Přední český kardiochirurg Jan Pirk

Moderátor (Naděžda Hávová):

Host (Jan Pirk): Dobrý den.

Moderátor (Vladimír Kroc): Jan Pirk se narodil 20. dubna 1948 v Praze, vystudoval lékařskou fakultu Univerzity Karlovy, 31 let působí v Klemu, 14 let je přednostou kardiocentra. Je členem výboru Evropské asociace pro srdeční a hrudní chirurgii, zkouší uchazeč o evropskou atestaci v oboru kardiochirurgie, je člen newyorské akademie věd a tak bychom asi mohli ještě dál pokračovat. Profesor Pirk je ženatý, má 2 sny y a 4 vnoučata. Věnuje se některý ze synů podobně jako vy kardiochirurgii nebo kardiologii jako váš otec?

Host (Jan Pirk): Ne, ani jeden ze synů se nepotatil ani nepodědil, věnujou se úplně jiným oblastem lidské činnosti.

Moderátor (Vladimír Kroc): Takže ani v medicíně se neobjevují?

Host (Jan Pirk): Ani, ani v medicíně, ne, neobjevují.

Moderátor (Naděžda Hávová): Mimochodem, jaký je vlastně mezi oběma obory kardiochirurgií a kardiologií rozdíl?

Host (Jan Pirk): Kardiolog je internista, který dneska už taky to srdíčko může léčit, dřív jeho víceméně jenom vyšetřoval a kardiochirurg do lidí řeže.

Moderátor (Vladimír Kroc): Už jste byl dnes běhat, pane profesore, jinými slovy máte za sebou už operaci srdce? Po ní se prý pravidelně vydáváte klusem do Krčského lesa.

Host (Jan Pirk): Operaci srdce za sebou mám, ale neběhal jsem, ještě to se musel jet do rozhlasu.

Moderátor (Naděžda Hávová): Čím je nás vlastně srdce? Všeobecně se pokládá výlučně za pumpu na krev, ale asi to tak úplně není.

Host (Jan Pirk): Podle posledních výzkumů to zcela určitě tak není. Srdce dokonce produkuje i některé hormony, které pomáhají udržovat krevní oběh v takových potřebách, v takových jak je potřebujeme čili je to může se říct nejen pumpa, je to dokonce i žláza s vnitřní sekrecí.

Moderátor (Vladimír Kroc): Vaši předchůdci považovali operace srdce za nemožnou. V předminulém století by chirurg, který se dotkl srdce, tak by se připravil o respekt kolegů dalo by se říci. Kdy se tohleto změnilo?

Host (Jan Pirk): No, to se, víte, ono se myslelo dřív, že každá rána ke svému zhojení potřebuje absolutní klid, no a to u srdce nebylo možné, protože to se muselo hýbat, tak se myslelo, že se rána na srdci nikdy nezhojí. První to prolomil roku 1896 profesor Rén ve Frankfurtu, který úspěšně ošetřil bodné poranění srdce a potom se to začátkem 20. století začalo rozšiřovat vlastně moderní kardiochirurgie vznikla v roce 1952, kdy byl sestrojen přístroj pro umělý krevní oběh.

Moderátor (Naděžda Hávová): Uskutečňujete něco, nad čím nám obyčejným smrtelníkům vlastně zůstává rozum stát. připadá vám spravedlivé, že populace zná lecjakého z VyVolených. Superstar, ale třeba jméno prvního kardiochirurga, který u nás poprvé provedl transplantaci srdce, tak to pravděpodobně nikdo z nás neslyšel.

Host (Jan Pirk): No, byl to pan profesor Firt u nás v IKEMu, takže teď už to všichni slyšeli, takže jsme to dorovnali, já si myslím, že to je, víte, to je staré římské přísloví - chléb a hry, že jo, čili lidem dejte hry a najíst a pak si můžete dělat co chcete, takže to jsou ty Vyvolení.

