Záchrana a rekonstrukce. Po pěti letech se otevírá katedrála Notre-Dame

Hrozila katedrálu pohřbít, čelí sílícímu větru. Obnova věžičky Notre-Dame byla inženýrům velkou výzvou

Při požáru pařížské katedrály Notre-Dame před pěti lety obletěly svět mimo jiné záběry padající dřevěné věžičky pocházející z 19. století. Pád vyvolal silnou tlakovou vlnu, která zavřela obří dveře Notre-Dame a uvnitř uvěznila zasahující hasiče. Stabilita katedrály byla narušena a hrozilo zhroucení celé stavby. Hasiči ale změnili strategii hašení a katedrálu se jim nakonec podařilo zachránit. Ve třetím díle seriálu se dozvíte, jak řemeslníci postavili novou dřevěnou věžičku.

Sebastian má v ruce dláto a všude kolem sebe piliny. V dílně v městečku Tours měl na starosti výrobu dekorativních prvků dřevěné věže pařížské katedrály Notre-Dame. „Nemůžeme si dovolit chyby ani u těch nejmenších částí. Práce vyžaduje velkou zručnost, koncentraci a dostatek času,“ líčí.

Čtěte také

Když hořela pařížská katedrála, dokončoval Sebastian v Indonésii inženýrské studium. Svou profesní dráhu ale nakonec přehodnotil a vyučil se tesařem.

Do původní podoby

Architektonická studia z celého světa po požáru navrhovala různé podoby nové věžičky, například ve tvaru obřího ohně, nebo skleněnou stavbu s vitrážemi. Slovenské studio navrhovalo propojení katedrály s nebem prostřednictvím vysoké bílé věžičky a stejně barevného paprsku. Francouzi se nakonec rozhodli tzv. sanktusník postavit na základě jeho podoby z 19. století.

Stavba věžičky byla jednou z nejsložitějších operací celé rekonstrukce. „Byla to opravdu výzva. Na prostoru 15 x 15 metrů museli současně pracovat lešenáři, tesaři, pokrývači i kameníci, kteří opravovali klenby. Všechny tyto profese si musely sáhnout na dno a vydat ze sebe to nejlepší,“ popisuje Julien Le Bras, vedoucí jedné z řemeslných dílen.

Čtěte také

Technici museli při budování nové dřevěné věže počítat i se změnami klimatu, potvrzuje inženýr Dominic Calvu. „Vítr se mění. Ve Francii máme specializované výzkumné centrum, které předpovídá, že v následujících čtyřech stoletích vítr zesílí zhruba o 20 procent ve srovnání s 19. stoletím. Tím pádem se výrazně zvýší tlak na jednotlivé díly stavby,“ vysvětluje inženýr.

Inženýři vycházeli z archivních plánů, které po sobě zanechali architekt Eugéne Viollet-Le-Duc a tesař Auguste Bellu. Bez této dokumentace by bylo takřka nemožné postavit věž podobně. Práce a následné propočty komplikovalo i použití čerstvého, nevysušeného dřeva. „Některým kusům dřeva bude trvat 25 až 30 let, než se stabilizují. Museli jsme ověřit a namodelovat všechny etapy, než dřevo přestane pracovat,“ upřesňuje Gaëtan Jeune, jeden z inženýrů.

Životní zkušenost

Na přestavbě katedrály se v dílně na západě Francie podíleli i dva Američané, jeden z Bostonu a druhý z New Yorku. Aby se dostali až sem, museli splnit náročné výběrové řízení.

Američan Jackson pracoval na rekonstrukci Notre-Dame už doma ve Spojených státech, kde pomáhal s přípravou krovů pro pařížskou katedrálu. Nakonec se zapojil do přestavby i přímo ve Francii a říká, že je to zkušenost, kterou se bude chlubit i v příštích letech.

„Po zbytek života budu kolegům a přátelům říkat, že jsem se podílel na rekonstrukci dřevěné věže pařížské katedrály Notre-Dame. Už abych si k tomu připravoval vyprávění,“ těší jej.

V dalším díle seriálu se vydáme do dílny v Normandii, kde řemeslníci po požáru opravovali zvony katedrály. V reportáži uslyšíte například zvon Štěpán, který zazní při slavnostním znovuotevření katedrály v sobotu.

autoři: Martin Balucha , jkh
Spustit audio

Mohlo by vás zajímat