Rozhovor měsíce: Lubomír Dorůžka, legenda jazzové publicistiky

Muzikolog, překladatel a kritik Lubomír Dorůžka začal psát o jazzu ilegálně ještě za druhé světové války. Vývoj žánru pak sledoval také v 60. letech v časopise Melodie a později jako externí přispěvatel v mnoha denících a časopisech.

Dorůžka dodnes píše recenze jazzových alb do Mladé fronty Dnes nebo měsíčníku Harmonie. Je autorem celé řady knih o jazzu. Ta nejnovější vyšla v roce 2010 a jmenuje se Panoráma jazzových proměn. Autor se v ní hlouběji zaobírá vývojem českého jazzu po roce 1989, a to až do dnešních dnů.

Rozhovor měsíce: Vydávání jazzu v Česku

• Upravit
• Smazat

Jak se žije jazzovým vydavatelům v tak malé zemi jako je Česko? Na toto téma jsme se zaměřili v dalším Rozhovoru měsíce na Euro Jazzu. Hosty pořadu (premiéra v pátek 6.4. ve 14:00 na Euro Jazzu) budou tentokrát zástupci dvou hlavních českých jazzových vydavatelství – Jan Hála (Arta Records) a Petr Ostrouchov (Animal Music)

Hodnotil by dnes některé nahrávky v recenzích jinak? „To je těžké říct. Všechno co jsem psal, bylo poznamenáno danou dobou a vyplývalo to z toho, co jsem tenkrát znal. Pochopitelně, že na mnoho věcí bych měl dnes poněkud odlišný pohled.“

„Na jakékoliv události se člověk dívá jinak v patnácti, než kdyby je prožíval ve dvaceti, ve třiceti, nebo v pozdější době. Ale nemyslím, že bych se někdy dopustil vyložených kopanců, které bych pak chtěl odvolávat,“ vysvětluje Dorůžka v Rozhovoru měsíce s Petrem Vidomusem.

V hodinovém interview Dorůžka promluví o hlavních meznících své publicistické dráhy i osobního života: první ohromení jazzem za války a psaní do ilegálního hudebního časopisu, únor 1948, těžká 50. léta, relativní uvolnění a vydávání proslulých jazzových sborníků v 60. letech, srpen 1968, vývoj jazzu ve svobodných poměrech po listopadu 1989.

Lubomír Dorůžka|foto: Tomáš Vodňanský

Dorůžka promluví o hlavních tendencích vývoje českého jazzu v posledních dvaceti letech (za jednu z hlavních považuje navýšení významu kompoziční složky na rozdíl od dřívějšího důrazu na improvizaci, výpůjčky z jiných kultur), svébytnosti evropského jazzu, jazzovém školství, mezigeneračních vztazích mezi jazzmany či budoucnosti jazzové publicistiky.

Jak říká, další vývoj jazzu nedokáže odhadnout. „Nejsem prorok. Jsou tady nějaké tendence, jako globalizace, prostupování a sbližování žánrů. Ale kam to povede a jestli náhodou nepřijde zase nějaká velká překvapující změna jako byl be-bop, to neumím říct.“

Management jazzových hudebníků v Česku?

• Upravit
• Smazat

Dominika Janigová a Petra Burthey o své netradiční profesi.

Jazzový kritik v rozhovoru také objasnil zcela praktickou součást své práce: tedy jak si udržet odstup od umělců, které osobně zná, a má o nich psát recenze. Najít rovnováhu mezi přílišným odstupem a nekritickou náklonností není vždy jednoduché.

„Snažil jsem se s výkonnými muzikanty a lidmi, o nichž jsem psal, nenavazovat příliš úzký osobní kontakt. Věděl jsem, že se k nim někdy budu muset postavit kriticky a chtěl jsem, aby náš vztah zůstal profesionální. To však neznamená, že bych mezi jazzmany neměl dobré přátele,“ vysvětluje Dorůžka.

Náš hodinový rozhovor s Lubomírem Dorůžkou byl nahrán začátkem listopadu, krátce poté, co získal ocenění Ministerstva kultury za životní přínos hudbě.

Hudbu pro pořad tentokrát vybral sám jeho hlavní aktér – Lubomír Dorůžka pro něj doporučil desky interpretů, kteří ho v posledních letech nejvíce zaujaly, jako například Sam Yahel Trio, Ondřej Štveráček, Noční optika, Enrico Rava, nebo Vertigo.