„Odsud už odejdu jen do nebe.“ Rukojmí konfliktu na východě Ukrajiny jsou hlavně staří a nemohoucí

Okraje městečka Marjinka zasahují přímo do válečného pásma. Tady, v centru, to připomíná předpeklí. Zdejší pekař a protestantský kněz Oleg Tkačenko nakládá do auta základní potraviny pro lidi, kteří bydlí přímo v pekle.

Čtěte také

„Věděli jsme, nás Moskva nenechá na pokoji.“ Ukrajinští dobrovolníci už osm let šijí maskovací sítě pro své vojáky

Ulice se pomalu mění v polní cestu, procházíme kolem přízemních stavení zamaskovaných sítěmi, podél zákopů a provizorních bunkrů. Míjíme tabulky s nápisem: „Stůj, jsi v zorném poli odstřelovačů!“

Všude kolem mohou být miny nebo nevybuchlá munice. Oleg mi popisuje, jak tady známí našli nevybuchlou minu, v dobré víře ji chtěli odklidit a položili mu ji do kufru auta. Oleg jim řekl něco od plic. Měli z pekla štěstí, ale zásoba této „suroviny“ není v těchto končinách nevyčerpatelná.

Když bratr zabíjí bratra

Vcházíme do domu paní Lydie Petrovny. Je to velmi stará paní, která přežila i ty nejhorší chvíle bombardování. Jedna střela jí odnesla střechu, všechna okna jsou dosud zakrytá jen plachtami. Na dvoře mají svá stanoviště příslušníci ukrajinských sil.

S vojáky ze zahrady má Lydie Petrovna korektní vztahy, ale někdy by je nejradši hnala. Rozryli zahradu, na dvoře vykopali jámu, ale zato vaří, popisuje stará paní. Někdy ji pozvou na jídlo.

Reportér Martin Dorazín s Lydií a její kočkou Matyldou|foto:Martin Dorazín, Český rozhlas

Odpovědnost za tuto situaci nese podle Lydie špatné ukrajinské vedení v Kyjevě, jinak ale všechny nazývá „svými“. „Babička říkávala: Uvidíš, přijde doba, kdy se naši lidi začnou navzájem zabíjet. Bratr bratra, sestra sestru. Tak se taky stalo,“ říká.

Lydie Petrovna říká, že ona sama už odsud nikam odcházet nebude. Chystá se odejít úplně jinam – na nebesa.