Potřebujeme univerzální protijed, volají lékaři ze subsaharské Afriky. Tisíce lidí umírají zbytečně
Světová zdravotnická organizace zařadila uštknutí hadem mezi opomíjené tropické nemoci. Ročně totiž usmrtí na 125 tisíc lidí, především v zemích rovníkové Afriky, kde chybí protiléky. Nové opatření by mělo pomoci vývoji a distribuci univerzálního protijedu.
„Nemalé procento pacientů jsou děti, které si hrají v trávě,“ přibližuje situaci anesteziolog Dušan Mach, který strávil šest týdnů v nemocnici Lékařů bez hranic v Jižním Súdánu.
„V období dešťů vylezou žáby, které jsou pro hady velkým lákadlem. Někdy jsou to i tři čtyři případy uštknutí hadem za den.“
Univerzální protijed existuje, jen se nevyrábí
Právě v rovníkové Africe a Asii je podle ředitele české pobočky Lékařů bez hranic Pavla Grubera uštknutí hadem velkým problémem.
„Odhady mluví o 125 tisících smrtelných uštknutí ročně a až 400 tisíc pacientů má trvalé následky,“ přibližuje nepříznivou statistiku.
„Hadi mají různé typy jedů s různými účinky. Dříve existoval univerzální protijed, který pokrýval téměř všechny z nich. Bohužel ho výrobce už nevyrábí, protože se mu to nevyplatilo,“ dodává Pavel Gruber.
Pacienti často přijdou pozdě
K dispozici samozřejmě stále jsou léky proti konkrétním druhům hadího uštknutí, ale lidé chodí k lékaři pozdě a mnohdy nejsou ani schopni říct, jaký had je vlastně kousnul.
„Ukazujeme jim obrázky, ale děti často neukáží vůbec nic. Pak ve třiceti minutách musíme udělat testy, který z hadů to byl,“ popisuje Dušan Mach.
„Pacienti přicházejí pozdě, protože se předtím buď svěřili do rukou nějakého místního léčitele, nebo to měli prostě jenom daleko. Celý den je někdo nesl, aby se do nemocnice vůbec dostali.“
Uštknutí znamená v Africe začátek konce
Vlhké a teplé podnebí tropických pralesů je pro hady rájem a domorodci vnímají jejich uštknutí jako běžnou součást života, se kterou se naučili žít.
Druhy hadího jedu:
cytotoxické – poškozují tkáně, projevují se otokem postižené končetiny;
hematotoxické – do hodiny od kousnutí způsobují krvácení ze sliznic a otvorů lidského těla
neurotoxické – způsobují ochromení, pacient během pár minut nemůže dýchat.
I trvalé následky po uštknutí hadem jsou v afrických podmínkách začátkem konce. Naděje na protézu je po amputaci jen malá.
„A pokud už ji pro postiženého pacienta někdo vyrobí, ten ji pak velmi pravděpodobně ztratí při prvním období dešťů někde v bahně,“ říká Dušan Mach.
Naděje na obzoru
Ředitel české pobočky Lékařů bez hranic Pavel Gruber proto věří, že i díky programu Světové zdravotnické organizace se na trh znovu vrátí univerzální protijed.
„Ročně ošetříme zhruba dva tisíce obětí hadích uštknutí. Kdokoli by se chtěl pustit do klinických testů vývoje, samozřejmě mu svoje zkušenosti poskytneme,“ uzavírá.
