Parasport usiluje o rovnoprávnost. Stačilo by nám pět minut pozornosti, říká šéf paralympijského výboru

Prý máte ambice přivézt víc medailí, než se povedlo českým olympionikům. Kolik?

Jsme ambiciózní a hrdě se k tomu hlásíme. Ambice přivézt více medailí než olympionici máme, to je pravda. Já to vždy porovnávám s Tokiem, odkud jsme přivezli osm medailí a kde nás bylo 28. Teď je nás 32 a rádi bychom získali počet medailí, který se bude rovnat nebo třeba i převyšovat ten tokijský.

Čtěte také

Je skvělé poměřovat síly se zdravými a poslat choďáka ze souboje domů s brekem, směje se zlatý lukostřelec Drahonínský

Ale pojďme si říct, že je to sport a velmi často, vidno i teď na olympiádě, rozhodují maličkosti. Takže ambice máme, ale jak jsem říkal, na konci dne rozhoduje maličkost.

Dvě zlata, tři stříbra a tři bronzy získali Češi na minulých hrách v Tokiu. Tak přece jen, jak to vidíte letos?

Já jsem hrdým fanouškem každého jednoho sportovce z těch třiceti dvou. Mám velkou radost, že tam máme i spoustu nových tváří, ale samozřejmě jsou součástí výpravy i takové naše stálice.

Takže na koho sázíte? Na lukostřelce Davida Drahonínského?

Přesně tam mířím. V lukostřelbě je určitá porce jistoty, David je opravdu zkušený matador a ví, jak se má v těchto situacích zachovat, co všechno má udělat. On se dokonale připravuje, je známý tím, že hodně pracuje s hlavou, protože co si budeme povídat, střelba a lukostřelba jsou sporty, které jsou hodně o hlavě.

Čtěte také

Místo dohmatu protíná cíl hlavou. Jak sám sebe popisuje paralympijský plavec Petráček?

Další takovou stálicí je samozřejmě Arnošt Petráček, česká plavecká ikona. Ten už taky pár bazénů na paralympiádě zaplaval, to nám také dává nějakou jistotu. Ale jak říkám, každý z těch 32 sportovců může překvapit, a jak jsem já měl možnost je sledovat, jsou připraveni.

Ve kterých sportech budeme mít na paralympiádě zastoupení?

Budeme mít osm atletů, sedm plavců, máme tam jezdectví, máme cyklistiku, stolní tenis, lukostřelbu, střelbu. Doufám, že jsem na nic nezapomněl, je to osm sportů.

Jeden sport, stejné emoce

Už se vám podařilo vštípit ten slogan „Sport je jen jeden“ veřejnosti? Berou vás čím dál víc jako rovnocenné těm zdravým sportovcům?

Ano. Moje osobní téma – a jsem hrozně rád, že se nám daří s naším týmem šířit – je odbourávání předsudků a motto Sport je jen jeden na to krásně funguje. Stává se nám, že přijdou lidi a říkají: to je ten Sport je jen jeden, já to viděl tam a tam – takže si myslím, že se nám to daří.

Musíme ale ještě zabrat a musíme být viděni víc a víc, protože od zrovnoprávnění parasportu vůči běžnému sportu jsme ještě daleko.

Čtěte také

Chceme ukázat, že nejsou žádní lidé s handicapem a ti ostatní, říká kapelník The Tap Tap

Jak atraktivní jsou parasporty pro veřejnost?

Já si myslím, že jsou atraktivní hodně, ale je to o prvním předsudků. Veřejnost může říct: jo, tak dobrý, možná se na to někdy podívám, něco něco.

Když už tu veřejnost chytneme, když už se jde podívat na parasport nebo si zapne televizi – a já mám velkou radost, že právě i Česká televize nebo rozhlas jsou našimi partnery v dostávání našeho tématu do veřejného prostoru, za to díky – když už je chytneme a oni si to zapnou, zpětná vazba pak většinou je: ty bláho, to jsem vůbec nevěděl, že je to takto atraktivní, mě to vlastně jako bavilo, ona je tam ta emoce úplně stejná, ne-li větší.

Takže musíme překonat první krok a pak už jsou naši.

Píše se o vás, že jste spolu se svým týmem vzkřísil zdejší paralympijské hnutí. V jakém smyslu?

To jsem rád, že se to o nás píše. Máme velkou výhodu, že tým, který jsme dali dohromady, si prostě věří, táhne za jeden provaz a máme jednu společnou vizi, za kterou jdeme. Bez toho týmu bych nebyl vůbec nic.

Čtěte také

Sportovce s Downovým syndromem chce zapojit do běžných klubů. Občas nepochopí situaci, připouští trenér Filip

Co je ta vize?

Když jsme nastoupili do čela Českého paralympijského výboru, dva měsíce před paralympiádou v Pekingu, tak jsme řešili jenom paralympiádu v Pekingu. A hned po paralympiádě jsme si řekli: tak a co budeme dělat teď? Potřebujeme nějaké noty. A začali jsme právě vyrábět tu vizi.

Ve spolupráci s celým paralympijským a parasportovním hnutím jsme vyrobili strategii na příštích 10 let. Těch hlavních pilířů strategie je vícero, ale nejdůležitější je být viděn. Právě to je něco, díky čemu můžeme rozvíjet další pilíře: inkluze parasportu do běžného prostředí, zrovnoprávnění parasportu s běžným sportovním prostředím.

Ale ne zrovnoprávnění ve stylu: hele, olympionici mají každý den pět hodin v televizi, my ten pětihodinový prostor chceme taky. Tak to vůbec není. Nám stačí 5-10 minut, protože naše prostředí je menší. Ale nechceme to ve dvě ráno! Všechny tyto pilíře jsou propsány do té vize.

Kolik sportovců čítá tuzemské parasportovní hnutí? A které parasporty se povedlo začlenit pod klasické sportovní svazy? Poslechněte si celý rozhovor.