Moderátor (Vladimír Kroc): Jak sledujete teď zase, když už jsme odbočili od vašeho oboru, tak ještě udělám další odbočku, jak sledujete paniku, která se šíří vlastně ze Světové zdravotnické organizace přes média kvůli té, já bych chtěl říci drůbeží chřipce, je to tedy ptačí chřipka. Jsou lidé, kteří tvrdí, že je to kampaň farmaceutických firem, pak jsou i tací, kteří jsou přesvědčeni, že světová pandemie je za dveřmi. Jak se na to díváte vy, jako lékař,

Host (Jan Pirk): Já si myslím, že to není, že za tím nejsou farmaceutické firmy, protože těch léků je nedostatek. Kdyby to byla cíleně připravená kampaň, tak by těch léků byly plné obchody. Myslím si, že to je trošku alibismus buďto Světové zdravotnické organizace, protože když na to nebezpečí upozorňují a ono se neuskuteční, tak se nic nestane, kdyby na to neupozornili a ta epidemie přišla, tak by lidi říkali: Vidíte, k čemu jste placeni, když nás ani tohle neumíte říct. Čili myslím, že to je spíš alibismus trochu.

Moderátor (Vladimír Kroc): A máte strach?

Host (Jan Pirk): Myslíte z té, z něčeho strach mám, ale z ptačí chřipky ne.

Moderátor (Naděžda Hávová): Mě překvapilo, když jste se novinám svěřil s přesvědčením, že koncem našeho života nutně všechno nekončí. Jak to myslíte?

Host (Jan Pirk): No, myslím, tak když jsem si o tom přemýšlel, víte, to je taková filozofie, která je řekl bych vlastní ve Spojených státech, když něco končí, třeba když mě vybodej z místa nebo když nevyhraju konkurz na místo, tak něco skončilo, ale neznamená to konce, znamená to začátek něčeho jiného. Začíná něco jiného a tak jsem si říkal, že pravděpodobně by se to dalo aplikovat i na život, nikdo nevíme, co bude a všichni se to jednou dozvíme.

Moderátor (Vladimír Kroc): No, možná.

Host (Jan Pirk): No, ne, umřeme všichni.

Moderátor (Vladimír Kroc): No to jo, ale jestli se ještě něco dozvíme potom.

Host (Jan Pirk): To je to co nevíme.

Moderátor (Naděžda Hávová): Vladimír je materialista.

Moderátor (Vladimír Kroc): Dlouhá léta jste byl, pane profesore, jediným chirurgem, který operoval svědky Jehovovi. Proč jediným?

Host (Jan Pirk): Já jsem, u nás musíme říct u nás, já jsem měl možnost se to naučit ve Spojených státech, poté jsem to mohl praktikovat i v Dánsku, takže jsem věděl, že tahleta chirurgie možná je a díky tomu vlastně jsme přinesli do té kardiochirurgie takové poznatky, že my dneska operujeme 3, 40% lidí bez krve. Takže, když se to umí a jde to, tak je to určitě přínosem.

Moderátor (Naděžda Hávová): Stalo se vám někdy, že by se operace některého z pacientů, který byl svědkem Jehovovým natolik zkomplikovala, že vy jste potom bez jeho vědomí mu skutečně musel.

Moderátor (Vladimír Kroc): Dát transfůzi?

Moderátor (Naděžda Hávová): Transfůzi?

Host (Jan Pirk): Ne, ne, já to musím zaťukat na dřevo, zaťukat na dřevo, ještě se mi to nestalo a já bych mu jí určitě nedal, protože to je profesní čest, jestliže jsem to tomu pacientovi slíbil, tak bych velmi, já mám to štěstí, že neoperujeme děti.

Moderátor (Naděžda Hávová): Čili i kdyby mu šlo o život, i kdyby mu šlo o život?

Host (Jan Pirk): Jestliže jsem mu to slíbil tomu pacientovi, víte pro mě.

Moderátor (Vladimír Kroc): A vy jste zároveň ale složil Hippokratovu přísahu.

Host (Jan Pirk): To jsem složil, ale pro toho pacienta by ten život, tak jak jsem měl možnost s nimi mluvit, tak ten, pro toho pacienta ten život by naprosto ztratil smysl. Jsou operace, do kterých bych se bez toho prostě nepustil. Vím, když je přece jenom za ty léta už člověk to dokáže odhadnout a vím, jaká operace se bez krve udělat nedá a prostě s takovým člověkem se domluvíme, že jí dělat nebudem a nebo že bude souhlasit s podáním krve.

Moderátor (Naděžda Hávová): Pane profesore, vzpomenete si ještě na okamžik, kdy jste jako operatér držel v rukou lidské srdce, jaké to bylo.

Moderátor (Vladimír Kroc): Tak to snad není, držíte ho v rukou?

