejnost je stále více tak nějak pobouřena tím, že se neřeší takzvaná romská tématika. A zhoršuje se také vztah mezi majoritou a českou veřejností. Jak si myslíte, že z toho teď ven, když máme jenom post vládní zmocněnkyně a není to jednoduché?

Ivan GABAL, sociolog
--------------------
Tak, dobrý den jednak. A musím napřed učinit sociologickou poznámku, která je kritikou do vlastních řad, protože si, já už jsem přesycený těch pitomých výzkumů, který konstatujou jenom to, že lidi nechtějí mít Romy za sousedy, nebo je nesnášejí, nebo něco takovýho. Já bych byl strašně rád, aby se konečně někdo taky trošku začal zabývat názorem lidí na řešení, že jo, na časový horizonty řešení, kudy, vzdělání, zaměstnanost a podobně, aby taky ta veřejnost mohla trošičku participovat na vytváření strategií, který to mají překonat. Aby to nebylo jenom tak, že to prostě dělá buď ministr, nebo úředníci, nebo prostě lidé z neziskovek nebo novináři se o tom baví. Takže tolik na margo mých kolegů z výzkumných agentur a apeluji na ně, aby prostě přestali, protože tím, tím ničemu nepomůžou.

Jarmila BALÁŽOVÁ, moderátorka
--------------------
Mimochodem, v tom samotném výzkumu se ukazuje jeden zajímavý rozpor. Který právě odkrývá bohužel tu smutnou zkušenost, že kdyby se šlo v těch výzkumech mnohem hlouběji, získaly by se i zajímavější a relevantní data. Protože se ukazuje, že čím větší přímá zkušenost s někým z romské komunity, tím menší je potom ta nevraživost. A bohužel někomu nestálo za to jít hlouběji a ptát se, proč a ...

Ivan GABAL, sociolog
--------------------
Například. Já jsem viděl podobně, jedna velká česká neziskovka si nechala udělat výzkum mezi mládeží a taky placatý, myšlenkově prázdný, úplně jako hloupé, bych řekl, jo. Jako ty výzkumy jsou hloupé. A říkám to se vší odpovědností. Tak, teďko k tomu. Je samozřejmě vidět, že tady roste etnické napětí. Že jaksi to narušení soudržnosti české společnosti mezi většinou a romskou menšinou se prohlubuje. A že to veřejné mínění především skutečně začíná nazírat na romskou menšinu skrz ty excesivní informace, události, nebo dokonce i zkušenosti. Ten fakt, že ti, kteří mají k soužití blíže, se na to dívají líp, ukazuje, že prostě tady vzniká velmi špatná atmosféra. A řekl bych, že v té špatné atmosféře vlastně nemáme nástroj, jak je měnit. Já už jsem několikrát opakoval, že si myslím, že to bylo zcela legitimní rozhodnutí. Ale chybné od premiéra Nečase, vyřadit teda post ministra pro lidská práva. A několikrát jsem řekl, že paní Šimůnková jakožto úředník Úřadu vlády nemůže dělat politické statementy, kterými by toto dělala. Na druhou stranu se mi zdá, že je nejvyšší čas, aby začala i akademická obec debatovat o řešení, o překonání téhle situace, o tom, proč se nám nedaří integrační programy, jakkoliv jsme na ně jaksi velmi dobře připraveni. Já jsem před nedávnem měl možnost si to ověřit, protože pro frakci ALDE liberální z Evropského parlamentu jsem pomáhal spoluorganizovat uzavřený workshop expertů Maďarsko, Rumunsko, Bulharsko, Slovensko, Česká republika. A bylo z toho patrné, že prostě máme nejlépe nakročeno a prostě jako tady se to neděje. Jo, jako ten stejný průšvih, jako jsme měli s maturitama z matematiky, náročnými, se na těch školách děje s dětmi, které jsou ze sociálně znevýhodněného prostředí. A prostě se to neřeší.

