O apostile

Abyste ji získali, musíte v případě některých dokumentů absolvovat docela složitou byrokratickou anabázi, která zahrnuje návštěvu několika úřadů. Ty vám dají potřebná razítka, abyste na ministerstvi zahraničí v Praze mohli po zaplacení stokorunového poplatku dostat „apostilu“.

Ale proč vám to vlastně vysvětluji. Když ve vysílání říkám něco pozitivního o Americe, posluchači i někteří známí mne někdy v reakcích označují za naivku, člověka neznalého skutečných poměrů ve Spojených státech, dokonce už jsem se dozvěděl, že některé lidi cituji: „děsí mé svazácké nadšení pro Ameriku.“ Asi bych nepoužil výrazu „nadšení“, ale cítím se v Americe opravdu velmi dobře. Apostila je jedním z mnoha důvodů, proč tomu tak je.

Přesněji řečeno: v Americe po mne apostilu na úřadech nikdo nechtěl. V evropské Belgii, kdy jsem pracoval před příchodem sem, ano. Na radnici v bruselské čtvrti Ixelles, doslova ve stínu institucí Evropské unie, to trvalo víc než rok, než se nám s manželkou podařilo vyřídit povolení pobytu potřebné k přihlášení syna do státní školy.

Úředníci po nás nejprve protiprávně požadovali pracovní vízum. Když se po několik týdnech vysvětlilo, že ho nepotřebujeme, chtěli různé jiné dokumenty, které potřebovaly všechny zmíněnou apostilu. Skutečnost, že je Česká republika stejně jako Belgie v Evropské unii a ta má za cíl podobné procedury odbourávat, nehrála našem případě žádnou roli. Zde v Americe zatím nikdo apostilu nechtěl.

Tak třeba na školním úřadě v Montgomery County ve státě Maryland vůbec nevěděli, co to apostila je. Stačily 3 základní dokumenty přeložené do angličtiny a zhruba za 3 hodiny byl náš syn řádně přihlášen do americké základní školy. Nedivte se proto, že je mi tady lépe, než v Belgii. Neexistence požadavku apostily je jen jeden praktický důvod z mnoha, proč tomu tak je.

Vít Pohanka, Český rozhlas, Washington