Pavel Kovář, vedoucí katedry biotechnických úprav krajiny Fakulty životního prostředí České zemědělské univerzity v Praze

Pavel KOVÁŘ, vedoucí katedry biotechnických úprav krajiny Fakulty životního prostředí České zemědělské univerzity v Praze:
Dobrý den.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Ty dva údaje 45 tisíc kilometrů a 115 miliard korun na opravu českých vodních toků to zní, jako bychom na všechno kolem vodních toků v České republice a na to, jak by ta krajina měla vypadat, se prostě vykašlali.

Pavel KOVÁŘ, vedoucí katedry biotechnických úprav krajiny Fakulty životního prostředí České zemědělské univerzity v Praze:
Já myslím, že jsme se na to nevykašlali, nicméně musíme se vrátit zpátky jenom několik století dozadu, jak česká krajina fungovala dříve. Ta je již aspoň tisíc let využívána a člověk ji měnil ke své potřebě. Nejtvrdší zásahy ovšem utrpěla tato krajina nikoliv až teď v posledních 50 letech, ale už v polovině 19. století, kdy se upravovaly vlastně páteřní prvky české krajiny, a to jsou vodní toky, jak jste zmínil, tvrdým způsobem takzvané německé školy regulace. To znamená necitlivým způsobem tak, abychom se povodni vyhnuli, aby povodeň zůstávala jenom v řekách, potůčcích a k nám, k lidské společnosti nedolehla.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Mimochodem, pane profesore, co to je ta tvrdá regulace? To znamená opravdu regulované koryto nebo narovnání řek z meandrů a tak dále?

Pavel KOVÁŘ, vedoucí katedry biotechnických úprav krajiny Fakulty životního prostředí České zemědělské univerzity v Praze:
To je regulované koryto v otevřené venkovské krajině, stejně jako je tady v Praze, jako je ve velkých městech, to znamená s použitím dlažby, později betony a s kapacitou poměrně vysokou, se zahloubením toho koryta a v podstatě bez ohledu na vnitřní život fauny a flory.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
To se ukázalo podle vašeho názoru jako nefunkční?

Pavel KOVÁŘ, vedoucí katedry biotechnických úprav krajiny Fakulty životního prostředí České zemědělské univerzity v Praze:
To se ukázalo jako příliš sebeobranné, které vlastně nesplnilo ty požadavky od toho kladené, protože povodně neříkám, že jsou dneska větší, než byly dříve, protože ty povodně v podstatě byly i v minulosti, nicméně jsou častější, je to možná v důsledku klimatických změn a tak dále, ale my chceme v podstatě oddělit způsob provádění nikoliv regulace, ale revitalizace těch vodních toků, aby to bylo jiné v otevřené krajině a samozřejmě i s použitím technických prvků této úpravy i v zastavěných oblastech.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Pane profesore Kováři, vy říkáte, jednak jste použil slovíčko možná, což znamená, že nevíte asi úplně jistě, jestli jsou úplně častější nebo jestli to je globálními klimatickými změnami a tak dále, ale budiž, to je téma na jiný rozhovor, v každém případě když se podíváme do roku 1997 velké povodně, rok 2002 další velké povodně, rok 2009 další velké, byť samozřejmě o něco lokálnější povodně, tak je to jaksi v běhu věcí, je to normální frekvence, tak jako to bylo dříve? Protože já aspoň co pamatuju zpátky nějakých 25 let, tak takto intenzivní povodně si nepamatuji.

Pavel KOVÁŘ, vedoucí katedry biotechnických úprav krajiny Fakulty životního prostředí České zemědělské univerzity v Praze:
Ta frekvence je samozřejmě vyšší, a to, že jsem řekl možná, tak my nevíme přesně, do jaké míry lidská společnost tu globální změnu ovlivňuje, že globální změna je, o tom není pochyb, nicméně ty způsoby, jak budeme postupovat, jak postupujeme už dnes, ono to není, že bychom teď od zítřka s tím začali, jak postupujeme už dnes, jsou způsoby jiné, jsou způsoby přírodě bližší v otevřené krajině než samozřejmě kombinace těchto způsobů se způsoby v zastavěné oblasti, v zastavěném teritoriu.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
A když tedy vezmeme to, co jednak říkal současný ministr životního prostředí Miko, a říkal, že je potřeba prostě investovat tu velikou částku 115 miliard korun na napravení nebo řekněme revitalizaci těch 45 tisíc kilometrů českých vodních toků, tak co by se tedy mělo dělat, měly se rozbíjet ta regulovaná koryta, měla by se ta řeka vracet zpátky do meandrů, kde kdysi v historii byla?