Jarmila BALÁŽOVÁ, moderátorka
--------------------
Ten výzkum včerejší, ještě se ho na chvíli přidržím, protože ukazuje další nedokonalost a neinformovanost, špatnou, vzájemnou v té společnosti, o tom, jaký je skutečný stav věcí. Ale i těch dotazovaných lidí, o tom, jak to funguje třeba na samosprávách, protože kupodivu ti dotazovaní viní z toho špatného stavu vládu a domnívají se, že mnohem lepší situace, pokud jde o konkrétní řešení, je na úrovni místních samospráv. Zatímco velmi často právě ty místní samosprávy nechaly problémy narůst, dovolily a prodávaly třeba některé konkrétní domy podnikatelům, kteří tam potom sestěhovali problematické lidi. A v podstatě se spolupodíleli na nárůstu těch problémů. A potom, když někde vygradují, jako třeba na Šluknovsku, tak se sejde 30 politiků, najednou od toho dávají starostové, kteří se sejdou, ruce pryč. A chtějí nějaké zázraky od vlády. Tak mně ten rozpor přijde zvláštní. A nevím, do jaké míry při současné politické situaci, kdy se dostávají i na kandidátní listiny a na přední místa významných politických stran, velkých, lidé jako je Ivana Řápková a celá řada podobně smýšlejících lidí, tak jestli je vůbec nějaká šance v blízkém horizontu na zlepšení?

Ivan GABAL, sociolog
--------------------
No, jak já říkám, že paní Řápková, tak jak měla problémy s diplomem, tak byla v bordu Českých aerolinií, když šly skoro do bankrotu. A za nic z toho nenese odpovědnost, tak jsem zvědav, jestli ponese odpovědnost za tu politiku, kterou teďko dělá. Ale já bych řekl, že to zhoršování situace je dáno skutečně neochotou jako vložit do toho jakousi energii a vložit do toho jakési úsilí. A musím na druhou stranu říct, že stejně tak jako jsou regiony a obce, kde ten problém se dokonce vyhrotil uměle a kde se prostě stěhovalo a stěhovalo a vydělávaly se na tom prachy, a teďko daňoví poplatník na tom doplácí, tak jsou zase na druhou stranu obce a města jako já jsem viděl Děčín. Kde prostě se daří opak a výborně. A musím říct, že zatímco dneska vidíme v Břeclavi takové problémy, které tam nastaly, tak před nějakou dobou, před pár lety, když nás požádala radnice, abysme jim dávali jakousi strategii, tak i z hlediska školství, z hlediska dalších věcí se tam mohla i agentura učit některé procedury. Takže já bych řekl, že tady jsou obce a města, které se snaží a snaží se velmi dobře, není o nich slyšet, protože tam nejsou problémy.

Jarmila BALÁŽOVÁ, moderátorka
--------------------
To je to, co jsme chtěla právě zmínit, že bohužel jsou na tom lépe, dokáží si získat větší mediální pozornost právě města jako je Rumburk a další, které potom paradoxně ještě získají finance na řešení těch věcí. A málokdy ty finance se efektivně ...

Ivan GABAL, sociolog
--------------------
Z našich prostředků tam jde zhruba asi 150 milionů korun na udržování té policejní síly. A to jsou výdaje na to, že tam jak některé radnice, tak někteří opoziční politiky, a nechci je jmenovat, tam záměrně rozdmychávali konflikty. To je cena za stupidní opoziční politiku. A řekl bych, že to je cena, kterou platíme všichni a nemůžou za to ani obyvatelé jaksi, ani ta menšinová populace. A řekl bych, že pokud nezačneme vůči politikům a i komunálním vyvozovat jaksi odpovědnost, závěry za neúspěchy, tak se prostě dopředu nehneme.

