Paměť Romů: Jozef Miker a Gejza Horváth

„Když se naši brali, tak žili ve Velkých Zalužicích, kde měl táta dům. No a v šedesátým druhým nebo třetím roce byly záplavy na Slovensku a vylila se Šírava a zabrala tátovo pozemky i s celou osadou. Tenkrát se řeklo, že se udělá velký vodní jezero a Romy z tý osady rozházeli různě po okolních městech a vesnicích a naši skončili v Sobrancích, kde jsem se potom narodil v pětašedesátým roce já.“

Josef Miker zpočátku se svými sourozenci navštěvoval segregovanou romskou třídu.

„Nastoupil jsem tam do školy, do „cigánský třídy“, protože nás sebrali, asi 30 nebo 35 dětí, dali do jedný třídy, protože některý opravdu neuměli, mluvili jenom romsky. Neuměli ani slovensky, a když, tak jenom východňársky, po šarišsku, „jak še hutorí“. Tak já jsem tam v tý cikánský třídě tenkrát byl tejden, pak si mě vzala tenkrát paní učitelka Popovičová, že učila mýho bratra i dalšího bratra a že nejsme hloupí. A tam nás zkoušel ředitel, jak umíme slovensky a podobně. Já jsem tenkrát romsky nemluvil, protože rodiče s náma mluvili jenom slovensky, abysme jim nerozuměli, když se hádali. Buď se hádali maďarsky, anebo romsky, taky kvůli tomu nás nenaučili ani maďarsky.“

Mikerova sestra se díky podpoře rodičů i pedagogů dostala na vytoužené gymnázium.

„Táta byl strašně hrdej, protože moje sestra tenkrát, myslím, že to bylo v roce sedmdesát pět, nastoupila na gymnázium. V historii Sobranec to byla první Romka, která nastoupila na gymnázium, takže on byl hrdej frajer.“

Gejza Horváth: Na školu nemám dobré vzpomínky

A na své dětství nevzpomínal pouze Jozef Miker, ale o své vzpomínky na školní léta se podělil i známý brněnský hudebník Gejza Horváth, který své dětství strávil na východním Slovensku v osadě Kolínovce:

Gejza Horváth na dvoře Muzea romské kultury (září 2017)|foto: Jana Šustová

„V obci Kolínovce jsme měli pětitřídku a tam jsem chodil do školy. Na tu školu nemám moc dobré vzpomínky, protože neměl jsem ani nějak dobré zázemí. Ale byli tam i učitelé, kteří se k nám chovali velmi dobře. Ale ti spolužáci byli vesměs z vesnice a vysmívali se nám, měli i nějaké říkánky jako: „Cigán, more, debla, kobula ci zdechla.“ Takže jsem se tam necítil dobře. A když nám skončila škola, tak jsem utíkal do toho prostoru, kde jsem se cítil perfektně.“

Gejza Horváth přestoupil na základní školu v Krumpachách, kde okamžitě nastoupil do hudebního sboru. Jezdil po soutěžích a dokonce byl přijat i na konzervatoř. Tehdy ale dal před studiem přednost hudební kariéře v tehdejší Jugoslávii a po návratu se stal jako kytarista součástí jedné z nejznámějších hudebních kapel Bagárovci.