Překážkář Svoboda: z bahna míří přímo do Londýna

Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Překážkář Petr Svoboda během rozhovoru

Stovky uběhnutých kilometrů, tuny kilogramů zvednutých v posilovně, hodiny strávené pilováním techniky. Tak nějak si člověk představuje atletickou přípravu na olympijské hry. Překážkář Petr Svoboda už s ní sice rok před londýnskými hrami začal, ale zmíněné prvky byste v ní hledali marně. Kvůli zranění paty letošní sezónu zabalil a místo na mistrovství světa do Koreje odjel do třeboňských lázní. Právě tam, v léčivém bahně, začala jeho cesta do Londýna.

Petr Svoboda svou disciplínu nezapře ani v lázeňském prostředí. Ke dveřím, za kterými ho čeká slatinná koupel, sprintuje na poslední chvíli. Následně odhazuje oblečení, mizí v neprůhledné hnědočerné hmotě a vychutnává účinky léčivého bahna.

„Slatina je nejlepší kvůli kloubům. Svaly potřebují rozbřednout a bahno z vás udělá něco jako rozmočený pytlík. Právě to mi prospívá. Přiznám se, že z odborného hlediska tomu příliš nerozumím. Zkrátka vždy jen přijdu a lehnu si,“ směje se překážkář.

V lázních měl Petr Svoboda se svými parťáky čas i na čtyřkolky

Lazebnice Pavla Hlaváčková vysvětluje, kamže si to vlastně halový mistr Evropy lehá: „Jde o klasickou rašelinu zředěnou vodou a zahřátou na 39 stupňů Celsia.“

Po čtvrt hodině honem smýt rašelinu rychlou sprchou a potom na dalších 15 minut šup zabalit tělo do hřejivé deky, aby se působení kúry znásobilo. Stejně jako při koupeli je z Petra Svobody vidět jenom hlava.

„Jen cítím, jak mám zpocenou hlavu. Je mi to příjemné, mám pocit, jako bych byl tabulka čokolády, která se roztéká na slunci,“ lebedí si sprinter a spokojeně se proklimbá až ke konci procedury.

Do nové sezóny bez zranění

Vydáváme se do labyrintu lázeňských chodeb. Petr Svoboda pátrá po místnosti, kde se mu má dostat masáže zad a šíje, a s trochou nadsázky se dá říct, že by vůbec neměnil s atlety, kteří odjeli na světový šampionát do Tegu.

„Mají nám tady co závidět. Zrovna včera jsme si říkali, jak dobře jsme udělali, že jsme nikam nejeli. Je to tu skvělé – máme tu penzión, restauraci a nádherně udržovaný rybník, kde rybaříme. Neřešíme čas, neřešíme dny a nic nás netrápí,“ pochvaluje si Petr Svoboda.

Čeští atleti v čele s Petrem Svobodou (vlevo) se svými úlovky

Je čas oběda, a tak míříme do místnosti, která dost připomíná školní jídelnu. „Ve školní jídelně mi vždy chutnalo, a tak si to užívám i tady. Nejraději mám švédské stoly,“ přiznává atlet.

Ale tohohle se přece skoro dvoumetrový obr nemůže moc najíst – tři plátečky masa a troška bramborové kaše… „Mám tady hodně malý výdej energie, takže po tomhle obědu bych nemusel skoro ani večeřet,“ překvapuje.

Poslední procedurou dne, pokud nepočítáme odpolední rybaření, je podvodní masáž. Všechno tohle relaxování a lenošení ale pochopitelně není samoúčelné, naopak Petr Svoboda jím jde naproti úspěchu v olympijském běhu na 110 metrů překážek. „To je mým hlavním cílem. Nechci si táhnout zranění do nové sezóny,“ uzavírá atlet.


Zvětšit mapu: Petr Svoboda přípravu na další sezónu začal v třeboňských lázních