Předseda Zemědělského svazu: Ukrajinským zemědělcům je třeba pomáhat. Ne ale za cenu, že zničíme sami sebe

Včera jste zveřejnili průzkum, podle kterého mají čeští zemědělci uskladněno o 40 % víc obilí než vloni. Celkem je to přes dvě a půl milionu tun. Důvodem je podle vás nárůst exportu ukrajinského obilí do Evropské unie. Je to opravdu jediný důvod?

Je to samozřejmě i celkovým vývojem na trhu. V důsledku války na Ukrajině došlo k panice na světových burzách, ceny rostlinných komodit, především obilovin, vyletěly nahoru, potravináři se obávali, že komodity nebudou, proto někteří dokonce chtěli zakázat vývoz z České republiky. My jsme se tomu bránili, říkali jsme, že je to drastický zásah do trhu, ale doporučovali jsme, ať Česko stav monitoruje.

Čtěte také

iROZHLAS

V Česku se zatím nenašla žádná závadná pšenice z Ukrajiny. Na Slovensku v zásilce objevili pesticidy

Dnes se ukazuje, že někteří pekaři a mlynáři nakoupili do zásoby a v okamžiku, kdy se nabídla možnost nakupovat ukrajinskou pšenici, samozřejmě toho využili, protože byla za mnohem nižší cenu.

Doteď jsme byli zvyklí, že Česká republika řádově třetinu, někdy až skoro 40 % své vlastní produkce obilovin vyvážela do zahraničí. Dříve jsme měli mnohem více prasat, které jsme krmili obilovinami. Tím, že jsme významně zredukovali stavy zvířat, významně přibývá těch, kteří musejí obiloviny vyvážet. Chybí ale trh.

Podle dat ministerstva zemědělství se do Česka dovezlo z Ukrajiny 4000 tun pšenice. To je o dva řády menší množství, než o kterém mluvíte v průzkumu. Není to vlastně ani setina toho, co uvádíte, že ve skladech aktuálně přibývá. Co je tam navíc oproti loňsku?

Je potřeba vnímat několik rovin. První rovina je, že pšenice, která se k nám doveze, nemusí být vždycky z Ukrajiny. Sami polští zemědělci připouštějí, že u nich docházelo k tomu, že nezafungovaly dozorové orgány a že překupníci měnili deklarace. To znamená, nakoupili ukrajinskou pšenici a dále ji prodávali jako polskou. Důkazy ale samozřejmě nemáme. Dopad na nás je spíše zprostředkovaný. Potřebujeme vyvážet pšenici, ale v okamžiku, kdy Polsko, což byl náš zákazník, nakoupilo ukrajinskou pšenici, jsme ztratili trh, kam jsme dříve vyváželi.

Čtěte také

iROZHLAS

Obilí, cukr i mléko. Polsko přijalo zákaz dovozu ukrajinského zboží, chce chránit své rolníky

Čím to je, že je v Evropské unii takový zájem o ukrajinskou pšenici? Je to jenom kvůli ceně?

Je to samozřejmě především kvůli ceně. Všechny země Evropské unie jsou dneska citlivé na ceny potravin, je tu vysoká inflace, dokonce v některých zemích klesá poptávka po biopotravinách, protože začínají být drahé.

O kolik je levnější ukrajinská pšenice oproti té české?

Dneska jsme v situaci, kdy se cena české pšenice dramaticky propadla. Jsme na úrovni 4 200 korun za tunu, což je vlastně úroveň, která tady byla před válkou. Je to i úroveň, za kterou prodáváme pšenici skoro 15 let. Je to ale cena, která momentálně nepokrývá výrobní náklady producentů. Ukrajinská pšenice tedy sráží cenu na evropských komoditních burzách a nejvíce to působí právě v zemích střední a východní Evropy, protože ty jsou Ukrajině nejblíže.

Hlavní problém je, že stávající obchod s obilovinami v podstatě stojí. Nikdo pšenici nekupuje, protože je na skladech. A dokud se nespotřebuje, neprodá nebo nevyveze, tak nikdo další pšenici chtít nebude.

Vy jste ve včerejší tiskové zprávě kritizoval kvalitu ukrajinského obilí. Napsal jste, že to české je mnohem kvalitnější. Z čeho vycházíte, v čem je kvalitnější?

Je kvalitnější především v tom, že my jsme velmi svázáni pravidly pro pěstování jakýchkoli komodit. Naše pšenice má vysokou kvalitu, máme velmi nízké množství reziduí přípravků na ochranu rostlin, velmi pečlivé kontroly z hlediska mykotoxinů a dalších látek. Netvrdím, že ukrajinská pšenice vždycky musí být nekvalitní, protože české státní orgány zahraniční pšenici, kukuřici, ale i další komodity kontrolují, všem jde o zdraví zákazníků, musíme si ale uvědomit, že tu jde i o způsoby pěstování.

Čtěte také

iROZHLAS

Koridory pro ukrajinské zboží. Evropská unie hledá cesty, jak zajistit export potravin z východu

U nás musíme vytvářet biopásy, určité procento půdy musí zůstat zcela mimo produkci, dělíme pole. Na Ukrajině je to jinak. Není to tedy jenom o konkurenční nevýhodě, ale také o vlivu na životní prostředí.

A rozhodně to není jenom o pšenici. Z Ukrajiny se třeba dovážejí i vejce. Na Ukrajině ale neexistuje povinnost mít obohacené klece, jako máme my v Evropské unii. Je tedy trochu paradox, že jsme zrušili klecové chovy, dovážíme ale vejce klecových slepic. Logicky tedy nemůžeme konkurovat ceně ukrajinských vajec. A je to i o kukuřici, která se používá na krmení zvířat. Je to o cukru z Ukrajiny.

Nechci, aby to vyznělo tak, že my jako zemědělci nechceme pomáhat ukrajinským kolegům anebo Ukrajině jako takové. To bych byl hrozně nerad, protože to rozhodně není pravda. My si myslíme, že Ukrajině je potřeba pomáhat. Ale je otázka, jakým způsobem, abychom tím nezničili vlastní zemědělství, a hlavně abychom neohrozili zdraví našich obyvatel.

Jak velká je kapacita českých skladů? Hrozí případná likvidace nadbytečného obilí? Proč se česká pšenice nedováží tam, kde ukrajinská chybí? A proč Česká republika nezakázala dovoz ukrajinského obilí, jako to učinilo Slovensko, Maďarsko a Polsko? Poslechněte si celých Dvacet minut Radiožurnálu.