Předvolební koalice

Člověku by se chtělo říci, ať si politici na sebe klidně hází špínu a šíří konspirativní teorie. My si alespoň můžeme o nich udělat obrázek a zařídit se podle toho. Jenže tak jednoduché to není. Obvinění jsou nebezpečná, protože mohou mezi lidmi rozšířit představu, že je už vše předem domluveno, předjednáno a zařízeno jaksi v přítmí či zákulisí. Lidé si mohou myslet, že jejich hlas vůbec nic nezmůže, že stejně nemá cenu k volbám chodit, protože mocní si rozhodují o svých aranžmá někde jinde a o nás bez nás.

Dal bych ruku do ohně, že tentokrát to tak opravdu není. Tedy ne, že by se někdo už teď nepokoušel jednat či pokusit se domluvit a předdomluvit určité konfigurace za předpokladu nějakého výsledku. Na výsledku voleb ale pořád záleží, a letos je ho mimořádně obtížné předvídat. Možné je v tuto chvíli prakticky všechno. Do parlamentu se mohou a nemusí dostat zelení, lidovci i zemanovci. Při troše fantazie si lze představit, že překonání pětiprocentní hranice není tak železná jistota, jak to z průzkumů vypadá, ani pro Věci veřejné nebo TOP 09.

ČSSD může a nemusí získat s komunisty většinu, nebo se může pokoušet vytvářet libovolné koalice podle počtu malých stran, které se dostanou či nedostanou do parlamentu. O koalice s podobnými partnery se může pokoušet také ODS. Koalic si lze vůbec představit skoro neuvěřitelné množství, právě s ohledem na volební výsledek.

Myslím si, že uvnitř ODS se koná vcelku autentický a uvěřitelný boj jehož vítěz není vůbec zřejmý. Lze si skutečně jen obtížně představit Petra Nečase, jak se žene do velké koalice s Paroubkovou sociální demokracií. Jsou však v ODS nepochybně i tací, kteří by si něco podobného přáli.

Proč by ale měli jakékoli malé strany testovat svůj charakter právě možností spolupráce se sociální demokracií? Osobně vidím dvě velmi špatné možnosti povolebního vývoje. První je menšinová vláda sociální demokracie s podporou komunistů, což je facka celému polistopadovému vývoji. Druhou je právě velká koalice ODS a ČSSD, což je varianta s gigantickým korupčním potenciálem. Pokud ČSSD získá nejvíc hlasů a pozve do koalice malé strany, proč by to tyto strany měly jaksi šmahem odmítat a dokonce ještě předem? Vždyť je to přece pořád lepší varianta než první dvě.

ODS má přece také možnost vytvářet a nabízet podobné koalice. Stačí k tomu maličkost – snažit se vyhrát volby. Ale znovu na začátek: na volební účasti záleží minimálně stejně jako vždy, dokonce spíše víc než obvykle. Rozhodnuto není nic, možností je spousta a všechny jsou otevřené.