Pracovní příležitosti pro nevidomé
Nevidím, ale pracovat umím. Tak to byl podtitulek dnešního Vašeho tématu. Mluvili jsme o nevidomých, kteří se nechtějí spokojit s invalidním důchodem a s nečinností. Hledají práci, ale takové hledání je mnohem těžší než si umíme představit. Tak mě napadá. Kdyby Milan Pešák nebyl prezidentem Sjednocené organizace nevidomých a slabozrakých, čím by vlastně byl? Přeji dobrý den.
Milan Pešák: Mým původním povoláním je programátor. Dělal jsem to, když jsem neviděl. Nicméně v současné době bych to už asi nedělal, protože ta technologie jede někam jinam. Asi bych byl lektorem, učitelem. K tomu mám kvalifikaci, dodělávám si kvalifikaci supervizora, tak asi něco takového.
Dá se odpovědět na otázku, co je pro nevidomého vůbec nejtěžší při hledání zaměstnání?
Milan Pešák: Leccos. Samozřejmě je potřeba, aby uměl. Aby uměl dělat to, co v tom zaměstnání bude potřeba. Samozřejmě je také důležité, aby byl připraven na ten pohovor přijímací, protože představte si tu situaci. Otevřou se dveře a k tomu, celkem dobře napsanému dopisu, přijde někdo s bílou holí. To je velký šok a to je potřeba samozřejmě také umět zvládnout. A těch dovedností je celá řada.
Vy teď ve vaší organizaci uvádíte v život projekt financovaný z velké části unijními penězi, který by měl, dosud nevídaným způsobem, propojit klienty tiflocenter, tedy nevidomé s úřady práce a zaměstnavateli. Projekt je postaven na myšlence, ušít klientům práci na míru. Můžeme si zopakovat, komu je projekt otevřen a jak se zájemci dostanou k informacím?
Milan Pešák: Projekt je otevřen kterémukoliv nevidomému či slabozrakému člověku, který chce pracovat primárně z regionů Hradecka, Pardubicka a Brněnska i z Prahy, protože tady máme metodické centrum. V budoucnu bude rozšířené na území celé republiky. Nicméně začínáme v těchto vyjmenovaných regionech a budeme ho rozšiřovat dál. Samozřejmě budeme se snažit ho zaměřovat na právě procvičování a doučování těch dovedností, které je potřeba. Budeme se snažit vyvinout nové kursy rekvalifikační a kvalifikační, ale samozřejmě budeme se snažit vyvinout také jakousi systematickou podporu a názornou podporu pro zaměstnavatele. V tom, myslím že je ten projekt nový.
Dá se obecně říci, jak zaměstnavatelé reagují na nevidomé uchazeče o zaměstnání?
Milan Pešák: Já myslím, že zaměstnavatelé reálně cítí, že zaměstnají-li nevidomého člověka, bude leccos jinak než kdyby zaměstnali člověka zdravého. Já bych jim ani nepodsouval takovýto jednání slona v porcelánu. Ono není všechno jenom o tom pochopení a nepochopení. Chápu, že prostě a dobře zaměstnavatel vybírá toho nejlepšího z uchazečů, protože ať je to soukromá firma nebo státní instituce, musí fungovat co nejlépe a on prostě tento úkol musí splnit. Tudíž musí vybrat co nejlépe. A ten nevidomý člověk se musí v této pro konkurenci nějakým způsobem orientovat a prosadit, má-li být úspěšný. Takže samozřejmě té zátěže při těch výběrových řízeních je hodně. Takové té nedůvěry, já tomu bych spíš řekl otázek, zda-li to ten nevidomý člověk zvládne či nezvládne je samozřejmě na začátku dost. Ale jsou příklady, kdy to funguje. My na těchto příkladech musíme stavět, musíme je publikovat a prostě a dobře jedině tak dosáhneme toho, že ti zaměstnavatelé budou vědět, co ten nevidomý může a na druhé straně, kde jsou ta úskalí, kde by nebyl pro ně tak moc efektivní a ta práce by nekončila úspěšně, respektive ten člověk by nebyl pro toho zaměstnavatele přínosem. Zaměstnanec, který není přínosem, nebude dlouho zaměstnancem.
Mimochodem, mají nevidomí nárok na nějaké zvláštní zacházení v pracovním procesu? Příklad. Posluchač z Chebu se ptá, jestli může mít pracovní smlouvu na dobu neurčitou? Zatím už po 11 let mu rok od roku smlouvu firma obnovuje.
Milan Pešák: Může mít smlouvu na dobu určitou i neurčitou. Naštěstí v tomto jsou ty podmínky rovnocenné a je to dobře, protože ta některá pseudoochranářská opatření spíše ty zaměstnavatele vyděsí a je to zase další důvod, proč toho člověka nezaměstnat. Na druhé straně jsou tady stimuly a vy jste o nich odpoledne mluvili, kdy ti zaměstnavatelé na jedné straně mohou získat jakousi podporu pro zaměstnávání zdravotně postižených obecně. Tedy nevidomých také. Mohou, ale také se mohou rozhodovat, zda-li budou ty lidi zaměstnávat nebo zda-li budou platit další daně, což podle mého názoru je jediný efektivní způsob toho, jak vlastně ty zaměstnavatele přijmout k tomu, aby ty nevidomé či jinak zrakově postižené lidi zaměstnávali.
To byl Milan Pešák, prezident Sjednocené organizace nevidomých a slabozrakých. Děkujeme za rozhovor, ať se daří. Nashledanou.
Autorizovaným pořizovatelem elektronického přepisu pořadů Českého rozhlasu je ANOPRESS IT, a.s. Texty neprocházejí korekturou.
Zprávy z iROZHLAS.cz
-
PRŮZKUM: Většina Ukrajinců důvěřuje Zelenskému a nechce volby. Štěpí se v názoru na smlouvu s USA
-
OVĚŘOVNA: Očkování proti tetanu není třeba a je v něm grafen, tvrdí příspěvek. Lékový ústav to odmítá
-
Dalajláma se převtělí, narodí se ve svobodném světě. Reinkarnace ale nemusí být dítě, říká Tibeťanka
-
Trumpova administrativa nemůže deportovat cizince na základě zákona z 18. století, rozhodl americký soud