Připlaval sud a od té doby mají na Terschellingu brusinky

"Chutná to jako takové lehčí růžové," pochvalovali si zákazníci brusinkové víno při degustaci v bývalé továrně na zpracování těchto bobulí ve vesnici Formerum na Terschellingu. Dnes je tu něco jako muzeum brusinek a prodejna produktů, které se z nich vyrábějí.

Brusinky pocházejí z vřesovišť v písečných dunách, které se na ostrově zdvihají od pláží na severu až k jeho obydlené části na jihu. Na pláních mezi teprve 100 let starými borovými háji rostou brusinky vlastně planě.

Nájemce pozemku a majitel zpracovatelské továrny se o ně stará, i když většinu starostí o ně přenechává přírodě. Joop van Urk sklízí ze svých plantáží v dunách asi 100 tun brusinek ročně. Letos to ovšem prý nebude s úrodou nijak valné.

"Jednou v noci tu mrzlo. Bylo to na přelomu května a června. To je pro kvetoucí brusinčí kritická doba. Stačí hodina lehkého mrazu a květy jsou pryč. Jedno odpoledne jsem se šel do dun podívat a všude bylo růžovo. Pak jsem tam šel ráno a viděl jsem jen hnědé plochy pomrzlých keříků. Naštěstí se to stalo jen v jedné části ostrova a ne všechny brusinky vymrzly," říká Joop van Urk.

To, co se sklízí na Terschellingu nejsou ale brusinky známé z našich lesů. Jsou to přibližně třikrát větší brusinky americké. Nový rostlinný druh by byl asi v Evropě nežádoucí, ale vegetuje pouze na tomto ostrově a jinam se nešíří. Příběh původu terschellinských brusinek je skoro pohádkový. Stalo se to prý někdy kolem roku 1840.

"Moře vyvrhlo na pláž sud s brusinkami, které si vezli námořníci z Ameriky. Našel jej jeden farmář. Myslel si, že je v něm víno, a naložil jej na vůz. Cestou domů v dunách dostal žízeň a sud otevřel. Byl zklamaný tím, co tam našel. Ve vzteku tedy rozházel červené bobule kolem a sud nechal v dunách. Od těch dob rostou americké brusinky tady na Terschelingu," vyprávěl mi o tom, kde se brusinky na ostrově vzaly, Freek Zwart ze Správy státních lesů. Tedy organizace, která bdí nad ochranou přírody na Terschellingu.

Že to je jen legenda? Ó ne, ten farmář, co naštvaně rozmetal brusinky v dunách, měl jméno. Byl to Pieter Siepkes Cupido. Na ostrově se po něm dokonce jmenuje jeden kemp. Začalo to rozsypanými brusinkami a končí to dnes velkosběrem těchto bobulí. Zdejší zpracovatelé brusinek ale mají oproti americkým pěstitelům poněkud těžší situaci. Sbírat se tu totiž musí prakticky ručně.

"Dovezl jsem si na sklízení kombajnek ze Spojených států. Ten je stavěný na rovná pole. Jenže tady v dunách bych jezdil pořád nahoru, dolu, nahoru, dolu. Nedá se to použít. Používáme tedy velké ruční hřebeny, kterými brusinky češeme," vysvětlil mi Joop van Urk.

Sklizeň nastává přibližně v polovině září. Většina brusinek musí být sklizená do října. Pak totiž začínají podzimní školní prázdniny a rekreanti na ostrově mohou v dunách paběrkovat, co farmáři nesklidili.

Brusinky jsou podle pana Joopa velmi zdravé. Jsou bohaté na antioxidanty a zpomalují stárnutí cév. Mají hodně vitamínu C a svoje vlastnosti si uchovávají dlouho. Brusinkové džusy v lahvích zůstávají jako čerstvé přes dva roky. Kromě šťáv vyrábí továrna Joopa van Urka samozřejmě i brusinkové džemy, kompoty, sirupy, čaje, likéry, vína a dokonce i hořčici, pivo nebo brusinkovou pěnu do koupele.

Na konci prohlídky staré manufaktury nabízí prodavačka slečna Esmey k ochutnání likéry, šťávu a brusinkové víno. Co na ně říkají zákazníci? Paní Masha z Purmerendu v Severním Holandsku si dala přírodní nedoslazovaný džus. "Je to velmi kyselé, ale pan majitel říká, že je to velmi zdravé. A opravdu to také zdravě chutná," přiblížila.

Skupinka turistů z Utrechtu ve firemní prodejně nakoupila hned několik lahví růžového brusinkového vína. Měli jich asi deset ve třech krabicích. To povezete jako dárky známým domů, ptal jsem se asi dost naivně. "Co vás napadá. Jako dárky se přece vozí malé lahvičky. Tohle tady vypijeme sami. Budeme tu na ostrově přece ještě týden," dostalo se mi odpovědi.

Tito turisté si vzali slogan firmy Joopa van Urka "Brusinky - to nejlepší z Terchellingu" opravdu k srdci.