Příběh zapomenutých veteránů: Carl Borgward byl skvělý konstruktér, ale mizerný obchodník

Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Borgward začátkem šedesátých let konkuroval Mercedesům. Jenže brémská značka se nedokázala prosadit
0:00
/
0:00

Značky jako BMW nebo Porsche jsou dneska symbolem německého průmyslu. Svého času je ale zastiňovala úplně jména, která teď znají jen automobiloví nadšenci. Například Borgward. Do Brém, kde tahle továrna sídlila, zavítal zpravodaj Václav Jabůrek.

Konkurence Mercedesu

Elegantní béžové limuzíně je už šedesát let, ale motor naskočí hned napoprvé. Masku zdobí kosočtverec a dnes už zapomenuté jméno.

Jsme vedle Borgwardu P100, který začátkem šedesátých let konkuroval Mercedesům. Ty měly sto pět koní, Borgward sto. V obou je šestiválec, maximální rychlost sto šedesát kilometrů v hodině. Oba jsou pěti až šestimístné limuzíny. Jenže Mercedes jich prodal sto deset tisíc, Borgward šest tisíc. Brémská značka se zkrátka nedokázala prosadit,“ popisuje Johannes Hübner, který se veteránům věnuje celý život a napsal o nich řadu knih.

Přehlídka krásných historických vozů v centru Brém

Potkávám ho na srazu nadšenců v historickém srdci Brém – kde automobilka vznikla. „Do jejího koncernu patřila značka Lloyd – ta se zaměřovala na malá auta. Srovnal bych ji s českým Aerem. Pro střední třídu tam byl Goliath, to bylo zase něco jako Praga. A na špičce pyramidy stál Borgward, ten bych kvůli inovacím přirovnal k Tatře,“ popisuje mi.

Od prvního vozítka po celý koncern

Čtěte také

Na srazu potkávám taky Andrého Castense z místního automobilového muzea, kde má Borgward nezastupitelné místo: „Začalo to po první světové válce. Carl Borgward původně vyráběl chladiče, ale po městě neustále převážel součástky, a tak si postavil vlastní vozítko. Ta jeho tříkolka zaujala i ostatní a lidé ho začali prosit, jestli by jim taky jednu neprodal. No a takhle to šlo pořád dál, až se z toho stal skutečný automobilový koncern,“ vypráví André.

Přecházíme k malé dodávce, která vypadá jako postava účetního z nějakého starého filmu. Má totiž dlouhý zelený kšilt, jako ochranu před sluncem. „Tohle je pradědeček moderních minivanů. Z půlky padesátých let. Je kompaktní, má šest míst a prodával se buď jako užitkové, anebo jako rodinné auto,“ dozvídám se.

Pradědeček moderních minivanů z poloviny padesátých let

I díky Lloydu LT se dalo poválečné Německo znovu do pohybu. Pro firmu ale tohle auto znamenalo určitý přelom – pak šlo najednou všechno z kopce: „Po něm následovalo kupé Lloyd Arabella. Jenže to mělo velký problém: neuvěřitelně do něj zatékalo. Auta se musela hromadně svážet do servisu a od té doby jim lidé namísto Arabella říkali už jenom Aquabella,“ směje se můj průvodce.

Obchodní mizérie

Ke špatné pověsti se přidal nedostatek peněz, Borgward například jen tak bokem vyvíjel vrtulník. „Carl Borgward byl geniální konstruktér. Ale bohužel musím uznat, i když do toho úplně nevidíme, že nebyl nejlepší finančník,“ pokyvuje hlavou André.

V roce 1961, jen krátce poté, co se vyrobila ona béžová pé stovka, musel vyhlásit bankrot a příběh automobilky se tak nečekaně uzavřel. Její jméno teď sice využívá jeden čínský výrobce, s Německem ale už nemá nic společného.

autoři: Václav Jabůrek ,
Spustit audio

Související