Od narození do chvíle, kdy je naše osobnost vybudovaná. Toto období je rozhodující, míní psycholožka

Se Sociální klinikou jste začali před 10 lety, v době, kdy terapie placená ze zdravotního pojištění nebyla dostupná v takové míře. Zlepšilo se to za těch 10 let?

Čtěte také

Selhat je přirozené. Další minutu nebo den má člověk novou příležitost to udělat jinak, radí psycholog Světlák

Myslím, že situace se mění a doufám, že se mění k dobrému. Možností, jak najít dobrou péči, přibývá, a jsem moc ráda, že si potencionální klienti mohou vybírat, kudy půjdou, jako terapii budou hledat a eventuálně jak obstát v situaci, kdy na to nemám prostředky, což je docela častá situace.

Když jste to před 10 lety s Barborou Janečkovou zakládaly, kolik vás vlastně bylo a jak jste fungovali?

Byli jsme na začátku taková hrstka lidí, kteří se cítili inspirovaní projekty sociální kliniky v zahraničí. Osobně jsem třeba byla hodně inspirovaná tím, že sociální klinika má kořeny v Brazílii, kde shodou okolností žije moje dcera, takže tam tu situaci znám velmi dobře.

Tam se pracuje ve favelách s těmi nejchudšími?

Ano, ale nejenom ve favelách, ale i na ulici běžného města. Situace je tam odlišná od toho, jak známe realitu tady. Tenkrát mě to velmi oslovilo jako dobrý nápad, jak využít kapacitu, nadšení, zvyšující se erudici studentů výcviku v biosyntéze v Brazílii, a zároveň jsme si byli od prvního momentu vědomi, že v našich podmínkách služba musí mít jinou podobu a jiné zacílení.

V každé pohádce dojdete k poznání, že největší bolest je nevyjádřená láska.

Služba ze srdce, nebo pomoc druhým. To jsou pro spoustu lidí klíčová slova, ale tak kolem 50 let si někdy říkáme, co budeme těch dalších 20, 30 let dělat. To je asi v tomto věku normální?

Je to normální vývoj, i na začátku dospělosti výběr povolání souvisí s tím, jestli jsme nastaveni světu dávat, nebo jestli zůstáváme u domněnky, že svět má dávat nám. Jsem stále více přesvědčená, že to, co zažijeme od začátku svého života až po dobu, kdy naše osobnost je více méně vybudovaná nebo strukturovaná, je rozhodující.

Celý profesní život se vzděláváte, do toho přijímáte nelehké příběhy, dětská traumata, traumata mučených lidí. Jak tohle všechno zvládáte?

To je komplexní otázka, odpověděla bych tak, že samozřejmě nějaká část je studium, informace, výcviky, metodologie, ale to, co je důležité, je pečovat o svoje zrání, o svoji osobu, hranice, zkrátka umět dobře vyvážit to, kolik dávám a kolik jsem ochotna přijmout.

Doteď si říkám o supervizi nebo kolegiální pomoc, když pracuji s nějakým příběhem, který cítím, že se mě hodně dotýká. Je to komplex péče o sobe, je tam kognitivní část, ale také péče o vlastní posun, zrání. Jedna z těžkých věcí je umět odpočívat a říct dost.

Chtěla jsem se zeptat, jestli žijeme v těžké době, ale pak mi došlo, že těžkosti jsou v každé době. Je to individuální záležitost, jestli žijeme v těžké době? Je to v nás?

Čtěte také

Rádio Junior odstartovalo nový podcast Šikana. Jak jsou na tom české školy? A víte, jak se zachovat?

Určitě ano, je to něco, co jsme zažívali v krizovém centru, kde jsem 10 let pracovala, že v těžkých situacích se promítne celý náš život. Vše, co jsme dostali, jak jsme byli pečovaní, jak jsme byli informovaní, jak nám byl svět vysvětlován a také, zda jsme viděli u rodičů a dalších důležitých osob to, čemu říkáme coping mechanismy, jestli jsme od malička viděli, že maminka nebo tatínek v těžké situaci našli způsob, jak obstát, co v takovou chvíli říkat, dělat, jak se podpořit.

Domnívám se, že život a každá doba přináší těžké věci, pravda, někdy je to trošku těžší, teď žijeme v takové době, že to, co jsme posbírali až dosud, se promítne do toho, jak to vidíme, slyšíme, jak situaci rozumíme, jestli máme nějakou výbavu nápodoby dobrých vzorů z minulosti.

Možností péče je několik, klienti si dnes mohou vybírat, co jim vyhovuje.

Gestalt terapie, existenciální terapie, psychoanalýza nebo biosyntéza. Jak se v tom celém vyznat? Protože přístupů k lidské duši je víc?

Jsem velmi ráda, že v posledních letech máte možnost ochutnat metodu v různých krátkých formátech, můžete navštívit ochutnávkový seminář nebo workshop a zakusit, jestli vám to či ono vyhovuje, jestli vám to pomáhá se lépe vyznat ve světě a v sobě. Podle mé zkušenosti lidé mají tendenci ochutnat více směrů, a pak si vybrat. A tak to má být.

Jak funguje Sociální klinika? A co je to biosyntetická psychoterapie? Poslechněte si celý rozhovor.