Pavel KOVÁŘ, vedoucí katedry biotechnických úprav krajiny Fakulty životního prostředí České zemědělské univerzity v Praze:
Já se domnívám, že to si těžko můžeme dovolit, tak abychom teď těch 120 miliard korun za toto utráceli. My především musíme postupovat tak nebo se aspoň domnívám, abychom odlehčili, abychom využili toho, že kolem koryt vždycky byly údolní nivy nebo technicky řečeno inundace, kde se při zvýšených povodňových průtocích ta voda do jisté míry akumuluje dočasně, to znamená, že se způsobí ...

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Pane profesore, česky prosím.

Pavel KOVÁŘ, vedoucí katedry biotechnických úprav krajiny Fakulty životního prostředí České zemědělské univerzity v Praze:
Akumulace zůstane v ní chvíli setrvána a přijde ta povodňová špička později a nebude tak vysoká, jako je současně. To znamená, že se rozlije, také se těmto útvarům říká buďto suché nádrže nebo poldry, anebo také řízené rozlivy. Vidíte, jak už ten slovník je dneska bohatý, jak lidé a nejenom technická komunita, jak i veřejnost hovoří o povodních v podstatě s velkým fundamentem.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Tak zejména pokud se jich týká přímo ta povodeň, ale právě ty suché poldry nebo rozlivy, které jste zmiňoval, tak ty byly hodně frekventovány zejména po povodních v roce 1997, mluvilo se o tom, že stát prostě zaplatí vybudování mnoha takových poldrů na těch klíčových místech. Jsou vybudovány?

Pavel KOVÁŘ, vedoucí katedry biotechnických úprav krajiny Fakulty životního prostředí České zemědělské univerzity v Praze:
Některé ano, jiné ne.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
A čím to, že některé ne?

Pavel KOVÁŘ, vedoucí katedry biotechnických úprav krajiny Fakulty životního prostředí České zemědělské univerzity v Praze:
Protože jsou problémy v podstatě s organizací a se správným investováním peněz do těchto protipovodňových staveb. Zejména je to tím, že ta rozdrobenost té české krajiny, co se týče vlastnictví pozemků, je velmi vysoká. Zejména tedy tam zhruba na jednoho majitele jsou asi dva hektary, to znamená, že jsou to, že více než je milion majitelů drobných pozemků, ty dva hektary jsou necelé a může to být až kolem šesti parcel průměrně, čili ...

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Jenom, pardon, technická vsuvka, znamená to, že stát nemá buď nástroje, nebo vůli k tomu, aby prostě prosadil protipovodňové opatření, ať už je to ten suchý poldr, nebo cokoliv jiného i na území soukromého majitele?

Pavel KOVÁŘ, vedoucí katedry biotechnických úprav krajiny Fakulty životního prostředí České zemědělské univerzity v Praze:
Já myslím, že ten stát v podobě pozemkové nebo zákona o pozemkových reformách, o kontrole pozemků de facto tento nástroj má, a ten nástroj vlastně je zákon, zákon o úpravách pozemků, o komplexních úpravách pozemků, to znamená, že tady na základě tohoto zákona je možné vyplácet majitele těch pozemků, ty vlastníky tak, aby se v podstatě, aby nikdo nebyl škodný, nicméně nejde to tak rychle, je v současné době za těch posledních řekněme 15 let asi zhruba 10 % těchto protipovodňových i protierozních opatření takto postaveno.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Říkáte, že 10 % bylo takto postaveno protipovodňových opatření, to nezní úplně optimisticky, protože se minimálně od roku 1997 ví, že tady může nastat ohromný problém, který by těmito protipovodňovými opatřeními mohl být zmírněn, tak v čem je chyba nebo v čem vy jako expert na tuto oblast vidíte chybu, v přístupu státu?

