Paliativní péče, její potřeba i změny

Sanitář u lůžka nemocného

Paliativní péče představuje medicínu, která se zaměřuje na úlevu obtíží u těžce nemocných pacientů. Usiluje také o zlepšení kvality života těchto lidí, ale i jejich rodin, které společně čelí život ohrožující nemoci. I když to určitě není povzbudivé téma, k životu to také patří. Podle odborníků těžce nemocní často končí svůj život v nedůstojných podmínkách, poslední chvíle tráví opuštěně, bez psychické podpory, někdy ve velkých bolestech a za nezájmu okolí.

Kalvach: Paliativní péče je především úlevná péče v pokročilých stadiích jinak neléčitelných chorob, což jsou třeba zhoubné nádory, ale také řada jiných nemocí. V tomto smyslu asi stále zaostáváme v nabídce pro tak postižené lidi za tím, co nabízejí naši sousedé.

První hospic u nás vznikl o 30 let později než ve vyspělých zemích světa. Pro většinu občanů je u nás kvalitní paliativní péče zatím nedostupná. Podle odborníků je nutné udělat z ní součást zdravotnického a sociálního systému. Potvrzuje to také doktor Zdeněk Kalvach z III. interní kliniky pražské Všeobecné fakultní nemocnice.

Kalvach: Myslím že zařízení je málo, paliativní styl práce je poněkud jiný než v centrech, která by byla například pro křehké geriatrické pacienty, ale péče pro lidi v pokročilém stadiu neléčitelné choroby je u nás úzkoprofilovou záležitostí, stylu práce se málo rozumí mezi pacienty, jejich rodinami a také mezi zdravotníky. Vázne to, co by mělo být základem, to znamená poskytovat pacientovi péči tehdy a tam, kde si to přeje a potřebuje, jednou doma, jednou v nemocničním zařízení a i v hospici.

Například ve Spojených státech se těžiště paliativní péče v hospicích posunulo do péče domácí. Už se nebudují hospice, ale funguje domácí ošetřovatelská péče, orientovaná na nejtěžší a nejsložitější případy.

Kalvach: U nás je několik specializovaných agentur a některé s klasickou péčí také přijímají tyto náročné pacienty, ale jiné agentury se jich obávají a neposkytují komplexní péči. Domnívám se, že je potřeba změnit systém mnohých zdravotnických služeb, poskytnout nové a v klasických rozšířit znalost o potřebách této stárnoucí a staré populace. To, co potřebuje od medicíny člověk dvacetiletý je o něčem jiném, než co potřebuje osmdesátiletý senior.