Host (Jan Pirk): To víte, že ano, jak bych na něm mohl pracovat. Musím ho držet v rukou a když ho transplantujeme, ho dokonce musíme vyndávat z toho převozního kontejneru a dáme ho do jiného lavorku, kde ho upravíme. Já musím říct, že nejvíc na mě zapůsobilo ne to, když jsem držel poprvé srdíčko v ruce, ale poprvé, když jsem transplantoval a když jsem vyndal to nemocné srdce z toho hrudníku a najednou ten hrudník byl úplně prázdnej a nebylo tam nic, co to tam normálně vždycky vidíme, tak na to se přesně pamatuju.

Moderátor (Vladimír Kroc): Prý už 8. rokem u nás klesá počet dárců. Proč?

Host (Jan Pirk): To je, je to trend, který je způsoben podle mě dvěma takovými skupinami faktorů. Za prvé jsou to pozitivní faktory, tj. to, že rychlá záchranná služba má mnohem lepší auta než mívala, to znamená ta 1203, než se tam někam dohrabala, tak ten člověk zemřel, dneska ty rychlé vozy jsou tam o 5 minut dřív a zachráněn řadu lidí, více cyklistů nosí přilby, které zachrání 70% úrazů lebky, tak to jsou ty pozitivní a negativní jsou ty, jsou opět zase ty finance. Péče o zemřelého dárce, už diagnostika smrti mozku je velice nákladná, stojí několik desítek tisíc korun a nemocnice, která se topí v dluzích si rozmyslí, jestli má ty peníze investovat do mrtvého člověka nebo je bude potřebovat pro živé lidi, to za prvé a za druhé třeba ta nešťastná ostravská kauza, která na nic nepřišla a jenom prostě si to teď někteří lékaři rozmyslí, jestli se mají nechat potom vláčet po sdělovacích prostředcích, že někoho zabili.

Moderátor (Vladimír Kroc): Takže ale problémem není třeba registr odmítačů nebo, jak se to nazývá správně.

Host (Jan Pirk): Ne, ne, to já si myslím, že je správné, že byl zaveden, ten registr a ten zatím se nestalo to, že by někdo zemřelý byl zanesený v tom registru, ono je to krátce, ale to určitě není, já si myslím, že to je správné, že ten registr je, už měl být dávno a rozhodně to není brzda.

Moderátor (Naděžda Hávová): Já jenom, když jsme se bavili o těch financích, jak náročná je taková operace srdce, já vím, že samozřejmě se to určitě liší případ od případu, jiné peníze stojí transplantace, jiné peníze třeba já nevím, nějaký drobnější krok. v jakých, v řádu statisíců se to pohybuje?

Host (Jan Pirk): To se pohybuje v řádu statisíců. Ta nejjednodušší nebo ta, to děláme nejčastěji, to je ten aortokoronární bypass, tak vyjde, když je to nekomplikovaný průběh s tou řekněme týdenní hospitalizací nemocného, tak v našich podmínkách vyjde asi tak na 200 000 korun.

Moderátor (Vladimír Kroc): Já jsem se ještě, když se vrátím k tomu dárcovství chtěl zeptat na to, jestli si myslíte, že by pomohla jednotná evropská pravidla dárcovství, jestli by to v něčem bylo nápomocno nebo vám užitečné?

Host (Jan Pirk): O to jsme se zkoušeli v Evropské unii dohodnout a prostě ty historické, náboženské kořeny jednotlivých zemí jsou tak rozdílné, že se prostě toto vzdalo a řeklo se že si to v každé zemi budou řídit podle vlastních zažitých pravidel. Prostě nejde to sjednotit.

Moderátor (Naděžda Hávová): U nás se apriori tedy předpokládá souhlas dárce, pokud není v tom registru odmítačů. Kde to je podobné a kde to je jiné v Evropě?

Host (Jan Pirk): Tak, abychom nechodili daleko, tak podobné je to v Rakousku a jiné je to v Německu, takže v Rakousku, kde je těch dárců mnohem víc než u nás, což je dané taky tím celospolečenským klimatem, mnohem víc třeba, než v Německu.

Moderátor (Vladimír Kroc): Naším hostem v pořadu Českého rozhlasu 1 Radiožurnálu je dnes přednosta kliniky kardiovaskulární a transplantační chirurgie institutu klinické a experimentální medicíny, profesor doktor Jan Pirk, doktor věd, vy máte tedy ale dlouhý titul. Za chviličku si po písničce budeme dál povídat.