Pavel KOVÁŘ, vedoucí katedry biotechnických úprav krajiny Fakulty životního prostředí České zemědělské univerzity v Praze:
Já těžko mohu kritizovat přístup státu v tomhle tom, ale vidím chybu v tom, že vlastně ten stát bude muset vynaložit asi větší, vyšší prostředky finanční na to, aby urychlil v podstatě tento proces.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
A vyšší než ta částka, o které tady mluvíme?

Pavel KOVÁŘ, vedoucí katedry biotechnických úprav krajiny Fakulty životního prostředí České zemědělské univerzity v Praze:
Vyšší než ta částka, momentálně je na prevenci kolem jedné miliardy ročně, což je málo, na protipovodňovou prevenci, to je značně málo.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
V současné době, jestli tomu dobře rozumím, je ročně jedna miliarda na vybudování protipovodňových opatření?

Pavel KOVÁŘ, vedoucí katedry biotechnických úprav krajiny Fakulty životního prostředí České zemědělské univerzity v Praze:
Tak asi, na prevenci protipovodňových opatření.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
A kolik by tak mělo být ročně, aby se celá ta akce dostala do nějakého dynamického tempa?

Pavel KOVÁŘ, vedoucí katedry biotechnických úprav krajiny Fakulty životního prostředí České zemědělské univerzity v Praze:
Já těžko mohu říct z pozice katedry, že jo, z pozice, samozřejmě, že by k tomu zaujalo asi odbornější stanovisko odborná veřejnost, povodí nebo jiných správců toku, ať už jsou to menší toky ve správě zemědělské vodohospodářské správy, nebo ve správě toků České republiky v resortu zemědělství, to znamená lesní toky, bystřiny.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Říká zatím ve Dvaceti minutách Radiožurnálu Pavel Kovář, profesor České zemědělské univerzity. Další téma, které je zejména v době povodní hodně diskutováno a zejména v době po povodních, jsou záplavové oblasti, jejich vyznačení a tak dále. Když se podíváte několik možná i desítek let do minulosti, ale zejména těch posledních 15 let, tak co se děje s rozsahem těch záplavových oblastí, zvětšuje se jejich rozsah nebo zůstávají stejné?

Pavel KOVÁŘ, vedoucí katedry biotechnických úprav krajiny Fakulty životního prostředí České zemědělské univerzity v Praze:
Já jsem přesvědčen, že ty záplavové oblasti, které jsou dneska těmi dvěma zmiňovanými povodněmi, to znamená z roku 1997 zejména na Moravě a 2002, později 2006 a i teď vlastně, že se nezvětšují, že pedologické průzkumy jasně ukazují, že ty fluvizemě, které vznikly vždycky za povodňových situací, ty jsou tam stále a jsou na stejných místech, až v těch dosazích zátopových čar, nebo organozemě zrašelinělé půdy, gleje a tak dále, to dokazuje zcela jasně, že ty povodňové prostory jsou v podstatě stejné, že se to nemění, nezvětšuje. Zvětšuje se jenom ta frekvence, zvětšuje se v podstatě výška srážky, protože tak enormní srážky jako zejména teď za poslední měsíc, jichž jsme byli svědkem, to dříve v podstatě já sám také málo pamatuji. Dále ta meteorologická situace, ta se velmi zintenzivňuje, je to prostě podle klišé jižního nebo jihozápadního proudění přes Alpy a zábrana vysokým tlakem vzduchu nad Baltem nebo nad Skandinávií a samozřejmě už předchozí nasycení půd, čili tyto tři faktory, ty mají enormní vliv na velikost toho povodňového odtoku.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Tak pojďme vzít ten jeden, o kterém se zejména po povodních v roce 2009, které nedávno doufejme úplně skončily, mluví nejvíce, a to znamená přístup k obdělávání a ke starosti o zemědělskou půdu, tedy o půdu, která leží kolem vodních toků a která mnohdy zejména právě v těch kopcovitějších oblastech způsobila tu enormní jaksi zálivovou vlnu. Měli by se čeští zemědělci nějakým jiným nebo výrazně jiným způsobem starat o svoji půdu tak, aby absorbovala více vody?

