Pojďme si hrát

28. červenec 2004
Vaše téma

Pojďme si hrát. Tak jsme nazvali na základě vašich telefonátů dnešní Vaše téma a taková také byla výzva jeho autorky Michaely Veteškové. Protože ta si při zpracování tématu prý uvědomila, že i když je doba dovolených a prázdnin ideálním obdobím, kdy si rodiče mohou na své děti udělat čas a hrát si s nimi, nedělají to. Proč? O tom je shrnutí Vašeho tématu.

Nemám čas, jsem unavený a mám teď jiné starosti. To jsou nejčastější výmluvy rodičů, když se jejich dítě dožaduje hry a pozornosti. Někdy jsme sice unaveni a máme starosti, ale psychologové se shodují, že děti na chvíle tak zvaných rodičovských her vzpomínají v dospělém věku nejčastěji a nejraději. Například 15letá Katka a její o 3 roky mladší sestra Míša přesně dokážou popsat jednu z nejoblíbenějších společných her, na restauraci.

Projev občana: Oni třeba přijdou domů, my je jako posadíme, nabídneme jim jako ten jídelní lístek nebo nápojový a oni si jako z toho vyberou. Pak jim přineseme nějaké nápoje, nebo nějaké jídlo, které si vyberou a takhle jako si hrajeme.

A vaříte ta jídla?

Projev občana: No jako menší jídla, s kterýma není tolik práce, tak nějaká jo, když je to větší práce, tak nám pomáhají rodiče.

Zkasírujete rodiče? Ve správné restauraci se platí za jídlo.

Projev občana: Jak kdy. Když nám něco dluží, tak to jo.

Podstatným důvodem, proč se někteří rodičové nechtějí oddat hře, je stud za to, že si hrají. Myslí si instruktorka kurzů her z občanského sdružení Prázdninová škola Lipnice, Vlaďka Pečínková.

Vlaďka Pečínková: Podle mě je nejtěžší překonat ten strach z toho, že něco neumím, umažu, rozbiju, nikdy jsem nedělal a přijít někam, kde prostě někdo ví, jak na to. Nebo i sám si jako najít nějaký ten prostor k tomu, že to chci zkusit.

Nejtěžší je začít a přestat se stydět, doplňuje jí člen sdružení Robert Pleskot.

Robert Pleskot: Hlavně zapomenout na to, že to musí nějak správně dopadnout. Děti, když začnou něco dělat, tak určitě chtějí, aby tam byl krásný, krásný výsledek, ale baví je ta samotná akce. A my dospělí, bojíme se toho, že ta akce nedopadne dobře, že ten výsledek nebude splňovat očekávání naše nebo takového toho učitele, co máme někde za ramenem. Takže zkusit to. Vzít si 4 klobouky a začít s nimi hrát divadlo. Nejdřív sám pro sebe a potom pro to dítě. Když se nebudete stydět před dítětem, tak je dobré vyjít na ulici a pak už si hrajete doopravdy.

Před těmi dospělými na té ulici?

Robert Pleskot: No samozřejmě, to je nejlepší, když začnete dělat komedii venku, tak to je teprv ta pravá komedie.

A když vám není vlastní hrát si na ulici přede všemi, nevymlouvejte se, s dětmi si můžete hrát i v soukromí.

Vlaďka Pečínková: Pokud vám dělá problémy si hrát jako hned s nějakou skupinou lidí, tak si začněte sama a to přijde samo. To chce trénink.

Autorizovaným pořizovatelem elektronického přepisu pořadů Českého rozhlasu je ANOPRESS IT, a.s. Texty neprocházejí korekturou.

autor: ela
Spustit audio

Více z pořadu