Jarmila BALÁŽOVÁ, moderátorka
--------------------
V tuto chvíli, kdy média samotná, některá samozřejmě, a někteří novináři, abychom nepaušalizovali, naskakují v té rychlosti , kdy chtějí přijít s novou informací rychleji než konkurence, nebo se senzacechtivou, i na občas smyšlené historky. A my jsme v posledních týdnech a měsících svědky i takových vymyšlených kauz, kdy třeba dívka tvrdí, že byla zbita a brutálně fyzicky napadena skupinkou Romů, pak se ukáže, že to pravda není. Ale to, jak se pracuje s tou informací a jak ona potom ovlivňuje veřejné mínění, by asi mělo být varující. A naznačující, že chybí jakési systémové monitoringy i práce médií samotných. A tlačení i jich k větší odpovědnosti.

Ivan GABAL, sociolog
--------------------
Tak, já poměrně dlouhodobě říkám, že jedna, jedna z důležitých věcí, které nám pomáhají v té situaci je pozitivní přístup většiny novinářů k tomuto problému a snaha zabývat se s tím věcně, dozvědět se. A pokaždé, když jsme jakýkoliv projekt, zakázku v této oblasti dostali, dělali, řešili, tak už jsme pak byli brzy pod tlakem, kdy půjdeme ven s výsledky, jak ty výsledky vypadají, zajímala se o to řada lidí a řada novinářů. Zdá se mi ale, že v poslední době, kdy přituhuje, abych tak řekl, i na mediálním trhu, a klesá čtenost zejména tištěných médií a podobně a rostou tedy konkurenční podmínky, tak některá média sahají k tomuto tématu, protože prodává. No, tak otázka je, zda samozřejmě relativní čas ekonomického přežití pro tato média za takovouto cenu nezaplatíme všichni jaksi cenou daleko vyšší, protože se zdá, že ten konflikt eskaluje. A netlumí. Takže to klima v médiích se mění. Tím, jak se mění pozice tištěných médií, tím, jak se přituhují podmínky na trhu. A jako, že jo, vlastně teď se řešil ten Murdochův problém ve Velké Británii. A když si vezmete, kam to došlo až tam, jaksi /nesrozumitelné/ s bulvárním, já jsem si včera všiml, že i Blesk k tomu šáhnul. A já jsem odjaksiživa považoval Blesk za takový spíš společenský bulvár, který nešahal do těch třaskavých témat, nebo neškodil, jo, řekl bych. Možná některým lidem, že na ně vytahoval. Ale teď se mi zazdálo včera, že jaksi vykročili z tohohle toho a bylo tam taky jaksi téma, tak je potřeba asi si uvědomit i na straně lidí, když to čtou, že řada těch informací je prostě eskalována se záměrem získání popularity a čtenosti médií. A je potřeba prostě i k médiím začít přistupovat s určitým kritickým odstupem. A dívat se na to jako na interpretaci skutečnost, která se nemusí v budoucnu potvrdit. Těch případů bylo několik. Udělali Parlamentní listy, že jo, tu vyslovenou špinavou kachnu, že jo. A teď jsou to některá další média. A objevilo se to i v té Břeclavi myslím. A všechno tohle. To je jedna stránka věci. Na druhou stranu musím říct, že pokud si ta vláda neuvědomí, že se eskaluje v podmínkách, kdy se ořezávají sociální výdaje, tak že si zaděláváme na poměrně velké potencionální konflikty, kde stačí škrtnout, ať už škrtne novinář nebo škrtnou ti či oni teenageři a prostě budeme mít problém, který jsme měli v jednom regionu na, třeba i na více místech. A jsem zvědavý, kdo to potom bude zvládat.

Jarmila BALÁŽOVÁ, moderátorka
--------------------
Tak to byl Ivan Gabal. Ve studiu s námi je stále Monika Šimůnková, vládní zmocněnkyně pro lidská práva. A také výkonný ředitel občanského sdružení Romea Zdeněk Ryšavý. Zbývá nám posledních 6,5 minuty, prostor je váš. A ta otázka je velmi nasnadě. Jak se dá pracovat s veřejným míněním, se zodpovědností médií, ale také, co se dá udělat pro zlepšení toho vztahu? Tentokrát dejme jako prvnímu slovo Zdeňku Ryšavému.

