Patří jim patent i Nobelova cena, jako první však svůj vynález nesestrojili. LASER před 60 lety navždy změnil moderní vědu

Americký patent na LASER získali Charles Townes a Arthur Schawlow 22. března 1960. Přesto je ještě ten rok zastínil jiný Američan, Theodor Maiman. Zatímco Townes s Schawlowem přišli s teorií, Maiman dokázal laser sestrojit a poprvé z něj i vystřelit. Tento den, 16. května 1960, si také posledních pár let připomínáme jako Mezinárodní den světla.

Průkopníci ve stínu patentu

Zmínky o zesilování světla stimulovanou emisí záření se objevily už téměř o dvacet let dříve v tehdejším Sovětském svazu. „Na začátku druhé světové války popsal fyzik Valentin podmínky pro zesílení světla procesem stimulované emise, ale nedotáhl to příliš daleko,“ vysvětluje vedoucí oddělení laserových systému ELI Beamlines Bedřich Rus. Sovětský režim ho totiž coby fabrikanta židovského původu odstavil.

Charles Townes za práci na zesilování mikrovln i laserových zařízeních dostal v roce 1964 Nobelovu cenu za fyziku, Arthur Schalow ji obdržel v roce 1981. Konstruktér prvního laseru Maiman se přitom takové pocty nikdy nedočkal a to je podle Bedřicha Ruse nespravedlivé.

Tomu, aby vzlétlo první letadlo, také předcházelo mnoho průkopnických pokusů, kteří se úspěhu přiblížili, ale přesto nikdy nevzlétl. S laserem je to podobné, přirovnává vědec.

Nápad nad zlato

Townes s Schwalowem přitom nejsou ani autory akronymu LASER. Ten zřejmě vymyslel Townesův student Gordon Gould, který se dokonce neúspěšně pokoušel si laser sám patentovat.

Čtěte také

Jak zní výstřel z nejsilnějšího laseru na světě? Poslechněte si v reportáži Vojtěcha Kovala

„Vyběhl z kampusu a v nějakém obchodě si nechal notářsky ověřit svůj záznamník s myšlenkami, které se sice později při vývoji laseru uplatnily, ale byla tam také celá řada téměř až nesmyslů,“ poznamenává Libor Juha z Fyzikálního ústavu Akademie věd.

Výraznou stopu za sebou nechal také český vědec Karel Pátek z Fyzikálního ústavu, když v roce 1963 se svým týmem sestavil vůbec první laser v tehdejším Československu. Využil přitom domácí sklářské tradice, když místo těžko sehnatelného rubínu v zařízení použil neodymové sklo.