Petr Přibík, bývalý velvyslanec v Pákistánu a Afghánistánu

Petr PŘIBÍK, bývalý velvyslanec ČR v Pákistánu a Afghánistánu:
Dobrý večer.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Dá se vůbec podle vašeho názoru, pane Přibíku, označit viník toho, že do hotelu v centru Islámábádu najede auto, ve kterém je šest set kilogramů výbušnin, a to exploduje?

Petr PŘIBÍK, bývalý velvyslanec ČR v Pákistánu a Afghánistánu:
Tak my se každé, každých několik hodin, když to sledujeme podrobně, dozvídáme víc a víc a tak, jak se to původně říkalo, že to auto vlastně vůbec nemělo jezdit hlavním městem a že mělo být zkontrolováno už daleko před hotelem, to je sice pravda, ale my se dozvídáme, že například auto vyjelo až po setmění, to znamená, že mohlo projet i nákladní auto hlavním městem. Za druhé, že dovoleno je, aby jezdily auta, která prohlásí na zeptání těch kontrolních orgánů, co vezou, že vezou třeba stavební materiál, což se právě v tomto případě stalo. A za třetí, když dorazilo to auto plné výbušnin k hotelu, tak nebylo zastaveno tak, jak by mělo být zastaveno, protože bohužel strážci, kteří měli to auto hlídat a tak dále, a tak dále, protože je posvátný měsíc ramadán a jíst se nesmí celý den, ale může se jíst po západu slunce, prostě svá místa opustili, takže, když přijel ten nájemný vrah, jinak se to nedá nazvat, na místo činu, tak zjistil, že tam není plné obsazení kontrolních orgánů, a to si myslím, že se budeme dozvídat i nadále podrobnosti. Jistě se to vyšetří a jistě se to všecko řekne, protože to je skandál, který je neomluvitelný.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Máte opravdu pocit, že se to všechno vyšetří a že pákistánské úřady opravdu poskytnou veškeré dostupné informace k tomu, aby uspokojily ty země, které v tom Marriottu měly své mrtvé?

Petr PŘIBÍK, bývalý velvyslanec ČR v Pákistánu a Afghánistánu:
No, otázka je, jestli je nutný, aby se vyšetřilo všecko, protože to, co jsem právě líčil, už stačí k tomu, aby se Pákistánci a hlavně nový prezident a s ním ve vládě ministr vnitra zamysleli nad tím, jakou kvalitu mají policisté a většina z těch zemí, které tam, řekněme, bohatí lidé z těch okolních zemí, kteří jsou muslimy a kteří tráví po západu slunce příjemné hodiny v Marriottu, jistě pochopí, že policajty nemají dobré ani ve svých vlastních zemích. To by mělo úplně stačit. Jestli to uspokojí taky západní spojence Pákistánu, je jiná otázka.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Vy jste, pane Přibíku, jako diplomat opustil Islámábád v létě roku 2003. Jak to tehdy vypadalo? Bylo už to tak, že tehdy musel v podstatě každý počítat s variantou, že se svědkem, anebo dokonce účastníkem takového podobného útoku stane?

Petr PŘIBÍK, bývalý velvyslanec ČR v Pákistánu a Afghánistánu:
To nepochybně. Já jsem přijel na konci roku 1999, to se zdálo být všecko v pořádku, ale zažili jsme tam do konce června 2003 dvě události, které vybičovaly všeobecnou atmosféru, za první došlo k vybombardování střediska světového obchodu na Manhattanu, plus následná odvetná akce spojenců, která vyhnala Taliban z Afghánistánu a která umožnila, chcemeli to říct v uvozovkách, Al Kajdě, aby se stáhla na pákistánské území. A kromě toho následovalo dodnes vlastně zcela nevysvětlené napětí mezi oběma atomovými mocnostmi, mezi Indií a Pákistánem, které přivedlo na společnou hranici na milion vojáků na každé straně a z toho se potom odvíjelo, že například my, když jsme jezdili po městě, po Islámábádu, tak jsme zjišťovali, že ve středu města jsou v pravidelných intervalech vybudovaná kulometná hnízda a tak dále a sami jsme věděli, že nás chrání vlastně pouze to, že máme diplomatická auta, diplomatickou značku, dejme tomu i vlaječku, a tak dále, jiní si museli rozmyslet, jestli budou jezdit příliš rychle a jestli na sebe neupoutají pozornost. Napětí tam existovalo.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Když už jsme u toho bezpečí diplomatů v zahraničí a zejména v takové zemi jako je Pákistán, tak je běžné, že ve chvíli, kdy se danému velvyslanci upravuje či hledá nová bezpečnější rezidence, že si vybere jako svoje dosavadní sídlo v podstatě normální, byť asi kvalitní hotel?