Zdeněk RYŠAVÝ, výkonný ředitel neziskové organizace Romea
--------------------
Tak, já bych navázal na pana Gabala v tomhle tom. Musíme tlačit všichni na média, aby prověřovaly lépe to, co zveřejňují. Vemte si, že za první čtvrtletí roku 2012 bylo asi 5500 násilných trestných činů. To je 60 trestných činů násilných denně. Do hlavní zpravodajské relace se ale většinou dostanou ty trestné násilné činy, které dělají Romové. Opakujeme to furt stále dokola. Prodává to. Ale my musíme tlačit na novináře. A pokud pan Gabal mluvil o odpovědnosti těch regionálních politiků, tak musíme mluvit i o odpovědnosti novinářů. Pokud novinář zveřejní nepravdivou informaci, musí za to nést odpovědnost.

Jarmila BALÁŽOVÁ, moderátorka
--------------------
A svoboda tisku, velmi těžko se toho dosazovat.

Zdeněk RYŠAVÝ, výkonný ředitel neziskové organizace Romea
--------------------
To není o svobodě tisku. To je o pravdě a lži. Pokud někdo otevřeně zveřejní ...

Jarmila BALÁŽOVÁ, moderátorka
--------------------
Kdo má být tím, kdo má být tím klíčovým hráčem, který hovoří s vydavateli médií, s jejich šéfy?

Zdeněk RYŠAVÝ, výkonný ředitel neziskové organizace Romea
--------------------
Máme tady na to mediální rady, máme tady syndikát novinářů, kde samozřejmě to je profesní organizace, kde nemusí být všichni novináři. Ale jsou tady orgány, které, které se tím mají zabývat. Dávají pokuty za různé provinění těm médiím, za to, když se objeví vulgární slovo před 10. hodinou. Ale tohohle se jakoby nikdo zatím nevšímá.

Jarmila BALÁŽOVÁ, moderátorka
--------------------
Monika Šimůnková. Co dělat v okamžiku, kdy ta společnost je tak strašně třeskutá, že se objeví kauza, samozřejmě velmi smutná, uvidíme teprve, jak se vyvine v té Břeclavi, nebudeme, nemůžeme o tom teď mluvit, jakoby co je. Ale donutí 2 tisíce lidí, že vyjde do ulic. To je obrovský dav, kdy stačí opravdu jeden jediný člověk na jedné nebo druhé straně a je tu obrovský problém etnický. Co s tím?

Monika ŠIMŮNKOVÁ, vládní zmocněnkyně pro lidská práva
--------------------
Je. No, a ta situace skutečně není dobrá. Taky si dovolím zaapelovat na média a možná ještě promluvit v této souvislosti o etice novinářů, o tom, že by třeba etika měla hrát i velkou roli při vzdělávání novinářů. A že by skutečně novináři se měli zamyslet nad tím, než uveřejní tyto informace, tak jaké můžou mít důsledky. My to určitě budeme řešit i na příštím zasedání Rady vlády pro záležitosti romské menšiny. A ať už občanská rada vlády vyzvala třeba jedno z médií k větší odpovědnosti v této oblasti, tak se maximum budu snažit udělat i já. A samozřejmě v tomhle tom vidím velkou svoji roli, že v okamžiku, když se tyto věci zveřejní, tak je nutno, aby tady vystoupil někdo tedy z té nejvyšší úrovně a řekl k tomu jednoznačně, že tímto způsobem, že budeme referovat takhle jednostranně o trestných činech, nelze dále pokračovat. A odsuzoval i ty výroky nenávisti a i ty věci, které se dějou v závislosti na tom.

