SERIÁL

1) Kulatý stůl k vyjednávání demokracie v Polsku se napřed musel vyrobit

Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Lech Wałęsa v gdańských loděnicích v roce 1980. V roce 1989 pomohl vyjednat v Polsku demokracii
Předchozí díl
Následující díl

V Československu na jaře 1989 ještě vládl tuhý komunistický režim. V sousedním Polsku už se schylovalo k částečně svobodným volbám. Poláci byli první, kdo začali s demontáží komunistického režimu. V seriálu ke třicátému výročí demokratických změn u našich sousedů se ohlédneme za jednáními u kulatého stolu.

Při jednání na přelomu zimy a jara 1989 se Polská sjednocená dělnická strana dohodla s opozicí na poklidném přechodu k demokracii. Myšlenkou kulatého stolu bylo podle historika Katolické univerzity ve Varšavě Antoniho Dudka dát každému z účastníků jednání rovné postavení, aby se u stolu mluvilo co nejvíc otevřeně.

„Poláci potřebují zchladit. A od toho mají Čechy,“ říká bývalý polský prezident Lech Walesa

Vít Pohanka a Lech Walesa

Poláci rádi hrozí šavličkami a někdy potřebují zchladit českým zápecnictvím. I tohle si odnesl se setkání a osobitým bývalým polským prezidentem Lechem Walesou náš polský zpravodaj Vít Pohanka.

Nápad se vládnoucí garnituře zalíbil, ale kulatý stůl ještě neexistoval. Dvacet truhlářů z nábytkářské továrny ve Varšavě ho vyrobilo za tři týdny. V průměru měl přes osm metrů a mohlo u něj sedět přes padesát lidí. Všech jednání se zúčastnilo více než 400 zástupců vlády, opozice a církví.

„Vyjednavači u něj seděli jen dvakrát. Při zahájení jednání na začátku února a při jejich zakončení na počátku dubna 1989. Rozhovory se odehrávaly u běžných hranatých stolů. Kulatý stůl tak nesehrál svou roli jako kus nábytku, ale spíš jako symbol,“ říká Antoni Dudek.

Pro polskou opozici bylo stěžejní uznání nezávislých odborů Solidarita, které byly od vyhlášení výjimečného stavu v roce 1981 v ilegalitě. Druhým cílem opozice bylo získat maximální míru občanských svobod. Při zahájení rozhovorů si nikdo nemyslel, že se Polsko v krátké době stane zcela demokratickým státem.

Vládní a stranickou delegaci na jednáních vedl tehdejší ministr vnitra Czeslaw Kiszczak. Jednání za opozici vedl pozdější prezident Lech Walęsa. Další z účastníků rozhovorů, organizátor ilegální činnosti Solidarity v Gdaňsku Bogdan Lis vzpomíná, že mezi vyjednavači nepanovala příliš velká důvěra: „My jsme nevěřili jim a oni zase nám. Oni nás znali z hlášení tajné policie a my je zase z represí, které jsme zakoušeli. Udržovali jsme si odstup.“

Rádio Solidarita poprvé zaznělo z éteru před 35 lety

Radio Solidarita vysílalo od roku 1982 do roku 1989

Slavná rozhlasová stanice začala konspirativně vysílat v dubnu 1982 a pro celou generaci Poláků se stala symbolem odporu proti komunistickému režimu.

Vládnoucí strana zase nevěřila Solidaritě. Bála se, že pokud opozice vyvolá lidové bouře, nedokáže je zastavit. Někdejší člen Ústředního výboru Polské sjednocené dělnické strany Stanislaw Ciosek navrhl, aby v červnových volbách roku 1989 měl vládnoucí blok zajištěný zisk 65 % mandátů v dolní komoře Parlamentu. O zbytek se mohli utkat kandidáti opozice a nestraníci. Tak zněla hlavní dohoda vzešlá z jednání u kulatého stolu. Vládní vyjednavači souhlasili také s obnovením registrace v té době zakázaných odborů Solidarita.

Podle Stanislawa Cioska bylo největším úspěchem jednání u kulatého stolu to, že i přes naivní představu o udržení socialismu se vláda i opozice chtěly dohodnout. Podařilo se jim dokonce načrtnout podobu budoucích demokratických institucí Polska. Cesta k podílu polské opozice na moci byla otevřená.

Dalším dějstvím byly částečně svobodné volby 4. června 1989. Jak to dopadlo? Přečtěte si druhý díl seriálu.