Kino, běhání, výlety a zákaz tančení. Jak se mezi řeholními řády liší přístup k osobnímu volnu?

„Volný čas? Měli bychom ho trávit tak, abychom se udržovali ve zdraví a neohrožovali řád. Po světě je nás augustiniánů málo, tak se musíme chránit,“ mluví o zdravém životním stylu 28letý jáhen Jakub, jeden z 11 augustiniánů žijících v Česku.

„Už v Římě na nás bylo apelováno, abychom se udržovali v kondici a zdravě jedli, takže žádný fast food. A máme sportovat,“ usmívá se řeholník, který žije v pražské komunitě kousek od Malostranského náměstí.

bratr Jakub Starý, augustinián|foto:Michaela Danelová, iROZHLAS.cz

Jakub si ve volném čase chodí zaběhat nebo vyráží na procházky. Má rád knížky a zajde i do kina. Ve volnu a často i mimo klášter chodí v civilu, tedy bez černého augustiniánského hábitu.

„Snažíme se zůstávat v jednotě s lidmi a na ulici příliš nevynikat, být až neviditelní. Samozřejmě jiná situace je třeba v prostorách kláštera. To samozřejmě chceme, aby lidé věděli, ke komu mohou přijít, když potřebují třeba duchovní rozhovor,“ vysvětluje využívání řeholního oděvu Jakub.

Tanec jen zdrženlivě nebo vůbec

A 28letý augustinián přemýšlí, co mu řád ve volném čase zakazuje.

„Nesmíme nic, co je v rozporu s naší rolí. Je to samozřejmě také založené na kulturních hodnotách. Augustiniánští kněží třeba v Panamě a v jiných státech světa i normálně tančí. U nás to ale běžné není. Takže bych tancovat neměl,“ přibližuje Jakub a doplňuje, že na koncert nebo ples jít může, tanečnímu parketu se ale vyhýbá.

Čtěte také

Práce s motorovou pilou, výroba hořčice, výuka i křty nebo pohřby. Dny řeholníků jsou pestré

Tančení zmiňuje také 40letý dominikán Kliment. „V tomto bychom měli být velmi zdrženliví. Tanec je přeci jen určitý druh zábavy, kterého jsme se zřekli,“ popisuje.

Dál reaguje na otázku, čemu se ve volném čase vyhýbá. „To nejsou seznamy zakázaných věcí. Je potřebné pochopit ducha toho života a podle toho rozlišovat, co ano a co ne,“ přibližuje Kliment a vzpomíná třeba na studium teologie ve Francii, kdy zažil bratra jezdícího na motorce.

Spánek a výlety

„Náš dominikánský hábit sundávám v okamžiku, kdy třeba uklízím nebo když jdu do lesa. Ale ve většině případů v něm chodím,“ říká kněz a školní kaplan Arcibiskupského gymnázia.

Dominikán Kliment v kostele svatého Jiljí v Praze|foto:Michaela Danelová, Český rozhlas

Ve volném čase si bratr Kliment rád zajde na výlet. „Rád chodím po přírodě. Nejlépe po místech, která jsou opuštěná. Mám rád třeba pohraničí s Rakouskem nebo jižní Čechy. Také rád spím,“ usmívá se.

Na Univerzitě Karlově studoval klasickou řečtinu a slovanskou jazykovědu. Miluje výzkum a bádání staroslověnštiny. „Ten kontakt s nejstarším slovanským písemnictvím je naprosto uchvacující. No, pro mnohé posluchače tedy příliš ne,“ směje se nahlas svému koníčku Kliment.

Trapisté volno nemají

Augustiniáni a dominikáni mají dovolenou s možností cestovat, třeba i do zahraničí. To trapisté opatství na Toužimsku běžně neopouštějí.

„Většinou jezdíme ven z kláštera třeba ze zdravotních důvodů, když jedeme k lékaři nebo když jedeme za nějakou pracovní povinností. Vždy odjíždíme s opatovým požehnáním,“ vyjmenovává mimořádné situace trapista Theofan, který je v řádu 15 let.

Čtěte také

Vstávání ve tři ráno na modlitbu? Zvykli jsme si, chodíme spát brzy, přibližuje režim trapistů Theofan

Jeho běžný den se skládá ze sedmi modliteb. Jedna je v noci, dalších šest ve dne. Mniši řádu cisterciáků přísné observance z opatství Nový Dvůr také manuálně pracují, volný čas neznají.

„Ve vlastním slova smyslu nemáme osobní volno, protože celý náš život jako celek je dán Bohu. Nemáme přímo možnost dělat si, co chceme,“ vysvětluje Theofan. Jako příklad zmiňuje zimní období a možnost běžkování po okolí. „Na lyže nejdeme. Ale najdeme si způsob, jak si sněhem udělat také radost,“ říká bez bližších podrobností.

Zájmy podřizujeme povolání

Reaguje i na další zájmy, třeba na poslouchání hudby.

„Každý přichází do kláštera s nějakou svojí oblíbenou hudbou nebo kulturou. Ale snažíme se, aby se postupem času i ta naše kultura, i ty naše zájmy podřídily našemu povolání. Aby se upravily podle toho, co je nám vlastní,“ přibližuje Theofan.

Je otec učitel, který se stará o nováčky. Má v péči také sociální sítě opatství, vymýšlí statusy, točí videa a fotí fotky. Vysvětluje, jak se stane to, že se uzavřená komunita trapistů otevírá přes sociální sítě světu.

„Je to trošku paradoxní situace, musíme neustále pamatovat na to, že naše místo není na sociálních sítích. Jsme tam především kvůli tomu, abychom představovali své produkty,“ uzavírá Theofan, který zmiňuje výrobu a prodej hořčice nebo kosmetických výrobků.

Páteční reportáž se věnuje kontaktu řeholníků s rodinou. Nalaďte si Radiožurnál ráno v 8.50.