Moderátor (Naděžda Hávová): Český rozhlas 1 Radiožurnál, posloucháte pořad Dva na jednoho, naším dnešním hostem je profesor Jan Pirk, já jsem na rozdíl od Vladimíra ty dlouhé titulu odpustila.

Moderátor (Vladimír Kroc): Významný kardiochirurg.

Host (Jan Pirk): To je dobře.

Moderátor (Naděžda Hávová): Významný kardiochirurg, to stačí. Pane profesore, v roce 1983 u nás byla provedena první transplantace srdce. V témže roce jste se vydal na roční stáž do New Orleans. Zasáhla vás tragédie, kterou do tohoto města přinesl před nedávnem hurikán Katrina?

Host (Jan Pirk): Já bych vás trošku opravil, nebylo to 83, ale bylo v lednu 84, ta první transplantace.

Moderátor (Naděžda Hávová): Ta to se omlouvám.

Host (Jan Pirk): Ale to víte, že mě to, já jsem v New Orleans se učil to co, to co tady teď můžu dělat a New Orleans je hrozně hezké město a teďka po tom hurikánu, já jsem si vlastně říkal, že vůbec nevím, proč oni to město vystavěli v tom místě, kde ho vystavěli, že jo, tam, když tam, když tam Francouzi přistáli, tak ta French Quater, která teda je teda je teďka španělská, poněvadž pak tam byli Španělé, to je jedinej kousek z New Orleans, kterej je nad hladinou řeky a nad hladinou moře, všechno ostatní je pod úrovní. Já jsem bydlel kousek od nemocnice a šel jsem 100 metrů, vylezl jsem na hráz a tam nahoře tekla řeka Mississippi, po který jezdily ty největší zaoceánský parníky a my jsme bydleli několik metrů pod hladinou té řeky, takže já vůbec vlastně nevím a není tam nic, že jo, to jsou, to jsou bažiny, zase to trvale vysouší, takže já vlastně vůbec nevím, proč to město tam takový, takový krásný město, proč tam vlastně vzniklo a určitě mě to zasáhlo, protože tam byly krásné, a Ameriku velice staré, to byly i sto let staré baráky, že jo, to už je antik ve Spojených státech, takže tam byly krásný ty plantážnický domy a bylo to tam, bylo to tam hrozně hezký a mám tam spoustu přítel.

Moderátor (Vladimír Kroc): A čím to, že vás tedy ta lékařská praxe zaválka právě do New Orleans, jsou tam výteční v kardiochirurgii?

Host (Jan Pirk): Tam byl na takovém tom Deep South, jak se říká ve spojení, tam byly dvě centra, byl to New Orleans a Houštin. To byly, to byly dvě místa, kde vlastně ta kardiochirurgie ve Spojených státech vznikala a protože už dřív jsme měli s profesorem Hoxnerem, ta nemocnice se jmenuje Hoxnerova, měli, měl IKEM styky s nimi dřív, takže proto jsem se tam mohl dostat.

Moderátor (Naděžda Hávová): Vy jste systém zdravotnické péče ve Spojených státech poznal poměrně důvěrně. Je určitě mnohem odlišný od našeho. Dá se říct, že je horší nebo lepší? V čem je horší, v čem je lepší?

Host (Jan Pirk): Je úplně jiný, než nás a já jsem řadu věcí odtamtud mohl přinést sem, já bych řekl, že hlavně lepší je v tom, že tam ten pacient vždycky byl ve středu zájmu těch lékařů, což u nás nebývalo, nebývalo zvykem, tam prostě ten pacient je ten člověk, kolem kterého se všechno točí. V čem bych řekl, že je horší, je to, že tam byla řada lékařů, který tu medicínu dělali jako na kšeft. To u nás za mé generace prostě jako nepřipadalo v úvahu, protože tím si nikdo moc peněz nevydělal, ale tam řada lékařů to dělala proto, protože to bylo dobře placené neměli k tomu ten vztah.

Moderátor (Vladimír Kroc): Koncem září jste vyvolal polemiku na stránkách Mladé fronty Dnes článkem Stydím se říkat, že jsem Čech. Co vás na nás nejvíc štve?

Host (Jan Pirk): Já, mě na nás nebo na naší společnosti štve nejvíc to, že my jsme si ponechali ze socialismu některé vlastnosti, které se nám hodili a z kapitalismu jsme si vybrali taky jenom některé vlastnosti, které se nám hodili v kombinaci s tím socialismem a to obojí vede já si myslím k velké zkorumpovanosti společnosti a to je to co si myslím, že nás spíš strká směrem na Balkán, než, než třeba do Skandinávie.

