Pavel Maurer: Poslouchejme své tělo, ono pak určitě bude poslouchat nás

22. září 2018
02025448.jpeg

Vyřadíte občas na nějakou dobu ze svého jídelníčku určitý druh jídla? Gastronom Pavel Maurer skoro čtvrt roku jedl jen zeleninu a čerstvě ulovené mořské plody. A po návratu od moře si pak na těžká česká jídla zvykal jeho žaludek jen pomalu. 

Já se vám dnes musím k něčemu přiznat! Během tohoto parného léta jsem na sobě uskutečnil zajímavý experiment. Téměř tři měsíce, od poloviny června až do minulého týdne, tedy poloviny září, jsem nejedl nic jiného než pouze čerstvě ulovené mořské ryby a zeleninu.

Tedy, abych byl zcela přesný, jednou jsem si dal se svým synem cibulový hamburger z telecího masa a s dcerou pak dvakrát celé kuře pečené na rožni. Ale jinak žádné knedlíky, žádné vepřové, hovězí, krůtí nebo králičí. Jen ryby, raky, sépie, kalamáry, mušle, chobotnice, mořské okurky a zeleninu teplou, studenou i nakládanou.

Humr na talíři aneb Jak se mořští korýši rozmnožují?

Někteří lidé si myslí, že humr vyrostl v těsném kontaktu s plechovkou, která skončila na dně oceánu (ilustrační foto)

Dorůstá délky až několika desítek centimetrů a hned na první pohled ho poznáte podle obrovských klepet. Řeč je o humrovi, korýši, kterého ale spíš než z mořského dna znáte z talířů, i když jako ne zrovna levnou pochoutku. 

Já jsem prostě ochoten se pro odborný gastronomický výzkum kdykoli tímto způsobem obětovat! Jenomže pak mne dostihla moje oblíbená takzvaná chuťová paměť. Když jsem se vracel domů z krajiny mořské, hned jsem se zastavil u babičky a zbaštil dva řízky s bramborovým salátem a k tomu vypil dva typické české ležáky!

Chuť na řízek, knedlozelovepřo, na gulášek, sulc, na tlačenku s cibulí, na švestkové knedlíky sypané mákem – to si nedovede představit, jaké jsem dělal kotrmelce, abych svým chuťovým pohárkům připomněl ty naše domácí, klasické majstrštyky, po nichž tolik touží naše tělo.

Musím přiznat, že mojí puse to nesmírně šmakovalo, ovšem žaludek, ten se občas přece jen trochu vzpouzel. Srovnání s lehkou, středomořskou kuchyní bylo náročné. Moje břicho si prostě za pár měsíců odvyklo tolik pracovat. Moje tělo trochu zlenivělo, a byť řízeček chutnal skvěle, zdál se najednou těžký a evidentně pomaleji stravitelný.

Každý chvilku tahá pilku

A tak jsem si opět potvrdil, že člověk nemá dělat velké přemety a spíše vnímat jistou harmonii. Jako v hudbě, malbě nebo prostě při práci, každý chvilku tahá pilku. Je třeba najít rovnováhu mezi potravinami, co vkládáme do úst.

Vzhledem ke svému naturelu, ale také k momentálnímu výdeji energie, práci, sportu, pohybu, podnebí musíme hledat ideální, harmonický stav. Můj kulinární experiment byl příjemný, to potvrzuji, ale připomněl mi, že vše má svůj čas a každé jídlo nám chutná jinak v jiném počasí, v jiné zemi a v jiné fyzické konstelaci.

Prostě poslouchejme své tělo, ono pak určitě bude poslouchat nás!

Spustit audio
autor: Pavel Maurer