Nové vzdělávací centrum pro postižené děti

Michaela VETEŠKOVÁ:
I když se česká společnost snaží bořit bariéry mezi lidmi s postižení a bez postižení, jsou tu stále. Někteří se k nim přiznávají, jiní ne. Herec Tomáš Töpfer patří k těm prvním.

Tomáš TÖPFER, herec:
Já jsem před chvilinkou nedávno říkal, že už si asi ve svém životě neodnaučím vnímat hranice mezi státy, i když už jsou zrušeny, protože jsem v tom vyrůstal. Už se toho asi nezbavím do smrti, toho pocitu těch ostnatejch drátů, i když už dávno nejsou. A zrovna tak je pro mě obtížný naučit se jednat s postiženým člověkem, protože jsem ho po dobu tady tý totality skoro nepotkával. Oni byli vyřazený ze společnosti a ta integrace, která v civilizovaném světě, kam jsme se, zaplať pánbůh dostali, nastala jako masivní, je aspoň pro mě, já se to ještě stále musím učit.

Michaela VETEŠKOVÁ:
Také proto se stal patronem projektu, který podporuje výstavbu vzdělávacího centra pro studenty s tělesným postižením, a to přímo v areálu Jedličkova ústavu. Ten navštěvuje také Ladislav Angelovič, mladý muž, který se pohybuje na vozíku a na bariéry naráží každý den.

Ladislav ANGELOVIČ, postižený:
Protože často se stává, nebo častěji než by se mi líbilo, že některý výtah nefunguje a třeba v extrémním případě i týden a pokud jste na něm tak závislí, tak je to nepříjemný, například do metra a vždycky to okomentujeme tak, že kdyby to metro na hodinu nejelo pro všechny, tak to je naprostá katastrofa a zřejmě by někdo přišel o místo, ale že nefunguje nějakej vejtah, kterej pomáhá jenom určitý skupině lidí, tak to nikoho moc nevzrušuje, pač to je finančně nerentabilní.

Michaela VETEŠKOVÁ:
Uvádí příklad bariér, které nosíme jako členové většinové společnosti, ve svých myslích.

Ladislav ANGELOVIČ, postižený:
Jediný reálný způsob, jak se dopracovat nějaký změny výsledků, je větší integrace těch handicapovaných, větší vzájemný setkávání s tou zdravou majoritou, protože jinak než osobní praxí se k tomu nemůžete dobrat, i kdybyste přečetla deset knížek, člověku se to musí dostat pod kůži a musí to zažít.

Michaela VETEŠKOVÁ:
Ladislav Angelovič je členem skupiny The Tap Tap, kapely, která funguje u Jedličkova ústavu řadu let. Na dnešním koncertě v pražském Divadle Archa si s nimi zahraje a zazpívá herec Petr Čtvrtníček. Říká, že zpívat neumí a nevadí mu to. Myšlenka, že člověk na vozíku může řídit velkou nadnárodní společnost stejně tak dobře jako třeba urostlý čtyřicátník v obleku, se mu hodně zamlouvá.

Petr ČTVRTNÍČEK, herec:
Jako lidi se především těch vozíčkářů bojí, jako že to je nějakej čert a je jim jich strašně líto, ale zároveň vlastně se otáčejí, aby se na to nemuseli koukat. Vlastně se jich trošku straněj, ale jsou to prostě normální kluci, normální holky, akorát že prostě mají trošku něco jinýho s rukama, než máme my. Prvně on je jako člověk, druhej je jako student nebo eventuelně profesionál nějakej, kterej svede svoji práci úplně stejně, pokud u ní nemusí běhat, že jo, jako zdravej člověk a na třetím místě je von jako postiženej.

Michaela VETEŠKOVÁ:
Zajímavé na celém projektu je také to, že centrum Studeo by mohli spolu se zdravotně postiženými studenty navštěvovat také studenti bez handicapu.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je NEWTON Media, s.r.o. Texty neprocházejí korekturou.