Ochrana „módních“ druhů? Myslivci odvádějí pozornost od důsledků špatného výkonu myslivosti, tvrdí Libor Ambrozek

Někdy v polovině března Českomoravská myslivecká jednota ve společném prohlášení se zemědělci, rybáři, lesníky a chovateli vyzvala k ochraně biodiverzity. Na tom byste se s nimi asi mohli shodnout.

Čtěte také

Odpůrci větrné energie nejsou žádní ruští agenti. Vliv na zdraví dánské orgány neprokázaly, říká expert hnutí DUHA

Samozřejmě, že na ochraně biodiverzity bychom se asi shodli, ale jednak je trošku nadnesené používat formulaci o tak široké frontě, protože pokud vím, tak to prohlášení nakonec podepsala pouze Českomoravská myslivecká jednota, myslivecká sekce Agrární komory, jednotliví chovatelé… A za druhé o ochranu biodiverzity se myslivci mohli zajímat celá desetiletí, stejně jako řada ostatních.

Jak rozumíte jejich požadavku na „odklon od nesystémových opatření a návrat k odborně podložené péči o krajinu“? 

To je docela bizarní prohlášení. Samozřejmě se nabízí řada přirovnání, včetně těch biblických o třísce v oku bratra, trámu v oku vlastním, ale je potřeba říct, že ochrana biodiverzity dneska stojí na odborných základech, je nastavená dobře legislativně i metodicky a to všechno probíhá.

To, kde jsou obrovské rezervy a co působí v krajině čím dál větší škody, je ne zcela dobrý výkon práva myslivosti.

To, kde jsou naopak obrovské rezervy a co působí v krajině čím dál tím větší škody, je ne zcela dobrý výkon práva myslivosti. Takže si myslím, že určitě nemůžeme mluvit o módní ochraně, jak se o tom mluví…

Mám tady tu otázku připravenou. Připomenu posluchačům, že myslivci tvrdí, že ochrana přírody se soustředí pouze na několik módních druhů.

No, z celého prohlášení a z té myslivecké aktivity – když pominu, že je to snaha odvést pozornost od obrovských problémů, které se tady za poslední desetiletí kvůli špatnému výkonu myslivosti hromadí – strašně čouhá sláma z bot, ten vlk, nějaká touha po trofeji, nějaké té vlčí kožešině, protože ochrana přírody je nastavená už několik desetiletí tak, že chrání ty nejvzácnější druhy. A v případě, že ty druhy působí nějaké škody, tak také tyto škody nahrazuje.

Čtěte také

Kácení v bezzásahových zónách? Jiných lokalit je dost, říká Červený. Chce omezit prodej dřeva do zahraničí

Co se týká vlka, to je taková ikona, ale patří k těmto druhům třeba i rys ostrovid, který se v posledních desetiletích přece jenom zase trošku vrátil, kočka divoká, medvěd – ten je zatím od nás docela vzdálený, občas objeví na východní hranici… A to jsou druhy, které tady poslední staletí chyběly a které celou historii přece jenom nastolovaly určitou rovnováhu v krajině.

To znamená, že jejich návrat bychom spíše měli vítat v tom smyslu, že jsou schopny nám trochu pomoci s přemnoženou zvěří, ať už spárkatou, nebo černou. Ale protože je rovnováha v krajině dneska natolik narušená, tak bez aktivní myslivecké péče to prostě není možné dát do pořádku.

Narušená rovnováha krajiny

Myslivost by měla být součástí péče o přírodu, ale někdy se zdá, že se redukuje na obhospodařování druhů prostřednictvím jejich lovu. Jak to vidíte vy?

Čtěte také

Kontrola eroze půdy v Čechách musí být důslednější než v zemích, kde hospodaří na svém, tvrdí Jan Štefl za soukromé zemědělce

Někdy to trošku vypadá, že děláme z lesa zoologickou zahradu, protože myslivci udržují často v honitbách vysoké stavy zvěře. Dneska je rovnováha v krajině už narušená a jinak než lovem to není možné dostat pod kontrolu. Ale opravdu je potřeba, aby i myslivci a nájemci honiteb k tomu přistupovali zodpovědně.

Vzpomněl jsem třeba daňka nebo jelena siku, to je dneska obrovské ohrožení. Daňci se začínají plošně šířit po celém území. Pro myslivce je to zajímavé, že se jim v honitbách objeví nějaké nové trofejní zvíře, které má krásné parohy, ale problém je, že daňci spásají především byliny. Vidíme to dneska v Bílých Karpatech na orchidejových loukách, kde to v létě vypadá jako na savaně – prostě jenom tráva –, protože tam jsou stohlavá daňčí stáda a dokážou všechno spást.

Došlo to tak daleko, že jsme jako Chráněná krajinná oblast Bílé Karpaty loni se všemi nájemci honiteb, mysliveckými sdruženími domluvili navýšení odlovu o 100 procent, takže jenom v Národní přírodní rezervaci Čertoryje se střelilo tisíc kusů daňčí zvěře, což je obrovské číslo.

Je potřeba si uvědomit, že problém s daňkem a jelenem sikou je dneska vážný.

Tak uvidíme, jestli to pomůže. Ale je potřeba si uvědomit, že problém třeba s daňkem a jelenem sikou je dneska vážný a pokud je ty honitby, kde se ta zvířata vyskytují, nedokážou nějak aktivně redukovat, tak to může být obrovský problém.

Proč myslíte, že myslivci, kteří ani, jak už jste popsal, zdaleka nestíhají odstřel přemnožené spárkaté zvěře, si tolik brousí zuby na lov chráněných šelem?

Myslím, že to je touha po té šelmě, po nějaké trofeji, protože to je samozřejmě vrcholový predátor, do určité míry konkurent člověka, protivník. Takže se tam možná probouzejí nějaké staré lovecké pudy.

Je ale velice zvláštní, že řada sdružení dneska není schopna ani ty odlovy zvládat. Ale vždycky když se objevil pokus o to, aby do toho bylo zapojeno nějaké širší množství subjektů, ať už soukromých zemědělců na jejich pozemcích, nebo třeba i profesionálních lovců, tak vznikl obrovský odpor a vedení Českomoravské myslivecké jednoty to brání jako Chodové svá privilegia někde zavřená v truhlách, aniž by byli schopni je konzumovat. Takže mě to mrzí.

A v době, kdy v podstatě dneska nejsme skoro schopni obnovovat tisíce hektarů holin po kůrovci, tak protože je přemnožená spárkatá zvěř, myslivci odvádí pozornost tím, že řeknou, že je tady 300 vlků. Je to prostě zvláštní.

Ta debata by se měla vést, ale začít u těch hlavních problémů. Jak jsem vzpomněl, pokud jsou škody spárkatou zvěří dneska kolem tří miliard – to jsou dolní odhady –, tak škody vlkem jsou 30 milionů. To jsme o dva řády někde jinde. Takže problémy řešme, ale určitě začněme od těch hlavních.

Co je hlavní příčinou úbytku druhové rozmanitosti v přírodě? Jak velkým problémem je používání pesticidů v zemědělství? A jak bobři pomáhají revitalizovat krajinu? Poslechněte si celý rozhovor.