Pero za 10 tisíc, kabát za 200 tisíc. V Pařížské ulici v Praze už se nenajíte, upozorňuje Pavel Maurer

02005072.jpeg
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy 02005072.jpeg

Až budete v Praze, můžete zajít na Staroměstské náměstí – třeba na vánoční trhy. V takovém případě se také můžete projít Pařížskou ulicí vedoucí přímo ze Staromáku k řece. 

O Pařížské se ne náhodou říká, že je to nejdražší ulice v naší republice. A je to pravda, na několika stech metrech míjíte nejluxusnější značky na světě. U každého obchodu stojí ochranka a ve vitrínách vystavené kabelky, šaty a hodinky většinou nemají uvedenou cenu. To asi proto, abyste neomdleli přímo na chodníku. 

Je to tu skutečně drahé, kabátek klidně za 200 tisíc, ty levnější dámské boty začínají na čtyřiceti. Ceny bytů v této ulici stojí desítky milionů. Nájemné je neuvěřitelně vysoké. Snad proto z této ulice zmizely postupem času všechny restaurace, protože se prostě nevešly do rozpočtu. 

Svíčková za sedm stovek?

Jedna z posledních bývala na rohu Pařížské a jmenovala Restaurace U staré synagogy. Ještě dnes si můžete prohlédnout tento nápis vypracovaný v krásné mozaice na rohu chráněného domu. Pamatuji si že tu bylo pivo, guláš, buřty s cibulí, ale pak už se sem tahle obyčejná česká hospoda nehodila, a tak se několikrát změnil majitel, název a zvýšily ceny. 

Byly tu k mání humři a ravioly, skvělé italské a středozemní speciality a šampaňské teklo proudem. Jednu dobu jste tu mohli ochutnat typická jídla, která byla průřezem několika desítek světových gastronomií. To bylo okouzlující.

Dnes si tady v domě s mozaikovým nazelenalým, hrdým a díkybohu nezničitelným titulem „Restaurace U staré synagogy“ můžete koupit pero nebo propisku za deset, ale i padesát tisíc korun, kabelku, hodinky, aktovku, kožený opasek, ale i sluneční brýle. Vše většinou za pětimístné sumy. Ale žádné pivo ani párek. 

Exkluzivní zboží v bývalé restauraci je velmi stylové, značkové a určitě neuvěřitelně kvalitní a prestižní. Stojí to majlant, ale takový je zákon kapitalismu. Je celkem jasné, že kdyby tu na rohu bývalého židovského Josefova někdo chtěl zase obnovit klasický restaurační provoz, jaký tu býval a jak je na domě mozaikou napsáno, musel by prodávat svíčkovou nejméně za sedm stovek, aby si vydělal na nájemné. Ale já takovou svíčkovou nechci!