Pavel KOVÁŘ, vedoucí katedry biotechnických úprav krajiny Fakulty životního prostředí České zemědělské univerzity v Praze:
Čeští zemědělci by se samozřejmě měli starat o to lépe, pokud obdělávají svůj vlastní pozemek. Samozřejmě i nájemci, kterých je více než vlastníků pracujících na svém pozemku, i ti by toto měli respektovat a respektovat především využívání, hospodářské využívání těch pozemků, to znamená měla by být jistá lepší proporce mezi zatravněným, zalesněným pozemkem a ornou půdou, která je na rozdíl od průměru v Evropské unii značně vyšší, dále by měla se více či méně rozbít ta blokace těch ohromných pozemků nějakými prvky, které přeruší ten povrchový odtok, to znamená, ať už jsou to meze, průlehy, terásky, remízky a další prvky, které z té krajiny v podstatě zmizely. To všechno je velmi důležité a samozřejmě nejsou to jenom zemědělci, je to i ta vodohospodářská správa, ať už je to správa povodí, anebo státní podnik tedy, anebo zemědělská vodohospodářská správa, která se stará o ty malé toky.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Ministerstvo zemědělství teď řekněme nějakým způsobem obnovilo a dodalo další prvky do standardů dobrého zemědělského a environmentálního stavu, tedy ten určitý desetibodový plán toho, jak by se čeští zemědělci měli chovat ke své půdě, aby ta měla větší absorpci právě v takových případech, jako jsou ty extrémní srážky. Do jaké míry to bude fungovat, do jaké míry může to, když zemědělci budou mít remízky, nebudou kukuřici pěstovat na svazích o sklonech sedm a více stupňů a budou tam mít jenom trávu, která více vody dejme tomu zadrží a tak dále, tak do jaké míry to pomůže zabránit tomu, co jsme viděli v minulých týdnech?

Pavel KOVÁŘ, vedoucí katedry biotechnických úprav krajiny Fakulty životního prostředí České zemědělské univerzity v Praze:
To by mělo fungovat skvěle, nicméně není vždycky ta situace černobílá, je jasné, že to bude dobře fungovat tam, kde to bude neustále obnovováno a kde se takto bude hospodařit a dále kde se nakonec i hospodaření v lesích s větší proporcí kombinovaných dřevin, myslím lesních dřevin listnatých a od smrkových monokultur, samozřejmě i to pomůže, dále by měly pomoci i prostě uvolnění těch údolních niv. Dneska se v údolních nivách, v těch inundacích se obdělává půda a zemědělci si velmi stěžují na to, že přijde velká voda a že samozřejmě ta sklizeň je pryč, ale to by tolik nevadilo, kdyby ta sklizeň jenom byla pryč, ale hlavně aby uživatelé, nejenom zemědělci, v těch nivách, v těch inundacích kdyby nestavěli příčné překážky tomu proudu, různé sklady, různé prostě odpory, které tomu hydraulickému proudění vadí.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Tak já vám ocituji geologa Václava Cílka, který před časem v týdeníku Respekt napsal, cituji: "Jiný běžný problém jsou lidé, kteří sebevědomě staví své domy, kde se jim to líbí, a to zcela bez ohledu, zda se jejich pozemek nalézá při vyústění nějaké rokle nebo u vody." Tak když to budu parafrázovat, tak nemáte pocit, pane profesore, že lidé ztratili instinkty nebo možná zhloupli?

Pavel KOVÁŘ, vedoucí katedry biotechnických úprav krajiny Fakulty životního prostředí České zemědělské univerzity v Praze:
Já pana Cílka znám velmi dobře a stoprocentně s jeho tvrzením souhlasím, lidé možná ne snad zhloupli, ale jsou příliš pyšní a myslím si, že ta ignorace a ani ne snaha porozumění tomu fyzikálnímu procesu, protože jsou lidé, kteří mají jiné obory a ani nehodlají a nechtějí porozumět srážkovotokovému procesu, to je prostě něco jiného, myslím si, že není dneska argumentem to, že na své parcele, kde mám svůj domov, že tam žil i děda, otec, že tam musím žít i já, protože jak říkáme, periodicita, opakování těchto srážkovotokových významných událostí je čím dál tím vyšší.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Posloucháte Dvacet minut Radiožurnálu, mým dnešním hostem je profesor Pavel Kovář z České zemědělské univerzity. Zkuste si, pane profesore, představit takovou situaci, nevím, kde máte chalupu, což je nakonec pro tuto situaci jedno, ale zkuste si představit, že budete mít chalupu nebo dům v jedné z těch nejvíce postižených obcí třeba na Novojičínsku, tak co byste teď dělal?