Moderátor (Vladimír Kroc): Teď budu citovat: Mám obavu, že bude nejméně ještě jednu generaci trvat, než se politice začnou věnovat takoví lidé, kteří cítí potřebu posunovat věci kupředu a vést ostatní a ne mít politiku jako výdělečnou činnost, souvisí to tedy s tím, co jste teď řekl. To jste napsal v tom článku.

Host(Jan Pirk): Ano.

Moderátor (Vladimír Kroc): Vy o politické kariéře neuvažujete, pane profesore?

Host (Jan Pirk): Ne, určitě ne, já jsem nedávno si e-mailoval s jedním pánem a řekl jsem, že já se chci věnovat pořád kardiochirurgii, která mě.

Moderátor (Vladimír Kroc): S jakým pánem to bylo, že jste si takhle e-mailem.

Host (Jan Pirk): Aby to nebyla neplacená reklama, víte.

Moderátor (Vladimír Kroc): Někdo vám něco nabídl?

Host (Jan Pirk): Z jedné, z jedné neparlamentní politické strany. A já jsem řekl, že ne, že se chci věnovat kardiochirurgii a určitě v dohledné době neplánuji vstup na politickou scénu.

Moderátor (Naděžda Hávová): Dovolte mi, abych ještě u politiky zůstala. Líbil by se vám současný prezident České lékařské komory David Rath v čele resortu ministerstva zdravotnictví?

Host (Jan Pirk): Já si myslím, že by to měl zkusit, když, když to tak dlouho kritizuje a co určitě si myslím, že by neměl být současně ministr zdravotnictví a současně prezident lékařské komory. Já totiž mám k lékařské komoře takový řekl bych základní filozofický, základní filozofickou výhradu, já si myslím, že by to měla být stavovská organizace lékařů, která by hájila lékaře proti okolnímu světu, tudíž i proti ministerstvu zdravotnictví.

Moderátor (Vladimír Kroc): Co si myslíte o té nedávné stávce praktických lékařů?

Host (Jan Pirk): Víte, praktičtí lékaři jsou, byli zahnáni do kouta, do zoufalé situace. Představte si, že vám 3 měsíce někdo nezaplatí, jako z čeho ti lékaři maj žít a oni musejí, oni musí zaplatit tu sestru, kterou maj v ordinaci, musej zaplatit praní prádla, eventuelně nájem té ordinace, jim žádný dodavatel nepočká. Za nimi nestojí, za nimi nestojí žádná moc, která několikasetmilionové dluhy opakovaně velkým nemocnicím odmaže, takže já si myslím, že oni jsou a přitom je to ta péče, která je vlastně nejlevnější, takový, takový praktik účtuje 80 000 korun pojišťovně měsíčně za péči o ty svoje pacienty, což je cena jednoho stantu, který, který dostane pacient v nemocnici.

Moderátor (Vladimír Kroc): Já myslím, že to co říkáte zní naprosto logicky a jednoznačně. Proč je to třeba vůbec vysvětlovat?

Host (Jan Pirk): Víte, to je, to bysme se dostali do strašně složité debaty, na kterou asi nemáme čas, já si myslím, že praktičtí lékaři nebo rodinní lékaři jsou základem, to je základ té péče, to je vlastně ten já bych řekl, podle mě je to velice složité dělat praktického lékaře, musí se to umět, ten praktik musí vědět koho má léčit a kdy už ho má někam poslat toho člověka, stará se celej život o toho pacienta, víte,já k tomu mám velice, já si myslím, že ve zdravotnictví není, v tom systému není tam málo peněz, já si myslím, že se jich strašně moc promrhá. Kdybychom, kdyby se nesměl Aspirin a Paralen psát na recepty a kdyby si ho každej musel koupit, tak by zbylo strašně moc peněz na ty drahé výkony, jenomže to zatím není žádnej, žádná politická strana tohle to se bojí dát dopředu do svého volebního programu, že by ztratila hlasy.

