Pavel Novák: Opencard je vadou na české kráse
Cizinec, který přijede do Čech, může být z lecčeho překvapený. Podobné rozčarování ale může zažít i Čech, který dlouho pobýval v cizině a vrátí se na rodnou hroudu. Našeho bývalého zpravodaje v Bruselu Pavla Nováka překvapily zkušenosti s vyřízením karty pro cestování pražskou hromadnou dopravou.
Varovali mne před odjezdem z mého působení v Bruselu zpět do Prahy, že zažiji civilizační šok. Nestalo se. Na „blbou náladu“ jsem zatím narazil jen u jednotlivců. Lidé se mi zdají stejně pohodoví, ne-li dokonce pohodovější, než v Belgii. Česká krajina je mnohem rozmanitější než ta belgická a Praha je prostě krásná.
Má však jednu hodně ošklivou vadu na kráse a tou je Opencard. Na její vydání pro syna už čekám druhý měsíc. Nemohu si ji vyzvednout u nás v knihovně, jak mi napsali na žádosti, ale musím si pro ni až do centra Prahy do jednoho z kontaktních míst, která jsou od sebe vzdálená asi 20 metrů. Tím hustota pokrytí území Prahy končí. Navíc tam musím zaplatit hotově a neberou tam platební karty.
Nerad to říkám, ale tohle by se v Belgii opravdu nestalo. Když jsem si já, cizinec, požádal o elektronickou tramvajenku Mobib, dostal jsem ji poštou (!) domů do týdne. Jsa držitelem už této první karty, mohl jsem synovu vyřídit přímo v jednom z kontaktních míst dopravního podniku bruselského regionu, kterých je více než 10 hlavně v klíčových stanicích metra.
Na Mobib kartu jsem si v Bruselu mohl v automatu na mince nebo platební karty kdykoli dobít svůj měsíční kupón nebo si tam nasázet jednotlivé jízdenky nebo karnety jízdenek po deseti. Ty se mi pak odečítaly a já si kdykoli mohl v autobuse nebo v tramvaji zjistit, kolik jízd tam ještě mám. Navíc jsem měl na této kartě navázanou ještě kartu na půjčování kol, kterými jsem po ne úplně rovinatém Bruselu často a velmi rád jezdil. Vše bylo jednodušší, než by se v Belgii, proslulé svou byrokracií, mohlo zdát.
V porovnání s tímto západoevropským komfortem mi Opencard nabízí jen trápení, čekání, napjaté nervy a buzeraci. Musím však zároveň poděkovat Opencardu za to, že mne nenechal žít v blažené představě, že u nás už všechno funguje, jak má. Má lví podíl na tom, že se i mne zmocňuje „blbá nálada“, a nedává mi zapomenout, že v některých ohledech je ten náš malý český, zatuchlý rybník ještě takříkajíc 100 let za opicemi.
