Větřit soby i pižmoně a vozit turisty. Jak vypadá práce tažných psů v grónském Sisimiutu?

Dnes psi slouží především pro turisty. Místní obyvatel Hanserak je má ale také kvůli sobě. „Rád se vydávám ven, do šera, abych potkal svých patnáct psích přátel,“ říká Hanserak. Ti žijí v psím městečku za Sisimiutem, kde jsou tažní psi z bezpečnostních důvodů soustředěni mimo oměsto – kvůli lidem i ostatním zvířatům.

Psí spřežení jsou součástí grónské kultury|foto:Jakub Lucký, Český rozhlas

„Vždycky mě rádi vidí. Starat se o ně mi zpříjemňuje každý den. Každý pes je navíc jiný, musíte se ke každému chovat jinak, ale zároveň z nich udělat jeden velký tým,“ popisuje lovec a rybář, oblečený v kalhotách a botách z kůže z ledního medvěda.

„Kožešinové oblečení je nejlepší. Odpuzuje totiž vodu. Normální oblečení navlhne a pak zmrzne,“ přibližuje drsný život na severu Hanserak, který se svými psy vozí v okolí Sisimiutu i turisty.

Na lovu sobů a pižmoňů

Příští měsíc se ale chystá se svým chlupatým spřežením na lov.

Čtěte také

iROZHLAS

‚Moře zamrzá později a později, anebo také vůbec.‘ Teplotní obleva za polárním kruhem ohrožuje lovce

„Potřebují se vydat někam daleko a větřit soby a pižmoně. To budou šťastní. Trvá to nejmíň týden – dva až tři dny cesty tam, pár dní lovu a pak zase zpátky,“ vypráví lovec.

Spokojení psi jsou podle něj to nejdůležitější. „Potřebují hodně lásky. To je vede k tomu, že pro vás pracují. Můžete se na ně zlobit, ale musejí tomu rozumět. Když to nebudou chápat, budou frustrovaní.“

Léto s velrybí kostí

Vyžití pak psi dostanou v létě, kdy jsou tak trochu ponecháni svému osudu. „Celé léto je nechávám samotné, na ostrově. Nechám jim tam jídlo, většinou nějakou velrybí kostru, kterou si můžou ohlodávat. Loni jsem si je přivezl zpátky v říjnu, ale v listopadu zase všechen sníh roztál, tak jsem je tam vrátil ještě zpátky.“

Právě změny počasí jsou jedním z velkých problémů tady na severu. Sněhu je málo, moře nezamrzá a tradiční způsob dopravy se tak stává stále obtížnějším – někdy dokonce nemožným.