Petr PŘIBÍK, bývalý velvyslanec ČR v Pákistánu a Afghánistánu:
Ano, to je naprosto běžné. Já, když jsem byl, já jsem byl taky předtím dva roky na Kubě, byli velvyslanci, kteří přijeli do Havany, kterým se nelíbilo Kubou nebo Castrem samotným nabídnuté stavení, kde mělo být jejich velvyslanectví a řekli: "Tam se nenastěhujem z různých důvodů, tak odešli do prvního nejlepšího hotelu a někteří, za mého úřadování to byl indonéský velvyslanec, tam nakonec zůstali celé dva roky.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Jinak dá se vnímat, protože vzhledem k tomu, že jedna ze zpráv, které byly hned na prvopočátku té události, toho pumového útoku, tak mluvily o tom, že možná byl motivován domnělou schůzkou pákistánského premiéra a prezidenta, která se měla odehrát v sobotu večer našeho času v tom hotelu Marriott, tak byl ten hotel chápán jako bezpečná půda?

Petr PŘIBÍK, bývalý velvyslanec ČR v Pákistánu a Afghánistánu:
No, to byl, i kdyby k nějakému setkání nedošlo. Všeobecně se říká hotel Marriott už jako symbol je hlídán daleko bezpečněji, než třeba stejně kvalitní hotel Serena, protože se ví, že Marriott má to jméno, které si vytvořil v posledních desítkách let a které nikdo jiný nemá než právě Marriott. A proto byl hlídán ze všech stran a proto tam v den jako řekněme za denního světla nemohly jezdit žádné náklaďáky, a proto já si myslím, nebo já si to nemyslím sám, já to jenom opakuju, že se ten terorista vydal na svou cestu teprve, když mohl počítat s tím, že stráže odejdou, že se nebude kontrolovat, že projede, protože už smí jezdit tím nákladním autem a tak dále, a tak dále.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Podotýkám, že posloucháte Český rozhlas 1 Radiožurnálu, posloucháte pondělních Dvacet minut Radiožurnálu a mým dnešním hostem je bývalý velvyslanec v Pákistánu a Afghánistánu Petr Přibík. Jakým způsobem je vlastně z hlediska českého státu postaráno o bezpečnost českých diplomatů a velvyslanců a chargé d'affaires v zahraničí? Vy sám jste zmínil v letech 96 až 98 jste působil na Kubě, pak jste byl, kolik, čtyři, čtyři roky jste byl v Pákistánu a potom později po invazi i v Afghánistánu?

Petr PŘIBÍK, bývalý velvyslanec ČR v Pákistánu a Afghánistánu:
Jo, to bylo tak, s Afghánistánem my jsme čekali po dohodě s ministerstvem zahraničí tady v Praze, že počkáme, jak se situace bude vyvíjet. Od roku 2001 se tam přihlásili, byli to převážně velvyslanci velmocí a odjeli už do Kábulu dřív, já jsem odjel později někdy v roce 2002, když se situace uklidnila. Nicméně já jsem odevzdal pověřovací listiny prezidentu Karzáímu a po několika dnech jsem se zase vrátil do Pákistánu, protože tam bylo moje sídlo, tam byla rezidence, a tu jsem opouštěl, nejsem sám, například jako můj přítel Zelený, který byl velvyslancem v Kolumbii, byl zároveň velvyslancem v Ekvádoru a tam opět jenom dojížděl, podal ruku a zase se vrátil tam, kam byl přidělen původně. To znamená, pokud jde o nějaké, o nějaké bezpečnostní zařízení, tak ten problém v Pákistánu je tento, v Pákistánu je takzvaná, je to součást středu města Islámábádu diplomatická enkláva. V této enklávě, která je hlídaná, která byla vždycky hlídaná a já jsem tam vždycky musel zastavit, když jsem jel dovnitř, a teď je hlídaná jistě daleko líp, mají velvyslanectví ty státy, které dostaly pozemek a zároveň se zavázaly, že tam postaví svou rezidenci a úřad, což ovšem my jsme neudělali, ačkoliv tam ten pozemek už leta máme z nějakého důvodu. Pravděpodobně je to otázka peněz jako vždycky. Kdysi bylo hlavním městem Pákistánu velké město přístavní Karáčí, odtamtud jsme se všichni odstěhovali do Islámábádu a pak vznikla otázka tak budeme bydlet v enklávě, nebo ne. V té enklávě jsou jednak tedy hlídáni automaticky, což my jsme nebyli, když jsme žili někde jinde, to za první, a za druhý jsou tam bohatá velvyslanectví americké, saudské, ruské, čínské a jejich velvyslanci, to je taky otázka obsazení celé ambasády, prostě mají svoje bodyguardy. Já jsem jednou byl s americkým velvyslancem, zní to trochu komicky, ale stalo se to, na nějaké konferenci a vyšli jsme ven, byli jsme zamyšlení, o něčem jsme si povídali a naráz americký velvyslanec řekl: "Musíme se zastavit, protože jsme šli moc rychle a ztratili jsme moje bodyguardy." A já jsem říkal: "No, tak to máš smůlu, já žádný nemám." A on byl překvapenej, že já žádný nemám, protože si myslel jako z velmocenského pohledu, že musej mít přece všichni bodyguardy. Opět například Poláci, Maďaři, Bulhaři, kteří tam byli s námi z bývalého sovětského bloku, taky neměli žádnou ochranu.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Pojďme se vrátit k bezpečnostní situaci v Pákistánu a zkusme se podívat jen na dnešní zprávy světových agentur a dejme si dohromady několik informací, a pak vás, pane Přibíku, poprosím o jejich komentář. Tak dnes v západním Afghánistánu bylo uneseno sto padesát stavebních dělníků. V jižním Egyptě bylo uneseno jedenáct zahraničních turistů. V pákistánském Péšaváru byl unesen afghánský generální konzul a přitom únosu byl zabit jeho řidič. K tomu můžeme přidat ten sobotní útok přímo v Islámábádu a k tomu můžeme potom přidat ještě ty dva masivní útoky srpnové v Pákistánu, které si dohromady vyžádaly více než sto lidských životů. Tak se pohybujeme v nějakém kumulovaném období, kdy narůstá počet teroristických útoků, anebo to jen pocit člověka tady ze střední Evropy?

