Od narození do chvíle, kdy je naše osobnost vybudovaná. Toto období je rozhodující, míní psycholožka
Sociální klinika poskytuje své služby těm, kteří je potřebují, a to téměř zdarma. Kliniku, která funguje 10 let, spoluzaložila klinická psycholožka a psychoterapeutka Yvonna Lucká. „První mapovací setkání má velmi často produktivní psychoterapeutický účinek, člověk nastoupí do spolupráce s terapeutem, je víc v obraze a umí formulovat, které problémy jsou prioritní,“ objasňuje psycholožka.
Se Sociální klinikou jste začali před 10 lety, v době, kdy terapie placená ze zdravotního pojištění nebyla dostupná v takové míře. Zlepšilo se to za těch 10 let?
Čtěte také
Myslím, že situace se mění a doufám, že se mění k dobrému. Možností, jak najít dobrou péči, přibývá, a jsem moc ráda, že si potencionální klienti mohou vybírat, kudy půjdou, jako terapii budou hledat a eventuálně jak obstát v situaci, kdy na to nemám prostředky, což je docela častá situace.
Když jste to před 10 lety s Barborou Janečkovou zakládaly, kolik vás vlastně bylo a jak jste fungovali?
Byli jsme na začátku taková hrstka lidí, kteří se cítili inspirovaní projekty sociální kliniky v zahraničí. Osobně jsem třeba byla hodně inspirovaná tím, že sociální klinika má kořeny v Brazílii, kde shodou okolností žije moje dcera, takže tam tu situaci znám velmi dobře.
Tam se pracuje ve favelách s těmi nejchudšími?
Ano, ale nejenom ve favelách, ale i na ulici běžného města. Situace je tam odlišná od toho, jak známe realitu tady. Tenkrát mě to velmi oslovilo jako dobrý nápad, jak využít kapacitu, nadšení, zvyšující se erudici studentů výcviku v biosyntéze v Brazílii, a zároveň jsme si byli od prvního momentu vědomi, že v našich podmínkách služba musí mít jinou podobu a jiné zacílení.
V každé pohádce dojdete k poznání, že největší bolest je nevyjádřená láska.
Služba ze srdce, nebo pomoc druhým. To jsou pro spoustu lidí klíčová slova, ale tak kolem 50 let si někdy říkáme, co budeme těch dalších 20, 30 let dělat. To je asi v tomto věku normální?
Je to normální vývoj, i na začátku dospělosti výběr povolání souvisí s tím, jestli jsme nastaveni světu dávat, nebo jestli zůstáváme u domněnky, že svět má dávat nám. Jsem stále více přesvědčená, že to, co zažijeme od začátku svého života až po dobu, kdy naše osobnost je více méně vybudovaná nebo strukturovaná, je rozhodující.
Celý profesní život se vzděláváte, do toho přijímáte nelehké příběhy, dětská traumata, traumata mučených lidí. Jak tohle všechno zvládáte?
To je komplexní otázka, odpověděla bych tak, že samozřejmě nějaká část je studium, informace, výcviky, metodologie, ale to, co je důležité, je pečovat o svoje zrání, o svoji osobu, hranice, zkrátka umět dobře vyvážit to, kolik dávám a kolik jsem ochotna přijmout.
Doteď si říkám o supervizi nebo kolegiální pomoc, když pracuji s nějakým příběhem, který cítím, že se mě hodně dotýká. Je to komplex péče o sobe, je tam kognitivní část, ale také péče o vlastní posun, zrání. Jedna z těžkých věcí je umět odpočívat a říct dost.
Chtěla jsem se zeptat, jestli žijeme v těžké době, ale pak mi došlo, že těžkosti jsou v každé době. Je to individuální záležitost, jestli žijeme v těžké době? Je to v nás?
Čtěte také
Určitě ano, je to něco, co jsme zažívali v krizovém centru, kde jsem 10 let pracovala, že v těžkých situacích se promítne celý náš život. Vše, co jsme dostali, jak jsme byli pečovaní, jak jsme byli informovaní, jak nám byl svět vysvětlován a také, zda jsme viděli u rodičů a dalších důležitých osob to, čemu říkáme coping mechanismy, jestli jsme od malička viděli, že maminka nebo tatínek v těžké situaci našli způsob, jak obstát, co v takovou chvíli říkat, dělat, jak se podpořit.
Domnívám se, že život a každá doba přináší těžké věci, pravda, někdy je to trošku těžší, teď žijeme v takové době, že to, co jsme posbírali až dosud, se promítne do toho, jak to vidíme, slyšíme, jak situaci rozumíme, jestli máme nějakou výbavu nápodoby dobrých vzorů z minulosti.
Možností péče je několik, klienti si dnes mohou vybírat, co jim vyhovuje.
Gestalt terapie, existenciální terapie, psychoanalýza nebo biosyntéza. Jak se v tom celém vyznat? Protože přístupů k lidské duši je víc?
Jsem velmi ráda, že v posledních letech máte možnost ochutnat metodu v různých krátkých formátech, můžete navštívit ochutnávkový seminář nebo workshop a zakusit, jestli vám to či ono vyhovuje, jestli vám to pomáhá se lépe vyznat ve světě a v sobě. Podle mé zkušenosti lidé mají tendenci ochutnat více směrů, a pak si vybrat. A tak to má být.
Jak funguje Sociální klinika? A co je to biosyntetická psychoterapie? Poslechněte si celý rozhovor.
Související
-
Každý máme nějakého „vnitřní kritika“, ale nesmí nad námi vítězit, tvrdí psycholožka v županu Peruth
Psychoterapeutka Karolína Peruth je mj. spoluautorkou podcastu Psycholožky v županu. „Skrytým tématem klientů je vnitřní kritik, ke kterému utíkají od jiných témat,“ říká.
-
Největší tlak každý vytváří sám na sebe, říká sportovní psycholog. Jsou důležití mentální kouči?
Česká olympijská výprava se z Her v Paříži vrací s pěti medailemi. Některým favoritům nebo obhájcům olympijských medailí se ale tolik nedařilo, možná i kvůli tlaku na ně.
-
Šikana? Důležitá je příprava pedagogů, říká šéf AiSIS. Klíčový je školní psycholog, dodává náměstek
Daří se českým školám v prevenci a řešení šikany, nebo mají v tomto ohledu stále velké rezervy? A může je nové opatření ministerstva školství pomoct vyplnit?
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.