Při výstupu na nejvyšší horu Nizozemska se ani nezpotíte
Výhled z vrcholků hor do údolí bývá úchvatná podívaná. V Nizozemsku horskou turistiku příliš provozovat nemohou. Nejvyšší hora Nizozemského království má sice skoro 870 metrů, ale je to bývalá sopka na ostrově Saba v Karibiku. I na evropském kontinentu však má země proslulá svou placatostí místo, odkud se nabízí rozhled do širého kraje. Holanďané za ním musejí jet až do nejjižnějšího cípu své země – na kopeček na hraničním trojmezí.
„Stojíme na nejvyšším vrcholu Nizozemska, který je zároveň hraničním bodem s Německem a Belgií. Leží ve výšce 322,5 metru nad mořem,“ vysvětluje paní Ans dětem ze školy v Gemertu nedaleko Eindhovenu, čím je tento zalesněný kopeček pro jejich vlast tak důležitý. Zdvíhá se v pahorkatině v jihovýchodní kapse Nizozemska sevřené mezi řeku Maas a Německo
„Každý by měl ve své zemi navštívit významná a malebná místa,“ myslí si učitelka. „Děti se ve škole učily, že toto je místo, kde se sbíhají hranice tří států, a že je to náš nejvyšší vrchol. Proto jsme přijeli, abychom se na něj podívali, jak ve skutečnosti vypadá, a mohli se ho dotknout.“
Také paní Suza a pan Paul z Hertogenbosche byli na nejvyšším nizozemském kopci naposledy jako děti. Vzpomínají si hlavně na hřiště, které tu pro potěšení drobotiny stále je. Až jako dospělí mají trochu vznešený pocit z toho, že jsou na nejvyšším bodě své země.
„Zbytek naší země je placatý a tohle je jediné místo, kde si můžete vyšlápnout trochu nahoru a projít se. Jednou v životě by sem měl zavítat každý Holanďan,“ myslí si pan Paul. „Hodně lidí sem chodí na pěší túry,“ vypráví mi majitel hotelu v nedalekém Vijlenu Ingo Bulles.
Většinou ovšem zaparkují na prostorném parkovišti a dojdou se jen podívat na místo, kde se hranice stýkají. Dovezou se autem až na vrchol. Je tu i autobusová zastávka. Turistický výšlap v nizozemském pojetí znamená asi tak 5 až 7 kilometrů chůze, po kterých následuje občerstvení v některé z restaurací, kaváren a smažíren hranolků přímo na vrcholu kopce.
Došli jsme až na samou hranici, kde je kromě tří vlajek také železný kruh s vyznačenými výsečemi znázorňujícími, kolik kterému státu na tomto kousku země patří. Nizozemský díl tvoří necelou čtvrtinu.
„Tohle ovšem není ten pravý Drielandenpunt, tedy trojmezní vrchol,“ upozorňuje mne pan Ingo. Nejfotografovanější bod Nizozemska totiž najdete o pár metrů dál. Sloupek je ozdoben královským znakem a kamenem s nápisem „nejvyšší vrchol Nizozemska – 322,5 metru“.
Z tohoto místa však rozhledu brání smíšené lesy okolo. Proto tu jsou hned dvě rozhledny. Jedna na nizozemské straně a druhá na belgické. Obě jsou pojmenované po panovnících – holandská je Wilhelminina a belgická zase Badouinova.
„Seshora můžete dohlédnout samozřejmě hlavně do Německa. Za dobrého počasí jsou vidět i věže katedrály v Kolíně nad Rýnem. V Belgii pak Ardeny vzdálené asi 40 až 50 kilometrů směrem do vnitrozemí. Na nizozemské straně jsou vidět hory,“ dodává pan Ingo s úsměvem. „A také Maastricht.“
Nejvyšší vrchol Nizozemska každý rok navštíví asi milión turistů. Hlavně domácích samozřejmě. Aby se na tomto malém kousku země zdrželi co nejdéle – a řekněme si to upřímně – aby využili služeb zdejších pohostinství, vyrostlo před 20 lety na louce kousek od hranice bludiště ze živého plotu.
Díky tomu, že jsem do něj šel s jeho majitelem Geertem Driessenem, bylo jisté, že v něm nezabloudíme. „Je jednoduché dostat se z bludiště ven, ale je těžké dojít do cíle bloudění. Najít střed labyrintu,“ směje se pan Geert. Sám ovšem přesně ví, kudy jít.
Zdejší keře živého plotu tvořícího chodby bludiště totiž před 20 lety sázel. Je jich prý 22 tisíc. Potíž je však v tom, že mne vedl trasou od východu z bludiště. Najít cestu od vchodu k altánu ve středu labyrintu už nechal jen na mne.
„Průměrná doba pro nalezení cesty do centra bludiště je 45 minut. Ovšem je také mnoho návštěvníků, kteří se do středu nikdy nedostanou. Vzdají to a vyjdou zase vchodem,“ říká s uspokojením Geert Driessen.
Já to tedy nevzdal, ale v rychlosti hledání cesty k centrálnímu altánu jsem skončil mírně pod průměrem oněch 45 minut. A tak jsem byl rád, že kromě bludiště vybudovali na nejvyšším kopci Nizozemska i tolik stánků s občerstvením.