Jarmila BALÁŽOVÁ, moderátorka
--------------------
Přece jenom ještě poslední dotaz na Zdeňka Ryšavého. Očekáváte také v nejbližší době, do voleb, řekněme, to je takový jakoby krátký časový úsek, kterým se můžeme řídit, větší zainteresovanost politiků? A nejenom neparlamentních stran, ale zejména těch parlamentních v takovýchhle případech, ve střední, západní Evropě, zejména té západní, je velmi běžné, že by třeba do té Břeclavi přijel premiér, nebo minimálně ministr vnitra, snažil se uklidnit situaci nebo při takových kauzách, ať už hovoříme o Blesku, Nově nebo jiných médiích?

Zdeněk RYŠAVÝ, výkonný ředitel neziskové organizace Romea
--------------------
Já bohužel očekávám, že se to ještě před volbami zhorší ta situace. Kdy naopak ti politici budou spíš mlčet, anebo naopak ještě budou na této romské kartě si nějakým způsobem budovat kariéru. Protože bohužel se ukazuje, že se to vyplácí.

Jarmila BALÁŽOVÁ, moderátorka
--------------------
Monika Šimůnková, ještě poslední dotaz. Příliš brzo jsem avizovala konec, ale máme opravdu jenom minutu a půl zhruba. Vy máte možnost, ať už v občanské části rady, či jinde, hovořit také s tou částí Romů, která je aktivnější, patří k elitě a intelektuální části. Neobáváte se, že právě tito, kvůli té bezvýchodnosti, budou využívat možnosti pracovat třeba v západnější části Evropy a rozhodnou se tak prostě nebýt v zemi, kde nemají příliš velkou šanci, ačkoliv výzkumy o tom nehovoří, se prosadit?

Monika ŠIMŮNKOVÁ, vládní zmocněnkyně pro lidská práva
--------------------
No, zaznělo to i na setkání s Romy. Asi se 60 Romy, které jsem udělala někdy před 14 dny u nás na Úřadě vlády, respektive v Lichtenštejnském paláci. Jsem si je pozvala a diskutovali jsme celkem i emotivně o té současné situaci. A i z úst několika z nich zaznělo toto. Ale já bych si dovolila je vyzvat k tomu, a i jsem to řekla, že je důležitý prostě, aby právě oni tady vystupovali aktivně v těchhle těch okamžicích. Ne uvažovat o tom, že odejdou pryč, ale aby prostě pomáhali všem, abysme se dali dohromady a snažili se ty věci, které se nám nelíbí, tak abysme se snažili někam posunout. Já bych chtěla říct ještě možná na závěr, že zase to není tak, že se vůbec nic neděje. Já jsem se zavázala, že udělám maximum pro to, aby strategie boje proti sociálnímu vyloučení byla naplňována. A mimo třeba ministerstva školství, o kterém jsme hovořili více negativně, tak ona z ostatních ministerstev je docela naplňována. Máme tady další materiál, kdy jsem řekla, že chci, aby se zhodnotila situace na Šluknovsku, jak postupovaly státní orgány. A aby se z toho vyvodily nějaké důsledky pro to, co dělat v podobných situacích. Teď myslím na úrovni vlády a státní správy. Pokud se to stane i v jiné části České republiky. Ten materiál už je teď v meziresortním připomínkovém řízení a měl by jít v nejbližší době na vládu. Takže určitě děláme maximum.

Jarmila BALÁŽOVÁ, moderátorka
--------------------
Říká Monika Šimůnková, vládní zmocněnkyně pro lidská práva, která byla společně s výkonným ředitelem občanského sdružení Romea a také se sociologem Ivanem Gabalem hostem toho dnešního vydání Studia STOP. To bohužel končí, ale já slibuji nejenom posluchačům, ale také hostům, že se k tomuto třeskavému tématu samozřejmě vrátíme v některém z relací Českého rozhlasu 6. Dnes končíme, ale vysíláme další relace až do půlnoci. Hezký večer za všechny přeje Jarmila Balážová.

Zvukový záznam pořadu naleznete v sekci iRadio.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je NEWTON Media, a.s. Texty neprocházejí korekturou.


autor: Jarmila Balážová
Spustit audio

Více z pořadu