Příroda si na Ostaši vytvořila geologickou laboratoř
Pokud se jen trochu zajímáte o horolezectví, jistě znáte termín „ádr“ označující Adršpašsko-teplické skály na severovýchodě Čech. Nedaleko odtamtud se nachází i další cíl horolezců a turistů – Broumovské stěny. A za návštěvu stojí i stolová hora Ostaš se dvěma skalními městy.
„Nacházíme se na Barrandovské vyhlídce, což je pěkná vyhlídka na soubor skalních věží v Dolním labyrintu, kterému vévodí hlavní věž Barrandov přímo před námi a za ní Sluj českých bratří, pod níž se nachází stejnojmenná chodba,“ ukazuje mi Jiří Škop, místostarosta nedaleké Police nad Metují a místopředseda zdejšího horolezeckého klubu.
Právě v této části Ostaše, která se nachází v úbočí svahu, najdete podle něj ty nejtěžší lezecké trasy: „Další skálou je Sokol, který je kousek od nás v Dolním labyrintu. Slanění má délku 30 metrů, údolní stěna bohatě přes 50 metrů. Jde asi o zdejší nejvyšší věž.“
První výstupy tu provedli, jak se dál dozvídám, němečtí lezci ze Saska na konci 30. let 20. století. Dnes je to typický „skalák“ lezců z Police nad Metují. Nicméně během našeho výšlapu po Ostaši začalo pršet, a tak bylo jasné, že se o žádný výstup nepokusíme.
Jsou-li pískovcové skály mokré, platí přísný zákaz lezení. Pískovec pak totiž, jak říkají horolezci, hodně „solí“. Dochází k velkému odírání kamene, což by se jistě nelíbilo botanikovi ze Správy CHKO Broumovsko Petru Keplovi, který se k nám přidal cestou směrem do takzvaného Horního labyrintu.
Mohl mi tedy vysvětlit, jak dvě skalní města na Ostaši vznikla: „Dolní labyrint je vlastně pouze malou oddělenou částí stolové hory, která poklesla zhruba o 100 metrů podél významného geologického zlomu. Takže Ostaš – vrchol stolové hory s Horním labyrintem – leží ve výšce asi 700 metrů nad mořem, zatímco tady jsme asi ve výšce necelých 600 metrů.“
Nacházíme se pode dnem někdejšího moře. Ostaš je dnes přírodní rezervací, která nechrání jen geomorfologii místa, ale i zdejší flóru a faunu. Hnízdí tu třeba vzácní ptáci jako výr velký nebo krkavec velký. Během povídání docházíme po několika stech metrech stoupání k cíli naší cesty.
„Horní labyrint tvoří pěkné skalní městečko s izolovanými skalními věžemi oddělenými jednotlivými komíny. Eroze umí někdy v pískovci vykouzlit opravdu nádherné tvary. Pak stačí jen popustit uzdu fantazii a člověk v nich může vidět leccos,“ míní Jiří Škop a mně nezbývá než souhlasit.
„Rád bych upozornil na věž Zbrojnoš, což je izolovaně stojící věž kvádrovitého tvaru s profilovanou hlavou připomínající postavu ve zbrani. Hned vedle máme skupinku dalších, například Medvěda,“ ukazuje polický místostarosta. „Dá se to pojmenovat i velmi vědecky jako skalní mísy, skalní hřiby nebo skalní okna,“ doplňuje Petr Kepl.
Skalních oken je plný například útvar zvaný Čertovo auto. Skalní mísy zase spatříte, když vystoupáte na vrcholek Ostaše – na Frýdlantskou skálu. „Ostaš je opravdu plná pestrých tvarů a dala by se nazvat také geologickou laboratoří,“ nabízí přiléhavé přirovnání zástupce správy chráněné krajinné oblasti.
Ostaš je stolovou horou a Horní labyrint se nachází právě v sousedství její vrcholové plošiny, která má rozměry – odhaduji – 550 krát 400 metrů. Nejvyšší místo se nachází v severní části této plošiny. Je to zmíněná Frýdlantská skála. Z ní se naskýtá výhled široko daleko – na Jestřebí hory, Adršpašsko-teplické skály, Krkonoše, Javoří hory a Broumovské stěny.
