Humr na talíři aneb Jak se mořští korýši rozmnožují?
Dorůstá délky až několika desítek centimetrů a hned na první pohled ho poznáte podle obrovských klepet. Řeč je o humrovi, korýši, kterého ale spíš než z mořského dna znáte z talířů, i když jako ne zrovna levnou pochoutku.
Jsem si jist, že všichni z vás ví, že humr je jedna z nejlepších a také nejdražších delikates na světě. Upřímně řečeno, bez humra se náš život dá nějak překlepat a věřím, že mnozí z vás jej nikdy neochutnali a ani se k tomu nechystají.
Králík na česneku, telecí řízek, vepřová pečeně nebo svíčková na smetaně – to jsou bezesporu také majstrštiky, ale když se na to podívám globálně, humr je něco, co by měl každý skutečný milovník dobrého jídla alespoň jednou za život ochutnat!
Abych vás trochu více naladil, dovolte mi stručně popsat, jak romanticky se tato vyhledávaná pochoutka mezi sebou sexuálně dráždí a páří.
„Samička několik dní vstřikuje moč do nory svého vytouženého partnera. Ten je tak poblouzněný jejím pachem, že jí dovolí nastěhovat se dovnitř. Vzájemné dotýkání nohama a tykadly pokrytými chuťovými receptory trvá jako milostná předehra několik dní. Jakmile je samička přesvědčena, že ji partner bude ochraňovat, svlékne se. Pomalu se zbaví jak pevného krunýře, tak i váčku, kde uchovávala sperma z předchozího páření. Svlečením se ocitá v nebezpečně měkké nové skořápce, takže sameček ji musí strážit po dobu půl hodiny, než krunýř ztvrdne. Pak se opřený o svá klepeta nad ní vztyčí, vyzdvihne ji čelem k sobě a obejme nohama. Její nový krunýř už má i nový váček na sperma, do kterého sameček vtlačí chomáč svých spermií pomocí končetin nazývaných gonopody. Tím je akt dokonán. Jakmile jedna partnerka odejde, sameček přivítá další. Samička mezi tím využije spermie k oplodnění tisíců vajíček, která bude nosit zhruba rok pod svým ocasem, než se z nich vylíhnou larvy.”
Moderní vlámská, nordicko-francouzská nebo britská z plodů moře? Poradíme, jak se vyznat v moderních kuchyních
Nové chutě, nové názvy. A tak slýcháme o kuchyni progresivní italské molekulární, maďarsko-čínské a spoustě dalších. Co až bude třeba progresivní moderní nezávislá česká?
Tolik citace úžasného článku z časopisu National Geographic o jedné z nejvyhledávanějších gastronomických pochoutek na světě!. No a co si mám já teď počít, když miluji humří masíčko, ale současně obdivuji humří způsob milování?
Já se vám přiznám, že humra na talíři moc často nemívám a že až budu mít příště příležitost a taky dostatečný obnos, tak si dvakrát rozmyslím, jestli si humra objednám k večeři nebo ne. Zaplať pánbůh, humrů je, podle posledních výzkumů, na naší planetě stále docela dost, no, ono není divu, když si dokážou tak poeticky užít celý proces svého rozmnožování.
