Příčiny a léčení sexuální deviace

Na jedné straně není sexuální deviace záležitostí třeba jednoho rodu, protože by byla dědičná. Na druhou stranu s velkou jistotou mohou odborníci tvrdit, že deviace se nedá vychovat. To znamená, že agresivní sadista se nestane agresivním sadistou proto, že ho matka v dětství nějakým způsobem týrala a on by si to pak v dospělosti chtěl se ženami vyřídit, to opravdu ne.

Fifková: Je to někde mezi tím, pravděpodobně kombinace nějaké vrozené dispozice, třeba ovlivněním během nitroděložního života nebo možná těsně po porodu. V takové souhře náhod a důvodů je možné hledat velice pravděpodobné příčiny, ale stoprocentně to zatím nejde říci.

Tak to byla sexuoložka Hanka Fifková.

Pokud to shrneme, u většiny deviací neznáme přesnou příčinu proč k nim dochází, ale víme, že jde především o vrozenou dispozici.

Hraje tady roli pozdější výchova a zkušenosti, které mohou projevy těch vrozených dispozic buď tlumit, nebo naopak podporovat. Přesný mechanismus vzniku sexuálních deviací ještě není známý a i proto zatím žádná deviace nejde vyléčit.

Fifková: Jde skutečně o věc vrozenou, neměnnou, celoživotní, se kterou je potřeba, aby se lidé naučili nějakým způsobem zacházet.

S tím co říká Hanka Fifková bude souhlasit asi většina jejích kolegů. Důležité také je, aby si deviant i přitom našel pro sebe přijatelné řešení svých sexuálních potřeb. V některých případech lze pacienta utlumovat medikamenty, například dlouhodobým podáváním hormonů, které snižují sexuální apetenci postižené osoby nebo, ve výjimečných případech a pouze na pacientovu žádost, i kastrací.