Proti nenáviděné zdi bojují modlitbami

Nekonečné davy poutníků putovaly do Betléma po staletí. Křesťané z celého světa se přicházeli poklonit k Ježíšovu rodišti a vždy je při tom doprovázely hudba a zpěv.

Nahoru a dolů se linuly zástupy věřících překonávajících vrcholky Judských hor. A když se mezi kopci konečně zazelenaly sady a vinice, srdce všech zaplesalo, blížili se totiž k vysněnému cíli.

„Každé léto jsme chodívali do vinic, kde jsme vždy strávili tři měsíce. Spali jsme v provizorních přístřešcích a sklízeli olivy, fíky a hrozny. Vedle toho jsme sázeli i zeleninu. Byly to nádherné časy, velmi ráda na ně vzpomínám,“ vypráví 65letá Helena, palestinská křesťanka žijící na předměstí Betléma.

Právě tady, nad údolím Cremisan, se dnes tyčí osmimetrová zeď, která úrodnou půdu znehodnocuje a rozděluje pozemky místních obyvatel. Nejde o žlutohnědé hradby betlémské, ty vzaly za své za vlády mamlúckého sultána Bajbarse v 2. polovině 13. století, ale o šedivou bezpečnostní bariéru budovanou Izraelci.

„Židovští osadníci přicházejí, usazují se na naší půdě a my nemůžeme sklízet úrodu. Většina místních obyvatel žije z produkce olivového oleje, další z prodeje hroznů a vína. Teď o to přicházejí. Zeď nás navíc dělí od našich pozemků, a pokud na ně budeme chtít jít, tak jedině s povolením vystaveným Izraelci,“ stěžuje si paní Helena

Betlém|foto: Robert Mikoláš

Zeď rozděluje i půdu kláštera

„Musíme být před branou v osm hodin. Navíc jen v konkrétní den, který nám určí. Takže začínáme v osm a zpátky musíme ve čtyři odpoledne. Přitom jde o zemi, kterou vlastnili mí předci. Zároveň se tu těžil stavební kámen a mramor a následně vyvážel do Iráku a dalších arabských zemí, ale také do Spojených států,“ ukazuje na okolní stráně a kamenité pahorky.

Izrael oponuje tím, že se chrání před teroristy. Navíc v nedávné minulosti docházelo i ke střetům mezi palestinskými křesťany a muslimy, kteří ilegálně zabírali jejich půdu.

Bariéra však má protnout i území proslulého salesiánského kláštera Cremisan, kdy mniši zůstanou na jeruzalémské, tedy izraelské straně, zatímco mnišky provozující školku na palestinské, nemluvě o samotné úrodné půdě. I proto se tamní křesťané scházejí každý pátek na mši pod širým nebem.

Palestinští katolíci žádají o pomoc i Vatikán

Několik desítek lidí se sepjatýma rukama žádá Boha, aby je vyslyšel. „Svět nás neslyší, pro Palestince nic nedělá. Proto se modlíme k Bohu, aby změnil jejich mysl, jejich názory a přinesl nám mír. Mír znamenající spravedlnost a pravdu,“ říká otec Ibrahim Shomali z farnosti Beit-Jala sloužící neobvyklou bohoslužbu.

skupina lidí|foto: Robert Mikoláš

Věřící stojí kolem něho v hloučku mezi olivovníky. Nechybí provizorní pulpit pro Písmo svaté, v tomto případě nahrazený obyčejným stolem, ani kalich naplněný vínem z nedalekého kláštera Cremisan. Před pomyslným oltářem stojí kněz oděný do zeleného ornátu spolu s pomocníky.

„Modlíme se, protože existuje šance. Věříme v Boha, on nás vyslyší. První úspěch už se dostavil, podpořili nás totiž i salesiáni z proslulého kláštera Cremisan ležícího nedaleko a půjdou s námi k soudu. Potřebujeme, aby se za naše práva zasazoval také Vatikán, a to všemi dostupnými prostředky,“ dodává kněz Ibrahim Shomali s tím, že zdejší katolíci žádají o pomoc i papeže Benedikta XVI.

A dokud je úřady – domácí ani zahraniční – nevyslyší, budou se každý pátek modlit pod širým nebem. Nedaleko blížící se zdi.

Zvětšit mapu: křesťané z farnosti Beit-Jala bojují proti nenáviděné zdi modlitbami