Dobří lidé. Poslechněte si nový reportážní seriál Radiožurnálu
Dobrovolnictví je obohacení života, říká překladatelka Adriana. S nevidomými se chodí i otužovat
Adriana Doubková je dlouholetá dobrovolnice, která doprovází bez nároku na honorář ve svém volném čase hned čtyři nevidomé. S jedním klientem chodí běhat, s dalším míří na veslařské závody nebo se otužuje v ledové řece. Poslechněte si první ze série reportáží o dobrovolnících v Česku.
„Co máme v plánu na následující desítky minut? Nejdřív se svlékneme, půjdeme do vody, a jestli se nám podaří všechno oblečení najít, tak se zase oblékneme. Pak si dáme čaj a bábovku,“ směje se cestou na pražský ostrov Štvanice Adriana Doubková. Překladatelka na volné noze dobrovolničí přes sdružení Okamžik už devátým rokem. Věnuje se doprovodu nevidomých.
Čtěte také
Adriany se cestou na koupání v ledové Vltavě drží za paži nevidomá zpěvačka a klavíristka Ráchel Skleničková. To ona přes neziskovku před dvěma lety poptávala někoho, kdo by ji na pravidelné otužování doprovázel. Podmínkou tehdy nebylo, že by zájemce s Ráchel do ledové vody přímo fyzicky musel. Adriana ale otužování začala zkoušet a nadchlo ji.
„Vltava má teď kolem dvou stupňů, venku jsou tři. Za mě je docela teplo. S Ráchel jsme byly ve vodě, i když bylo hodně pod nulou. Dnes je tedy opravdu příjemně,“ hodnotí počasí Adriana Doubková.
„Potřebuji slyšet, že tam je“
Ráchel Skleničková, která má na sobě zatím dlouhou péřovou bundu a na hlavě kapuci, souhlasí. „Dokud je nad nulou, tak je dobře,“ smějí se. Obě mají na zádech batůžky s ručníkem, plavkami a nechybí ani boty do vody nebo občerstvení.
Adriana přibalila vedle termosky s čajem i porcelánové hrnečky. „O ty se totiž po plavbě člověk krásně zahřeje. Je to úplně něco jiného, než když máte kovové nebo plastové,“ popisuje vychytávku dobrovolnice, která chystá kousek od schůdků do ledové Vltavy také deku. Na ní se obě otužilkyně začnou převlékat do plavek.
Ráchel skládá bílou hůl a zdůrazňuje, co od svého vidícího doprovodu potřebuje. „Ve vodě na mě Adrianka mluví. Potřebuji slyšet, že tam je,“ přibližuje pomoc. Dobrovolnice pak zmiňuje i kontrolu cesty k vodě: „Hlídám hlavně bezpečný vstup do vody, abychom tady po těch schodech neuklouzly. A pak musím včas vystoupit z vody ve chvíli, kdy se chystá Ráchel. To proto, aby na mě nečekala.“
Obě pak míří do Vltavy, kde jsou několik minut. Ráchel Skleničková nadšeně křičí, dělá pár temp a komentuje, že se jí rozlévá příjemné teplo po těle. „Já juchám, je to pro začátek pak trochu snazší. Vyvalí se hormony, emoce, je to adrenalin. Zpívám C3, a to omylem,“ směje se nevidomá zpěvačka a klavíristka.
Seriál Dobří lidé je součástí projektu Dobrý den Radiožurnálu, který už podruhé propojí dárce, dobročinné organizace, charity, dobrovolníky i příjemce pomoci.
Začínáme v pátek 6. 3. 2026 v 15.00 na Radiožurnálu a serveru iROZHLAS.cz.
Když hmat vypoví službu
Když je venku z vody, začne dělat dřepy. „Teď přijde stěžejní moment, musím se hýbat. Beru si pončo a budu dělat dřepy a kliky. Nechci ztuhnout,“ vysvětluje Ráchel a popisuje, že po otužování necítí hmat v konečcích prstů, což je pro nevidomého nepříjemné.
Prosí Adrianu, aby jí našla a podala z deky oblečení. Po hmatu najít kalhoty a triko sama nezvládne. „Mám ztuhlé ruce. Můj hmat v rukách teď neexistuje, vypověděl službu. Po těle mi je ale krásně teploučko,“ pochvaluje si a komentuje zvuky města nebo kachen a ptáků.
Adriana se usmívá a reaguje na otázky, jestli jsou lepší dvojdílné nebo jednodílné plavky a co říká na studený vítr. „Dnes mám jednodílné, ale když je hodně mráz, tak se hodí spíš dvojdílné, ty nepřimrzají k břichu. A studený vítr a mokré tělo? Alespoň rychleji uschnu,“ směje se zapálená dobrovolnice.
Parťák pro volný čas
Adriana Doubková přes sdružení Okamžik dobrovolničí od roku 2017, jako překladatelka bez pevné pracovní doby si může dobrovolnické aktivity lépe naplánovat. „Stojí to za to. Je to obohacení života a naučím se věci, které bych normálně nezažila a nenapadly by mě,“ shrnuje.
Čtěte také
Nevidomé ráda doprovodí na úřad nebo na nákup. Daleko větší téma je pro ni ale vyplnění jejich volného času. „Podle mě je to ještě důležitější než nákupy. Ty se vždycky nějak udělají,“ přibližuje dlouholetá dobrovolnice a Ráchel Skleničková stojící vedle s čajem v ruce souhlasí.
Přidává se i klient Václav, který je rád za Adrianin doprovod na veslařské závody. „Na nákup nebo k lékaři můžete jít s kýmkoli. Volnočasové aktivity jsou něco jiného. V tom trávení volného času cítím tu největší sílu. Mít prostě tři kamarády, se kterými můžete jít do přírody, plavat nebo dělat cokoli, je hodně fajn.“
Klient jako inspirace
Adriana Doubková se přes dobrovolnictví seznámila i se svým manželem, se kterým má dvě děti. Sedmiletý Jiří se už dobrovolnických aktivit rodičů také účastní. Dokáže stejně jako Adriana doprovodit nevidomého k ledové vodě.
Čtěte také
„Řadu těch mých aktivit dělám, protože je dělá někdo z klientů, a já jsem pak nadšená, že máme zážitek oba,“ usmívá se dobrovolnice, která pro sdružení Okamžik i háčkuje košíky. Říká, že ji ruční práce uklidňují.
Neziskovce už prodejem různě barevných košíků z textilní příze vybrala skoro 500 tisíc korun. „Mám ráda pocit, že dělám něco, co má zároveň ještě nějaké další využití.“ Adriana Doubková dostala v roce 2024 za dobrovolničení i cenu Křesadlo, kterou uděluje nezisková organizace Hestia. Křesadlo kvůli tomu, že dobrovolníci pomáhají vykřesat jiskry lidství.
V úterní reportáži se seznámíme s 81letým Jiřím Tučkem, který se věnuje hned několika dobrovolnickým aktivitám.
Mohlo by vás zajímat
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
