Pavel Maurer: Radši šetřete na oblečení než na jídle

2. srpen 2013

Jíte rádi? Zřejmě ano. Ale ruku na srdce: jíte dobře? Podle Pavla Maurera u nás máme v kultuře jídla co dohánět. I proto radíme naladit každou sobotu a neděli po 12. hodině Radiožurnál. V rozhovoru s Pavlem Maurerem se dozvíte, proč byste nás v tu dobu měli poslouchat…

Stravování nejen doma, ale i v restauracích u nás má dosud mnohé trhliny. I proto Radiožurnál každý víkend krátce po poledni vysílá glosy Pavla Maurera, muže, který sám sebe označuje za milovníka kvalitního jídla a pití a o tom, co před sebe dáváme na stůl, toho ví opravdu hodně.

Určitě o něm neslyšíte, potažmo nečtete poprvé. Pavel Maurer je známý jako zakladatel jediného nezávislého průvodce po tuzemských restauracích nazvaného Maurerův výběr Grand Restaurant a pravidelně také pořádá gastronomickou akci Prague Food Festival.

Pro posluchače Radiožurnálu chce připravit celkem 104 glos. Toho, že by mu snad došly nápady, se prý bát nemusíme. „Uvidí se, co bude dál, ale mám velký fascikl témat,“ ujišťuje posluchače Pavel Maurer.

Podle známého gurmeta to částečně usnadňuje i zadání, které dostal a které se snaží dodržet. „Nutnost vyjádřit se poměrně pregnantně v rozsahu dvou až tří minut má hned dvě výhody. Jednak mě to nutí k poměrně jasnému vyjádření. Na druhou stranu tím, že člověk nemusí jít do velké hloubky, naskakují témata často sama – stačí, abych šel po ulici,“ říká Pavel Maurer.

Špatný jídelní lístek nebo cesta autobusem, v němž nelibě zavání jídlo spolucestujícího – i to Pavla Maurera inspiruje k dalším a dalším glosám. Podívejme se na ně tedy o něco konkrétněji!

Co je vlastně vaším cílem? Co je oním poselstvím, které chcete do svých glos dostat?
Snažení, jímž se zabýváme v naší malé společnosti, která vydává gastronomického průvodce a pořádá Prague Food Festival, jsme sami pro sebe nazvali heslem „Nejezte blbě!“. Snažíme se vyburcovat lidi, aby přemýšleli nad tím, co si dávají do pusy.

Proč bychom nad něčím takovým měli přemýšlet?
Všimněte si, že když je někdo nemocný, první, co mu lékaři předepíšou, je dieta. Nemoc není jen o tom, že nastydnete nebo že v sobě máte špatné genetické poselství. To, jak jíme a co jíme, zásadně ovlivňuje naše zdraví a naši kondici. Zrovna my, Češi, jsme národem, který si tohle moc nepřipouští. Chceme mít plný talíř – hodně jídla a aby bylo levné. Na kvalitě nám nezáleží.

Pavel Maurer při nahrávání své první glosy o jídle pro Radiožurnál

Snažím se proto o jakousi zábavnou osvětu. Ta odborná je v rukou diabetických lékařů a zdravotníků. Já se snažím dělat upozorňovat na nejrůznější témata, která s gastronomií souvisí.

Jde tedy v případě jídla především o zdraví, nebo spíš o chuť?
Já jsem příznivcem harmonie. Při vaší otázce se mi vybavila následující reklama: na jedné fotce jsou müsli – ty nejsušší, co mohou být, vedle bílý jogurt a čaj. Na druhé fotce je páreček, opečená slanina, míchaná vajíčka, džus a kafe. Pod tím je napsáno – tohle je zdraví a tohle je život. Člověk zkrátka musí trochu hřešit. Myslím si, že se s tím tělo srovná. Ale nemůžeme hřešit permanentně. To je pak špatně.

Počítám, že vy sám jíte dobře. Co vás táhne k tomu řešit, co mají na talíři ostatní?
Společenská odpovědnost je trapný výraz, ale nevím, jak jinak to říct. Žijeme zkrátka ve společnosti. Vadí mi, když v Holešovicích chodím do kanceláře a kličkuji tam každý den mezi psími výkaly. Přitom vím, že třeba na Praze 6 byla kultura absolutně jiná. Zkrátka jen proto, že v určité ulici na to lidi kašlou, musíte absolvovat každodenní slalom na chodníku.

Chápete to tedy jako starost o obecné blaho?
Lidé se mají dělit o znalost a o morálku. Rád se dělím o věci, o kterých něco vím. Nenechávám si to pro sebe. Jím opravdu dobře a myslím si, že do jídla dokážu investovat. Koneckonců je to moje práce, takže mám jídlo v určitém smyslu jako nákladovou položku. Ale chci, aby o tom přemýšleli také ostatní.

Pavel Maurer

Kromě toho mám děti, takže cítím odpovědnost za to, co jedí v závodní jídelně a ve škole, protože tam všechno začíná. Čím víc o jídle budeme přemýšlet, tím budeme zdravější a spokojenější a možná budeme i méně trápit naší planetu.

Jsme na tom třeba ve srovnání se zahraničím opravdu tak špatně, jak se často říká?
Obávám se, že ano. Neumím udělat žebříček, ale když se podívám, jak se jí v Maďarsku nebo třeba v Itálii, ať nechodíme daleko, tak je to opravdu nebe a dudy. My vážně jíme špatně.

Vážně?
Důkazem může být i fakt, že Česká republika je první na světě ve výskytu rakoviny konečníku a tlustého střeva. S lékaři, kteří se tím zabývají, jsem mluvil o tom, nakolik tato statistika může souviset s gastronomií. Domnívají se, že do značné míry. Svou roli hraje určitě i prevence, ale lékaři tvrdí, že nezanedbatelnou roli hraje i jídlo.

Takže naše kuchyně je zkrátka nezdravá?
Je to také otázka financí. Kupříkladu německá kuchyně je poměrně blízká naší. Ale protože Němci mají víc peněz, mohou si dovolit vybírat kvalitnější suroviny. Další věcí je, že vliv zahraničí byl v Německu historicky přeci jen delší než u nás, kteří jsme byli uzavření ve skořápce socialismu. Do Německa tak mohla dorazit i zahraniční gastronomie.

Svou roli může hrát i ona pověstná německá preciznost. Když se podíváte na oceňované kuchařské školy a restaurace, mají Němci spoustu cen. Díky své preciznosti totiž nedovolí, aby něco bylo špatné.

Češi obecně jedí málo zeleniny, hodně tučného a nekvalitního. Nedávno jsem narazil na tabulku, která shrnovala, kolik u nás lidé snědí zeleniny na den. Jsme na nejhorších místech v celé Evropě!

Je problém v životním stylu, nebo v tradicích?
V obojím, kromě toho i v nedostatku peněz. Na druhou stranu když někdo nemá peníze, aby si koupil dobré jídlo, měl by především přemýšlet o tom, jestli si opravdu má kupovat nový svetr, nové lyže nebo jiné nesmysly. Lidé mají pocit, že se na jídle dá ušetřit, ale že nový svetřík a botičky musí být super. A to je podle mě špatně.

autor: mjp
Spustit audio