Petr PŘIBÍK, bývalý velvyslanec ČR v Pákistánu a Afghánistánu:
Já bych řekl, že kumulované období to je, že to začali teroristi z Al Kajdy a z Talibanu, ale že to je z velké části taky náhoda, protože v Afghánistánu se unášejí lidé, že to takhle spadlo, může být i proto, že brzo bude zima a bude brzo padat sníh, takže se veškerá činnost teroristů pozvolna utiší a unáší se na jaře a v létě, takže to byla taková pozdní reakce. Vzpomeňme si, že nás příliš nepřekvapilo, když jižní Korejci tam poslali nějaké misionáře a byli velmi překvapeni, jako svobodný stát je nemohli nepustit ze země, nevěděli, co tam budou dělat, a pak, když je unesl Taliban a řekl: "My si nepřejeme, abyste nás obraceli na svou víru," tak jsme ani nebyli překvapeni, že byli po nějakých, já nevím, po jednom týdnu, po dvou týdnech zase propuštěni na svobodu. Máte pravdu v tom, že život je daleko drsnější, než před deseti, než dvaceti lety a my, kteří žijeme v relativní pohodě tady ve středu Evropy, to teda pociťujeme víc, než lidi, kteří jsou tam v Asii na místě.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
No, a pak ta otázka, kterou jsem zmínil, pane Přibíku, na úvod, je, Pákistán se stal jako jeden z velice klíčových států, už jenom z důvodu toho, že sousedí s územími, ze kterých pochází nejen hnutí Taliban, ale s velkou pravděpodobností i organizace Al Kajda, tak se stal těsně po roce 2001 spojencem Spojených států amerických v onom boji proti světovému terorismu. Je jím stále ještě dnes zejména poté, co vidíme, že tamní lidé útočí i na objekty, ve kterých jsou západní a spojenečtí diplomaté, a když si do toho dáme ještě několik dní staré zprávy o tom, že americké jednotky překročily své volně afghánskopákistánské hranice, zaútočily na pákistánské vesnice, došlo k civilním obětem, a na druhou stranu velice úspěšné byly útoky Pákistánců na americké vrtulníky, tak je Pákistán stále ještě spojencem?

Petr PŘIBÍK, bývalý velvyslanec ČR v Pákistánu a Afghánistánu:
Já bych řekl, že Pákistán je stále spojencem, ale že se množí výhrady, které existovaly už za prezidenta, generála Mušarafa, který nařídil neoficiálně, aby při porušování společné hranice Afghánistán Pákistán americkými jednotkami se toto registrovalo, ale nijak dál nešířilo a nekritizovalo. Nový pákistánský prezident Zardárí řekl ve svém projevu v parlamentě, že si nepřeje, aby Spojené státy překračovaly hranici do Pákistánu, protože je to porušování suverenity a, já to snad neřeknu, integrity této země a že si to všecko zařídí sám. Já si myslím, že to říká v podstatě pro domácí obyvatelstvo, že tomu tak v budoucnu nebude, protože on si s tím problémem neporadí sám a nakonec mu nezbyde nic jiného, než se dívat stranou, když Američani překročí tuto hranici z Afghánistánu při pronásledování teroristů a opět dojde ke ztrátám na civilních životech. S tím musí Pákistán počítat, momentálně to není vhodné. Uvidíme. Prezident Zardárí se příští týden má sejít s americkým prezidentem Bushem v New Yorku na okraji podzimního zasedání OSN, co se tam dozví a co tam vlastně vyjedná, to nevíme.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Říká zatím ve Dvaceti minutách Radiožurnálu bývalý velvyslanec v Pákistánu a Afghánistánu Petr Přibík. Do jaké míry vlastně pákistánská vláda kontroluje území Pákistánu, ptám se na to, do jaké míry ví, co se děje na tom afghánskopákistánském pomezí?

