„Zápaďácká“ Melodie z východního bloku

„Melodie měla tenkrát neuvěřitelný náklad devadesát tisíc a tisíce jsme posílali do Sovětského svazu. Pro ně to byl jediný způsob, jak se něco dozvědět o západní kultuře,“ vzpomínal na rok 1968 hudební publicista Lubomír Dorůžka v Českém rozhlase před šesti lety. 

„Ovšem hudební časopis té doby byl nutně politický,“ říká jeho dlouholetý redaktor Jiří Černý. „Já jsem přesvědčený, že šéfredaktor Dorůžka to tak chápal a komunistům trvalo dlouho, než na to přišli.“ 

Absurdní nařízení

Rozhovor měsíce: Lubomír Dorůžka, legenda jazzové publicistiky

• Upravit

V pořadu Rozhovor měsíce povětšinou představujeme osobnosti českého jazzového života. Doposud šlo o hudebníky, nezastupitelnou roli v jazzu má však i aktuální publicistika. Do studia jsme si proto pozvali Lubomíra Dorůžku (87), pravděpodobně nejvýraznější postavu poválečné jazzové publicistiky a autora mnoha knih o jazzu. V Rozhovoru měsíce můžete Lubomíra Dorůžku slyšet v premiéře na Euro Jazzu 6.1. ve 14:00 a pak také v reprízách.

Ačkoliv byl Lubomír Dorůžka duší jazzman a věnoval se především psaní o jazzu, v Melodii nechal prostor všem žánrům, i když se rocku říkalo raději beat. „Byl tady ten společný nepřítel, který nás spojoval. Pro naši generaci byl jazz spojený s nutností za něj bojovat. Až do roku 1989.“

Po srpnové invazi 1968 přichází postupně pomalý útlum a větší tlak na redakci. Začalo to třeba na dnešní dobu absurdním nařízením. „Melodie musela mít omezený náklad,“ říká její redaktor Čestmír Klos. „Devadesát tisíc bylo maximum. To soudruzi hlídali.“   

Redakce chtěla pod vedením Klose chytat trendy a být aktuální, a tak začala vydávat čtrnáctideník Aktuality Melodie, takzvané Áčko. Ovšem to v roce 1970 komunističtí cenzoři zastavili.  Na protest složil funkci šéfredaktora Lubomír Dorůžka a z Melodie odešel. Šéfredaktorské křeslo převzal Stanislav Titzl, který zavedl nový model fungování, kdy redakci tvořilo jen několik zaměstnanců, ostatní autoři byli externisté.

Hudební publicistika na povrchu i v podzemí: Jak se vyvíjel domácí tisk o hudbě?

V rámci společného československého mapování změn na scéně po roce 1989 se samozřejmě nemůžeme vyhnout ani hudebním časopisům, které v minulosti výrazně určovaly způsob, jakým se o hudbě mluvilo a přemýšlelo. Kromě oficiálních magazínů, jejichž vliv už nikdy nebude takový jako v 90. letech, hrály důležitou roli i undergroundové fanziny.

Udržela se do roku 1984

Podle Čestmíra Klose si časopis udržel vysoký kredit i v sedmdesátých letech.  Externím autorem byl třeba Jiří Černý, podle kterého se redakci dařilo celkem úspěšně čelit politickým tlakům. „Psali jsme o západní hudbě v Americe a Anglii takřka úplně normálně. Když jste si to srovnal s časopisy, kde se o tom nepsalo vůbec nebo s pěnou u úst, byl to rozdíl.“

Melodie zůstala i v sedmdesátých letech nedostatkovým zbožím a vydržela až do roku 1984, kdy komunisté dosadili nového šéfredaktora Miroslava Kratochvíla. Ten časopis dokázal během několika čísel úplně zničit. „Vyšlo lednové číslo, úplně strašné, a časopis přestali lidé číst,“ dodává Jiří Černý.