Moderátor (Naděžda Hávová): Já trošku přeskočím. Pane profesore, jak vypadá takové umělé srdce a kolik jich v IKEMu máte,

Host (Jan Pirk): Umělé srdce, to, které my používáme, je takové vlastně pulsativní čerpadlo, když bych to měl říct jednoduše, je to takový pytlík z umělé hmoty, kterej je v tvrdé skořápce a do toho pytlíku teče krev a ze zevnějšku, proti té tvrdé skořápce je stlačeným pumpována ta krev. My máme 4 ty řídící jednotky, momentálně máme na tom 2 pacienty teďka.

Moderátor (Vladimír Kroc): A prý se s tím dá jít i na pivo, je to pravda?

Host (Jan Pirk): Dám no my jsme ten jeden, jednoho pacienta jsme, kterej toužil jít na točené pivo, tak jsme ho vzali do hospody, my jsme chtěli pacienty s tím i propustit domů, ale manželky se bály je mít doma s tím přístrojem, kterej přece jenom je slyšet, že je to, bály, bály se ty pány vzít domů.

Moderátor (Naděžda Hávová): Prý u nás ubývá ischemické choroby srdeční, jak to?

Host (Jan Pirk): Já si, já si nemyslím, že, klesá úmrtnost na ischemickou chorobu srdeční, neubývá jí, já si myslím, že to co pozorujeme nebo co jsme pozorovali, že byl určitý pokles hladiny cholesterolu, ono se to už zastavilo, už dávno neklesá, tak to bylo dané určitě osvětou, ale ten efekt si myslím se může projevit tak za 15, 20 let, až ta generace, která si ho snížila k tomu dospěje, ale to, že míň lidí umírá je bezpochyby dáno tou opravdu vynikající péčí o akutní infarkt myokardu, kterej nám opravdu záviděj v celé Evropě.

Moderátor (Vladimír Kroc): My jsme teď si uvědomuji, když jsme mluvili o vaší práci, mluvili zejména o translacích, je to hlavní teda sféra vaší činnosti, operace srdce?

Host (Jan Pirk): Ne, víte transplantace srdce je taková mediálně zajímavá věc a pro toho jednoho pacienta je to jenom, je to jediná možnost léčby, ale dělá to zhruba tak 4% náplně. My mnohem víc lidských životů zachráníme jinými operacemi srdce, často i složitějšími.

Moderátor (Vladimír Kroc): Čeká vás ještě dnes nějaká taková?

Host (Jan Pirk): Ne, dneska, dneska mě, pokud, pokud nebude něco akutního, tak dneska už mě žádná operace srdce nečeká, dneska jsem to věnoval rádiu.

Moderátor (Naděžda Hávová): Pane profesore, platí o vás ještě co tradují chirurgové, jak si jednou řízneš, tak už toho nenecháš,

Host (Jan Pirk): No, tohleto, tohle mi řekl pan primář Weiss v Nymburce, kde jsem začínal, kde jsem nastoupil na internu a šel jsme na kolečko na chirurgii a on mi přesně tohlencto řekl a měl pravdu.

Moderátor (Vladimír Kroc): S jakými pocity se díváte na ty stále oblíbenější nejrůznější seriály z lékařského prostředí nebo díváte se na ně vůbec?

Host (Jan Pirk ): Ne, to okamžitě vypínám, protože takové nesmysly jako je Chicago Hope a to takhle to vůbec v nemocnici, vůbec v nemocnicích nevypadá, na druhou stranu třeba Vesnička má středisková je krásnej film.

Moderátor (Naděžda Hávová): Pane profesore, víme, že rád běháte, co vás ještě baví?

Host (Jan Pirk): Mě baví život jako celek, víte, já si myslím, že život, to je taková pestrobarevná vitráž a že když se někdo věnuje filatelii třeba, tak v tom může, tak může bejt ohromném filatelista, ale přijde o tolik krásných jiných koníčků, takže já mám celej můj život je velikánskej kůň.

Moderátor (Vladimír Kroc): Tak, ať vám to pořád ještě dupe nebo jede zkrátka. Hostem pořadu Dva na jednoho byl profesor Jan Pirk, přední český kardiochirurg, děkujeme za rozhovor, na shledanou.

Host (Jan Pirk): Na shledanou.

Moderátor (Naděžda Hávová): Komfortní poslech následujících pořadů vám a vše dobré přejí Vladimír Kroc a Naděžda Hávová. Příští týden opět na slyšenou.

Autorizovaným pořizovatelem elektronického přepisu pořadů Českého rozhlasu je ANOPRESS IT, a.s. Texty neprocházejí korekturou.