Petr PŘIBÍK, bývalý velvyslanec ČR v Pákistánu a Afghánistánu:
Já bych řekl, že to není, že to vlastně ale nikdy dřív přesně nevěděla, protože Pákistán tvoří čtyři provincie a tyto kmenové oblasti doposud požívaly téměř stoprocentní suverenity. Tam se jim do jejich života nikdo nepletl. Je to spojeno také s tím, že například ať byla v Afghánistánu u moci jakákoliv vláda, nikdy neuznala společnou hranici s Pákistánem, vždycky tvrdila, že na obou stranách pomyslné hranice nebo dohodnuté čáry /nesrozumitelné/ linie žijí Paštuni a že Paštuni se musí po stoletích nějakým způsobem zorganizovat tak, aby prohlásili, jestli například dokonce nechtějí vlastní stát. Toto hnutí tam bylo, toto hnutí neexistuje, ale není vyloučeno, že se zase oživí.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Máte nějaké informace o tom, jaká nálada panuje například tady v Česku mezi pákistánskými diplomaty po tom útoku, to je přece poněkud prekérní situace, v jejich zemi došlo k zabití českého diplomata?

Petr PŘIBÍK, bývalý velvyslanec ČR v Pákistánu a Afghánistánu:
Tak dnes mně telefonoval pákistánský velvyslanec, byl velmi zdrcený tím, co se stalo, protože my jsme spolu byli jednou v České televizi právě, když byla zavražděna paní Bhuttová, a to byl taky velice zdrcen. Já s ním udržuju přátelské vztahy. My jsme všichni rádi, řekněme, tím chci říct ministerstvo zahraničních věcí, že je tady znova pákistánský velvyslanec, protože za Mušarafa toto místo bylo v roce 1999 škrtnuto, ačkoliv jsme si to nepřáli, teďka bylo obnoveno. Tehdy se říkalo Pákistán má málo peněz, já bych skoro řekl, že teď má Pákistán ještě míň peněz, než měl tenkrát, bylo to politické rozhodnutí, to je napraveno. A velvyslanec, kterého máme, můžeme být rádi, že máme právě jeho. Já zítra v deset hodin k němu půjdu, on tam pozval také diplomaty převážně teda muslimy z ostatních zemí, které jsou tady diplomaticky zastoupeny, a bude nám vysvětlovat všem, co se to vlastně v tom Marriottu stalo a proč převládá v pákistánské veřejnosti dojem, že toto je jejich 11. září pákistánské, na rozdíl od toho amerického, kdy došlo k vybombardování "dvojčat" na Manhattanu.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Takto to je vnímáno v pákistánské společnosti, že se to dá nazvat principiálně 11. zářím?

Petr PŘIBÍK, bývalý velvyslanec ČR v Pákistánu a Afghánistánu:
Tak to vnímají lidé, kteří přišli se podívat v hlavním městě na trosky hotelu Marriottu a se kterými mluvili západní novináři. To nepochybně byl tenor celého toho jednání. Nás může potěšit jedna věc, jestliže si pákistánská veřejnost, alespoň ve velkých městech a řekněme inteligence, uvědomí, že je tady určitá spojitost, i když je to nepřesná historická paralela, tak nám, pro nás může být potěšitelná jedna věc, že zmizí ta teorie, která se objevila bezprostředně po 11. září v roce 2001 a já jsem toho byl svědkem, kdy se tvrdilo, že útok na "dvojčata" neprovedli muslimové, neprovedli Arabové a že to je spiknutí takzvaného amerického imperialismu a světového sionismu. To by tedy bylo úlevné zjištění, jestliže je to tak.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Tak takových bylo dnešních Dvacet minut Radiožurnálu. Mým hostem byl bývalý velvyslanec České republiky v Pákistánu a Afghánistánu Petr Přibík. Díky za těch dvacet minut, které jste věnoval Českému rozhlasu, pane Přibíku. Na shledanou.

Petr PŘIBÍK, bývalý velvyslanec ČR v Pákistánu a Afghánistánu:
Na shledanou.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
U druhého mikrofonu byl Martin Veselovský. Přeji vám příjemný večer strávený s Českým rozhlasem 1 Radiožurnálem.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je NEWTON Media, s.r.o. Texty neprocházejí korekturou.