Pavel KOVÁŘ, vedoucí katedry biotechnických úprav krajiny Fakulty životního prostředí České zemědělské univerzity v Praze:
Já bych samozřejmě se snažil jednak mluvit s pojišťovnou, to je jisté, a snažil bych se především udělat si inventuru toho, co všechno odešlo z mého dosavadního života, a vážil bych to, jestli bych nezvolil jiný způsob života, jestli bych se nepřestěhoval, jestli bych prostě nedělal nějaké zásadní změny, které by mě z tohohle toho sevření prostě uvolnily.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Víte, proč se ptám, jestli je možné očekávat, a teď to berte spíš jako obecnou otázku, nevyjadřujme se přímo k daným obcím, ale jestli je možné očekávat, byť by ta místní samospráva nebo stát provedly veškerá patřičná protipovodňová opatření, jestli je možné očekávat, že se rázem ta vesnice, která stojí na konci nějakého údolí, stane prostě vůči povodním bezpečnou?

Pavel KOVÁŘ, vedoucí katedry biotechnických úprav krajiny Fakulty životního prostředí České zemědělské univerzity v Praze:
To je těžká otázka, protože nevíme, já nevím aspoň, o jakou vesnici by konkrétně šlo, ale vzpomínám si třeba na Troubky před těmi více než 10 lety, to byla vesnice, která byla smetena v podstatě z povrchu zemského, přičemž dneska některé domy se neobnovily, něco se obnovilo, ale obnovila se ochranná opatření. Já se nedomnívám, že je možno stoprocentně ta ochranná opatření tak využít nebo respektive tak najisto je postavit, aby chránily úplně, to nebude určitě možné, nějaké kompromisy, já bych tím nerad dával návod k vylidňování vesnic, které jsou v inundaci velkých či malých toků, to mně ani nepřísluší a nechtěl bych to, protože lidé mají svoji tradici, mají tam svůj způsob života, své přátele, své sousedy, čili snažit se případ od případu tyto jednotlivé situace řešit. To je jediná možná cesta.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
A poslední otázka, z vašeho pohledu experta obstojí některý vodní tok v Česku nebo na Moravě jako pohledu člověka, vodohospodáře, který by upřel na tu řeku pohled a řekl by: Výborně, ta vypadá tak, jak má, je regulována tak akorát, jsou tam dobrá protipovodňová opatření a zároveň to velice dobře padne do této krajiny?

Pavel KOVÁŘ, vedoucí katedry biotechnických úprav krajiny Fakulty životního prostředí České zemědělské univerzity v Praze:
Samozřejmě, že ano, z velkých toků například úsek Labe mezi Pardubicemi a Hradcem Králové, to je skvěle udržovaný úsek, u malých toků, kde já především se, tam je napřen můj pohled, tak těch jsou desítky, stovky. Dneska u revitalizovaných toků, které mají vždycky to, co chybělo tehdejším projektům, když už nedostávalo se peněz, to znamená břehové porosty, kde mají svojí vegetaci doprovodnou, kde mají svůj přirozený rozliv, a tam, kde to je nebezpečné, tak zůstávají v korytě, protože je na to to koryto připravené a mají jiné další způsoby, hrázování a tak dále, prostě další, včetně technických prvků, včetně technických úprav.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Tak uvidíme, jak bude v budoucnu využito oněch ohlášených 115 miliard korun právě na revitalizaci českých vodních toků. Profesor Pavel Kovář z České zemědělské univerzity byl dnes hostem Dvaceti minut Radiožurnálu. Děkuji za váš čas a na shledanou.

Pavel KOVÁŘ, vedoucí katedry biotechnických úprav krajiny Fakulty životního prostředí České zemědělské univerzity v Praze:
Děkuji.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Martin Veselovský byl také u mikrofonu, přeji vám příjemný večer s Radiožurnálem.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je NEWTON Media, s.r.o. Texty neprocházejí korekturou.