Procházka Paříží pod Paříží
Už jste si někdy zkusili chodit kanálem? Ne v přeneseném slova smyslu, ale opravdu. Francouzská metropole má pod sebou ještě jednu Paříž, a to v podobě stovek kilometrů klenutých chodeb, stok a tunelů. Systém kanalizace je tam nejpropracovanější na světě. A jako vždy, když se může město nad Seinou něčím pochlubit, zřídí muzeum.
Jsem asi 15 až 20 metrů pod zemí. Vidím jen malou část spletitého labyrintu chodeb a kanálů, kudy, marná sláva, taky šly dějiny Paříže. Ano, dějiny i současnost jsou tu opravdu cítit. Ale to ke kanalizaci patří, to není podstatné.
„To, co je důležité," říká mi průvodce Muzeem kanalizace José Lahaye, který tu pracuje od svých 20 let, „je uvědomit si, že tohle je město, město pod městem. Jako nahoře i tady pod zemí jsou ulice, které mají svá jména. U potrubí vidíte číslo popisné budovy, ze které teče odpad.“
Teď jsme tedy někde pod Quai d'Orsey. Tam sídlí francouzské ministerstvo zahraničí, ale jeho číslo popisné 37 tu hledám marně. Je to lákavé porušit zákaz vstupu a vydat se na vlastní pěst někam mimo turistickou část. Ale pařížská kanalizace, to je 2100 kilometrů stok, chodeb a štol. To je vzdálenost z Prahy do Paříže a zpět.
Tak rychle zpátky na vyznačenou trasu prohlídky. Připojuji se ke skupině turistů zrovna ve chvíli, kdy řeší praktický problém. Co když se třeba ve středověku kanalizace ucpala? Zastavujeme se ve výklenku, kde je něco jako obrovská dělová koule. Ta se spustila do potrubí a tlak vody jednoduše zacpaný kanál prošťouchl. Jsou tu koule různé velikosti podle šířky potrubí, které ústilo do stoky.
Voda, která tu pod námi teče, má daleko k zurčení horské bystřiny. I když, jak se píše v mapce, kterou dostanete u vchodu do muzea kanalizace, v téhle turistické části se jí říká pramínek. „Prohlídky kanalizace začaly v roce 1894. První návštěvníci tu projížděli v malých vozících, ve 20. století se jezdilo dokonce v malých loďkách a od roku 1975 je vchod do kanalizace tady u Almského mostu. Chodí se pěšky po vyznačené trase,“ vysvětluje mi José Lahaye.
Na několika stovkách metrů čtverečných vidíte jinou historii než tu, kterou vám ukazují v muzeích nahoře. A expozice Victora Huga v kanálu? Proč ne? Postávám chvíli před dobovou rytinou z románu Bídníci. Jean Valjean vláčí na zádech zraněného Maria a evidentně tenkrát nešel štolami, kde byly tabulky se směrem prohlídky. Jinak by východ našel poměrně snadno.
Cestou na vzduch se ještě ptám jednoho z místních průvodců, co je pro něj v kanalizaci nejzajímavější. Chvíli přemýšlí, ale pak dostávám odpověď, která na chvíli bere dech a, s odpuštěním, zacpe nos: „Představuji si Paříž bez kanalizace.“ V téhle větě je ve zkratce celý význam tohoto unikátního podzemního díla pod pařížskými bulváry, náměstími a uličkami. Význam měst pod městem.