Při načítání audioknih mi jde o to, abych nepoškodil autora... a aby mě posluchač nevypnul, usmívá se herec Pavel Soukup

Získal jste cenu za mimořádný přínos v oblasti audioknih a mluveného slova. Namluvil jste více než 100 audioknih. To je celkem přínos...

Já to nepočítám. Opravdu jich je ale hodně. Vtipné je, že pro to nic nedělám. Zkrátka buď někdo zavolá, nebo ne...

Čtěte také

Evergreen i mladá krev. Audiokniha roku 2023 ocenila životopis Agathy Christie i akční mikulášský příběh

Uvažoval jste o tom, proč jste tak vyhledávaným interpretem? V čem jsou vaše kvality?

Nevím, ale faktem je, že jsem jeden čas uvažoval o tom, že si otevřu svůj vlastní rozhlasový kanál a že tam budu univerzálně číst lidem před spaním, protože jsem zjistil, že když poslouchám zkusmo některé svoje nahrávky, okamžitě na mě jde dřímota a usínám. Možná bych byl vyhledávaný a pomohl bych lidem.

Jakým jste posluchačem audioknih?

Vlastních minimální. Občas si něco pustím, ale je to takový požírač času, že ho můžou využívat jenom dálkoví řidiči, lidé, kteří cestují letadlem nebo vlakem. Takové prostředky jsou k tomu ideální, protože člověk vystoupí a má přečtenou knížku.

Prý jste si liboval při natáčení Karla Maye. Je to vaše dětství?

Je to moje dětství. Nezapomenutelné je Stříbrné jezero. Vždycky jsme pátrali po tom, kde mají záchod. Pak jsme došli k mínění, že to Vinnetou a spol. řešili vždycky skokem do Stříbrného jezera.

Čtěte také

Mimo práci se zvukům vyhýbám. Nejlepší hudbou je pro mě ticho lesa, usmívá se dabérka Miriam Chytilová

Jak se vám daří nacházet správný klíč k převyprávění autorových slov?

Vždycky se soustředím hlavně na to, o co asi autorovi šlo, na smysl knihy, ať už je to publicistika, beletrie nebo v rámci beletrie třeba fantasy. Jde mi o to, abych nepoškodil autor a abych zaujal posluchače, aby mě nevypnul, abych ho navnadil, abych to pro něj udělal přitažlivým.

Jakou disciplínou je pro vás dabing?

Dabing je součást mého hereckého řemesla a v rámci rozmanitosti této profese je to velmi zajímavá disciplína, i když není úplně svobodná jako audiokniha. Když máte pro sebe knihu, studio, zvukaře, eventuálně režiséra, tak jste sám, nikdo vám nepomůže, sám si režírujete, sám si vystavíte dialogy postav, celou strukturu. V dabingu jste víceméně omezen časem.

Stává se z vás při dabování v tu chvíli tak trochu třeba Arnold Schwarzenegger?

Vůbec ne, ale může se mi to stát v rámci profese, protože jsem stižen chorobou nápodoby, tak, že bych se do něj třeba zakoukal. Ale spíše ne. Hodně jsem posiloval, hodně jsem sportoval, ale k Arnoldovi mám na míle daleko. Kdyby nezačal jako kulturista, tak by třeba neskončil jako autor knihy Být užitečný. Všechno, co má za sebou, je obdivuhodné. Vždycky jsem se ho zastával, a to jsem ještě nevěděl, že bude guvernérem Kalifornie.

Čtěte také

Vilma Cibulková: Slovo je obrovský kalibr, je horší než jakékoli zbraně. Vždycky bylo nejsilnější, proto bylo na počátku

Co znamená být postižen nápodobou? Třeba že občas někoho parodujete?

To vůbec ne, ale já jsem byl odmalička takové divné dítě a ve škole jsem dělal opičky. Chtěl jsem rozveselovat spolužáky a občas jsem si to odnesl. Na druhé straně musím vzpomenout ZŠ Svatoslavova, kde mi někdy v osmé nebo deváté třídě nabídli, abych využil místní školní rozhlas. Hrozně mě to chytlo a hrozně mě to bavilo. Líbil se mi nejenom ten přístroj, ale i představa, že budu mít v moci celou školu.

Udělal jsem ale jednu velkou chybu, že jsem si vymyslel znělku, která byla na tenkrát populární písničku a text Jiřího Suchého: Že se nestydíte takto kazit dítě, zvláště není-li vaše. Od mikrofonu mě samozřejmě okamžitě vyhodili a byl šmytec.

Slyšel jsem už od více herců, že byli třídními šašky. Myslíte si, že je to logický předstupeň herectví, anebo to s tím úplně nesouvisí?

Myslím si, že to nesouvisí. Já jsem k herectví přišel až na gymplu v rané dospělosti, kdy mě vyzývali nejen v naší třídě, ale i v ostatních třídách, abych v rámci češtiny přišel přečíst třeba Lešanské jesličky. A tam jsem zjistil, že to funguje. Třída, jindy plná vyvrhelů, byla najednou úplně napjatá a tichá. A to bylo strašně fajn...

Kdyby se mohl Pavel Soukup rozhodnout znovu, volil by herectví? A co pro něj znamená rozhlas? Poslechněte si celý rozhovor.