Peklem si za války prošli také Židé v Belgii. Nejhorší byl tábor v pevnosti Breendonk

Branou dotábora v pevnosti Breendonk prošlo během nacistické okupace na čtyři tisíce vězňů. Přežila sotva polovina

Celá Evropa si v těchto dnech připomíná výročí konce druhé světové války. Spolu s ní skončilo i utrpení pro statisíce vězňů koncentračních a pracovních táborů. V Belgii měl nejhorší pověst tábor v pevnosti Breendonk. Lidé, kteří jím prošli, mu přezdívali peklo.

„Je to relativně malá pevnost, ale bylo tady hodně stráží. Pokud jste udělal něco špatně, nebylo jak uniknout trestu,“ líčí historik Dimitri Roden.

„Vězni byli vystaveni tvrdým trestům a někteří na jejich následky zemřeli,“ vysvětluje, proč přeživší vzpomínali na dobu strávenou v táboře jako na peklo Breendonku. Tím dalším byly otrocké práce.

Čtěte také

„Vězni museli odkopávat hlínu, kterou byla pevnost kvůli maskování pokryta. Byla to úplně zbytečná, fyzicky vysilující práce a jejím jediným účelem bylo vězně zlomit. Ti, kdo přežili, pak o Breendonku tvrdili, že to v něm bylo horší než v koncentračních táborech v Německu.“

Vstup do pevnosti Breendonk, která se před nacistickou okupací na pár dní stala útočištěm i pro belgického krále Leopolda III.

Útočiště pro krále

Betonová pevnost o rozloze dvou fotbalových hřišť, obehnaná širokým vodním příkopem, měla před první světovou válkou chránit Antverpy, obchodní metropoli Belgie. Císařské Německo ji ale rychle dobylo.

Čtěte také

Podobný scénář se opakoval i po nacistické invazi v roce 1940.

„Breendonk byl vybrán jako útočiště pro belgického krále Leopolda III., vládu a velení armády pro případ napadení země nepřítelem. Král tu strávil sedm dní, ale německá blesková válka ho donutila prchnout dál na západ. 28. května 1940 pak Belgie bezpodmínečně kapitulovala,“ vypráví historik.

Vězni žlli po desítkách namačkaní v celách s palandami a s jedněmi kamny

Vězení jako ze středověku

Belgické vojáky v pevnosti nahradili dozorci a nacisté začali do Breendonku svážet Židy, odbojáře a další nepřátele okupačního režimu. Po desítkách žili namačkaní v celách s palandami a s jedněmi kamny.

Dimitri mě během prohlídky upozorňuje i na zvláštní místnosti, které jsou cihlovými příčkami rozdělené na množství malých komůrek s dřevěnými dveřmi. Uvnitř je pouze dřevěná lavice a holé stěny. Na stropě pak železná zrezlá mříž.

Čtěte také

Byly to cely vybudované kvůli výslechům. Vězni v nich byli izolováni. Někteří tu strávili několik hodin, jiní měsíce. Odtud pak putovali do mučírny na výslech. Nacisté si v těchto celách vězně na výslech připravovali, aby je dopředu zlomili a oni se pak přiznali rychleji.

Marný pokus o záchranu

Breendonk byl pro většinu vězňů přestupní stanicí na cestě do koncentračních táborů v Německu. Z téměř čtyř tisíc internovaných nepřežila válku polovina. Na tři stovky vězňů přišly o život na popravišti tvořeném několika kůly a šibenicí, které dodnes stojí za pevností.

Breendonk byl pro většinu vězňů přestupní stanicí na cestě do koncentračních táborů v Německu

V táboře ale podle mého průvodce nebyli jen Belgičané. Mnoho Židů uteklo ze strachu před nacisty z východní Evropy na západ. Po okupaci Belgie je ale zatkli a převezli sem do Breendonku. Byli mezi nimi i Židé z Československa.

Spustit audio
autoři: Anna Duchková, Filip Nerad