Válce navzdory. Poslechněte si příběhy Ukrajinců, kteří v Česku našli nový domov
„Věděla jsem, že bez češtiny se nikam nepohnu.“ Kontakt s rodnou Ukrajinou drží lékařka čtenářským kroužkem
V Česku pracuje přibližně 1400 lékařů a lékařek z Ukrajiny a podle České lékařské komory v některých regionech zachraňují zdravotnictví. Jednou z nich je i Anna Bohomazova. Třicetiletá lékařka ze západní Ukrajiny patří k těm, kteří v Česku úspěšně složili aprobační zkoušky, a získali licenci k výkonu povolání. Anna odešla z rodné země po začátku ruské invaze, pracuje střídavě ve Stříbře na Tachovsku a v Praze, a svůj osobní i profesní život už spojila s Českou republikou.
„Vystudovala jsem medicínu v Černivcích na západní Ukrajině, v nemocnici jsem pak pracovala na interně, to ale samozřejmě nestačilo na práci tady,“ říká světlovlasá žena v brýlích s výrazně velkými černými obroučkami. „Skoro větší než obličej,“ směje se Anna.
Čtěte také
Do Česka přišla týden po ruské invazi a diplom z lékařské fakulty se stal jen základem pro další studium. Aby mohla v Česku léčit pacienty, musela nejdříve udělat aprobační zkoušky. „První pokus byl neúspěšný, tak jsem šla podruhé. Nedotáhla jsem dvě procenta v legislativě,“ říká Anna plynulou češtinou s citelným přízvukem. Licenci nakonec získala po dvou letech od přihlášení ke zkouškám.
V ordinaci praktického lékaře kousek od náměstí ve Stříbře je krátce po dvanácté hodině klid. Končí ordinační doba a Anna vyřizuje u klávesnice dokumentaci. Pracuje jako zaměstnankyně a stále ještě takzvaně pod dohledem.
Domů se pomalu chystá i sestřička Kateřina. „Všichni jsou hrozně spokojení. Pacienti se ptají, kdy tu bude paní doktorka. Předsudky tu nemám, opravdu v řádu výjimek, spíš naopak,“ popisuje. Podle sestřičky si lékařka získala důvěru lidí především svým přístupem. „A já mám ráda je, tak si myslím, že to je společné,“ dodává lékařka Anna.
Čtěte také
V Česku podle Národního registru zdravotnických pracovníků pracuje 1098 ukrajinských všeobecných lékařů a 242 zubařů. Nejvíc je jich v Ústeckém, Pardubickém a Karlovarském kraji, potom v Praze a ve středních Čechách. Mluvčí České lékařské komory Michal Sojka považuje jejich přínos za zásadní. „Ukrajinští lékaři v některých regionech zachraňují české zdravotnictví.“
Dva domovy
Cestu do České republiky plánovala Anna ještě před ruskou invazí, válka její rozhodnutí jen urychlila. „Věděla jsem, že bez češtiny se nikam nepohnu, to je základ všeho. I tím, jak můj snoubenec je Čech, mluvím doma, ale poslední dva roky čtu i knížky v češtině, takže prostředí je skoro české,“ usměje se mladá žena. Její rodiče bydlí v Karlových Varech i s bratrem. Zbytek rodiny je na Ukrajině, kde ale Anna nebyla od začátku války. „Ale byla tu na návštěvě babička.“
Čtěte také
Na své kořeny Anna nezapomíná. V Plzni je členkou čtenářského kroužku Ukrajinců, který se pravidelně schází nad knihami ukrajinských autorů a diskutuje o historii i současnosti své země. „Poslední dva roky mám zálibu ve druhé světové válce,“ říká trochu překvapivě. Zajímá ji reflexe toho, co vedlo k invazi.
Když už Anna nejezdí na Ukrajinu, snaží se alespoň pomáhat příbuzným a přátelům, z nichž někteří slouží v armádě. „Jeden spolužák ve válce zahynul. Já dávám peníze na různé sbírky a jednu jsem i pořádala. Můj kamarád sbíral na potřeby při odminování,“ dodává praktická lékařka ve Stříbře Anna Bohomazova.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Přijměte pozvání na úsměvný doušek moudré člověčiny.
František Novotný, moderátor
Setkání s Karlem Čapkem
Literární fikce, pokus přiblížit literární nadsázkou spisovatele, filozofa, ale hlavně člověka Karla Čapka trochu jinou formou.
