Pletení rukavic, kosení trávy a v zimě občas návštěva medvěda. To je život Jevgenije Pavlovny v Pskovské oblasti
Obyvatelé této části Pskovské oblasti to nemají jednoduché. Žijí na samotách, kam vedou jen polní cesty, nebo v malých bezejmenných osadách uprostřed luk, lesů a jezer nebo bažin. Dům Jevgenije Pavlovny je obklopený kvetoucími lukami z jedné strany a lesem z druhé. Kolem domku má záhony květin, řádky zeleniny a vzorně střižený trávník. Devadesátiletá Jevgenije Pavlovna trávu pokosila těsně před naším příchodem.
„Vy přece rukavice nepotřebujete, jsou ženské. Copak u vás nemáte rukavice?“ diví se Jevgenije Pavlovna, zaskočená nečekanou návštěvou. Na návštěvu jsme přišli s petrohradskou sochařkou Ninou a spisovatelem Vladimírem – oba se nedaleko odtud usadili. Bez jejich pomoci bych zřejmě utonul ve zdejších bažinách.
Rodinná brigáda socialistické práce
S pletením rukavic pomáhají paní Jevgeniji dcery Valentina a Nina, také už důchodkyně. Vytvořily tu malou brigádu socialistické práce, nebo spíš rodinný byznys, jak se teď říká. Jevgenije Pavlovna vytahuje jehlice a předvádí své umění. Rukavice, na rozdíl od svých dcer, plete bez předlohy a vzory si vymýšlí sama: většinou květiny nebo místní severské ornamenty. Upletení jednoho páru rukavic jí zabere dva dny.
V zimě zůstává paní Jevgenije ve své usedlosti sama. Občas ji navštíví medvěd nebo dcery, které ale mají vlastní byty. Jejich máma má tu a tam chuť se vším praštit a odstěhovat se do nedalekých Pečor. Nabízí mi proto svůj dům. Dům za milion rublů s díky odmítám, i když k poustevničení by se hodil, a ptám se, komu vlastně pletené palčáky prodávají?
Zhoubný vliv televize
Dcera Nina odpovídá, že po rukavicích je poptávka tak velká, že je nestíhají plést. A navíc se jim do toho plete televize – chvíli se na ni díváš, oko ti uteče a zkazíš vzor, stěžuje si Jevgenije Pavlovna na zhoubný vliv elektronického média. Pletené zboží kupují hlavně turisti a „lufťáci“, kteří tady skupují staré dřevěnice.
Ceny za vlnu a přízi se ale zvedly natolik, že plést rukavice se už prakticky nevyplatí. Jevgenije Pavlovna a její dcery je prodávají za 400 rublů – tedy asi za 150 korun. Po odečtení nákladů jim z každého páru zbude sotva 50 korun. Tolik si vydělají za dva dny usilovné práce. Paní Jevgenije ale nenaříká. Jen těch rukavic jsme si prý mohli koupit víc.
