O romském holocaustu s Čeňkem Růžičkou

1. únor 2019

Nad tím, co vlastně víme o romském holocaustu, se v následujícím rozhovoru zamýšlí Čeněk Růžička. Předseda Výboru pro odškodnění romského holocaustu dlouhodobě usiloval o odstranění vepřína v Letech u Písku, kde zahynula část jeho rodiny. Růžička je také držitelem ocenění Alice Garrigue Masarykové v oblasti lidských práv za neúnavnou podporu obětem romského holokaustu. Do studia ho pozvala Iveta Demeterová.

Pane Růžičko, Vy jezdíte po školách – jaké je mezi žáky a studenty povědomí o romském holocaustu?

„Téměř žádné. V roce 2017 jsme byli v 15 pražských městských částech. Výstavu jsme prezentovali i na Václavském náměstí. Přednášky byly zhruba pro 300 žáků a studentů gymnázií. Nedostali jsme se ani na jednu vysokou školu, přesto že jsme se snažili. Rozeslali jsme okolo 450 nabídek, na které se nikdo neozval. Nakonec jsem musel ty školy osobně navštívit a vysvětlit jim význam. A když už se přednáška na škole konala, byli zaskočeni tím, jak žáci pozorně poslouchali a jak se o téma zajímali.“

Tedy osobně a přesvědčovat…

„Ano. To samé bylo v Ústeckém kraji. Tam je zhruba 350 škol různých typů. Také se nikdo neozval a také jsem musel osobně intervenovat.“

A jaké povědomí o romském holocaustu mají samotní Romové?

Předseda Výboru pro odškodnění romského holocaustu Čeněk Růžička pokládá květiny k památníku romských obětí holocaustu v Letech u Písku

„Původní čeští a moravští Romové nebo Sintové o tématu vědí téměř všechno. Slovenští Romové ne, jednoduše proto, že byli za komunismu vzděláváni ve zvláštních školách.“

O holocaustu se u nás v 50. a 60. letech vůbec nemluvilo, ale co vyprávění doma? To přece funguje. Řada lidí měla prarodiče v koncentračních a kárných táborech.

„Jak to u nás vlastně bylo? Znám to z osobní zkušenosti. Rodiče, kteří to všechno prožili, o tom neradi se svými dětmi hovořili. Jednak proto, že se báli jejich nepředložené reakce, což byl můj případ!"

Co to znamená?

„No to, že se začne říkat pravda. A já jsem ji říkal!“

Tedy že byste byl perzekuován?

„Moje maminka to věděla. A oni by mě určitě zavřeli. Máma to věděla, a proto mi to řekla až po roce 1997. No a další důvod byl ten, že oni nechtěli svoje děti stavět proti české společnosti. To bylo pro naše rodiče hodně důležité! Tedy tyto dva důvody hrají roli v tom, že moji vrstevníci neznají podrobnosti o spoluúčasti protektorátních Čechů na genocidě Romů.“

Pane Růžičko, Vy jste jako předseda Výboru pro odškodnění romského holocaustu před 20 let bojoval o odstranění prasečáku v Letech u Písku. Podařilo se – jste spokojen?

„Já nevím. Někdo si možná myslí, že bych měl být, ale nejsem doslova. Zejména vzhledem k době, jakou to trvalo. Předpokládal jsem, že ten morální aspekt bude tak silný, že to politici i společnost pochopí a že prasečák zmizí a vznikne tam důstojné místo.“

Každý květen vypravujete autobus na pietní místo v Letech u Písku. Pokolikáté to bude letos?

„Od roku 1998, to byl první pietní akt.“

A když se teď vypravíme do Let, bude tam něco nového?

„Nebude.“

autor: ide
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Když vás chytne klasika, nikdy vás už nepustí. I kdybyste se před ní plazili.

Petr Král, hudební dramaturg a moderátor Českého rozhlasu

Nebojte se klasiky!

Nebojte se klasiky!

Koupit

Bum, řach, prásk, křup, vrz, chrum, švuňk, cink. Už chápete? Bicí! Který nástroj vypadá jako obří hrnec ze školní jídelny potažený látkou? Ano, tympán! A který připomíná kuchyňské police? A který zní jako struhadlo? A který jako cinkání skleničkami? A který zní jako vítr?