Když se dva nedohodnou a třetí chybí. Obec Trokavec je letos bez kandidátky

Trokavec proslul před patnácti lety bojem o americký radar v Brdech a podle některých lidí i toto téma rozděluje vesnici dodnes. Sváry došly tak daleko, že si obě skupiny už pár let staví vlastní májku sto metrů vedle sebe a na pivu spolu nebyly aspoň dvě volební období.

Dva tábory proti sobě

Obecní úřad je zděná patrová budova natřená na bílo, stojí před ní letitá zelená pumpa s nápisem ‚užitková voda‘, pod lípou se schovává památník padlým z první světové války a ticho přerušuje jen vzdálený hluk traktorů z polí nebo sekačky trávy.

Přes malou náves projíždí do mírného kopce dodávka a zastavuje. Vykloní se mladík, pohlédne na auto s logem Českého rozhlasu a začne vyprávět, jak se v Trokavci krásně žije. Usmívá se u toho tak, že není jasné, jestli to myslí vážně, nebo si dělá legraci.

„Já nemám na kandidaturu čas. A možná jsou tady dva tábory, které se nedohodnou, možná se bojí,“ říká trochu záhadně, aniž by upřesnil, o koho se jedná. Jméno si nechává pro sebe a posílá mě za Angličanem.

Opéct prase, dát si pivo a domluvit se

Před pěknou chalupou stojí auto s britskou poznávací značkou, za vraty štěká pes a vychází majitel Tomáš Bělecký. „Já jsem tu pár měsíců v roce, na volby nemám čas. Dělám v Londýně,“ říká se širokým úsměvem. „Jsme tu tři roky, ještě jsme do toho nepronikli, my nevíme, kdo s kým. Ale možná by bylo fajn, kdyby si lidi koupili bečku piva, opekli prase a nějak se domluvili.“

Tomuto návrhu přitakává i partnerka Jana. „Bylo by hezké, kdyby se tu lidé víc sdružovali. Prý jsou za tím nějaké staré křivdy,“ dodává opět záhadně žena, která za prací dojíždí do Plzně a kandidovat rozhodně nechce.

To samé říká štíhlá světlovláska, která na zahrádce za obecním úřadem věší prádlo. Monika pracuje jako pokojská v pár kilometrů vzdáleném hotelu a přímo v budově úřadu bydlí. Víc s ním mít společného nechce. „Mě by nikdo nezvolil,“ rozesměje se s tím, že dosavadní starosta byl skvělý. „Tady se ale každému nezavděčíte,“ dodává opět trochu záhadně bez dalšího vysvětlení.

Není s kým kandidovat

Nezávislý starosta Martin Klouda se k rozhovoru sejít nechce. Po telefonu říká, že už ho to přestalo bavit. „Při té práci, co mám. A pořád má někdo něco proti.“ Koho tím myslí, nechce říct, prý to lze ale dohledat na webu.

Cesta tak přes sítě vede k budově hasičské zbrojnice, ke které je přilepený dům bývalého hospodského Jaroslava Hůrky. Konečně sdílný člověk. Rozhovoří se o dvou nesvářených rodinách, o nekonečných tahanicích a naschválech a zachází do detailů, kterým nikdo za cedulí Trokavec nemůže porozumět.

„To se táhne od dob amerického radaru. V té době jsem se přistěhoval, a do boje o radar se prolínaly vztahy mezi lidmi, byly mizerné už tehdy.“ Hospodský Hůrka chtěl kandidovat, ale potřeboval s někým. „Když jsem oslovil pár lidí, kteří byli proti vedení, tak najednou o kandidaturu neměli zájem.“

Jeden tábor náš, druhý jejich

Po poli za Trokavcem svižně jede moderní zelený traktor s přívěsem plným sena. Zastavuje a ze schůdků seskakuje místostarosta Štefan Hrčák. „Mě to bavilo, ale jsem otrávený. Lidi na vesnici se hrozně změnili. Je těžké se na čemkoliv domluvit. Cokoliv jsme udělali, všechno bylo špatně.“

Opakuji nápad ‚Angličana‘, který navrhuje koupit bečku piva, opéct prase a všechno si vyříkat. Traktorista Hrčák kroutí hlavou. “Nikdo by nepřišel. Jeden tábor náš, druhý jejich. Vždyť i májky tady máme dvě, sto metrů od sebe.“

Místostarosta Štefan Hrčák|foto:Ľubomír Smatana, Český rozhlas

Jaký konkrétní problém ale místní trápí a v čem je největší svár, nikdo říct nedokáže. Trokavec má něco málo přes sto obyvatel, leží na konečné silnice, za humny se rozléhá houbařský ráj Brdy a radar už je historie.

„Až budou doplňovací volby, tak do toho půjdu, už tu mám dva měsíce trvalý pobyt,“ říká bývalý hospodský Jaroslav Hůrka. Místostarosta Štefan Hrčák to ví. „To si udělal kvůli volbám. Já ho rozhodně volit nebudu.“