Anthropoid. 80 let od nejdůležitějšího činu českého odboje
Jdu s chutí do práce a nezastaví mne ani to nejhorší, píše si do deníku Jan Kubiš. Den před atentátem byl v protektorátu klid
Předvečer atentátu. Klid před bouří – tak by se dal popsat 26. květen 1942 v Protektorátu Čechy a Morava. V kinech běží filmová komedie, Reinhard Heydrich je s manželkou na koncertě. O tom, že do nejvýznamnějšího počinu českého odboje zbývají jen hodiny, věděla pouze hrstka lidí.
Zita Kabátová, Jana Romanová a Jan Pivec zářili v květnu 1942 na stříbrném plátně ve filmové komedii režiséra Vladimíra Slavinského – Muži nestárnou. Snímek o muži, který si postupně získá lásku žen ze tří generací jedné rodiny, bodoval u diváků vtipným námětem i pointou. Recenze v časopise Kinorevue byla ale kritičtější.
„Někdy to vypadá, jako by herec příliš snadno vytvořil svou roli. Scházelo tomu to, co má předcházet každé umělecké tvorbě – trochu utrpení. Proces, kterým se umělec probojovává k poslednímu výrazu své fantazie, je vždycky doprovázen bolestí hlavy. Zde však dochází herec ke své kreaci příliš snadno,“ píše se recenzi.
Akce, která změní tvář protektorátu
„Protektorát žije úplně klidným životem. Výrazně to ovlivňuje Heydrichova sociální politika, kdy se snaží českým dělníkům poskytovat nejrůznější sociální a vlastně i finanční výhody. A rozhodně se nedá říct, že by něco nasvědčovalo tomu, že o den později dojde k akci, která naprosto změní tu tvář protektorátu,“ popisuje historik Zdeněk Špitálník z Vojenského historického ústavu.
Že ho za pár hodin parašutisté smrtelně zraní zastupující říšský protektor Reinhard Heydrich samozřejmě netušil. Večer 26. května 1942 se spolu s manželkou Linou zúčastnil ve Valdštejnském paláci koncertu komorní hudby. Přítomní byli také manželé Frankovi nebo generál Toussaint. Jednalo se o poctu Heydrichovu otci – skladateli Richardu Brunovi Heydrichovi.
V tu samou dobu povečeřeli Josef Gabčík a Jan Kubiš svíčkovou s odbojáři Jaroslavem Smržem, Václavem Khodlem a jeho synem Václavem. Všechny tři podporovatele parašutistů později dopadlo gestapo. Byli popraveni 24. října 1942 v Mauthausenu.
Poslední slova v deníku
„Dnes nejsem si jistý dnem, neb jest na mne požadován zvláštní úkol, úkol velice nebezpečný, ale nebojím se ho, jdu s chutí do práce a nezastaví mne ani to nejhorší.“
Taková byla poslední slova, která si do svého deníku ještě v Anglii zapsal Jan Kubiš. Dalším dnem byla středa 27. května 1942 a Jan Kubiš a Josef Gabčík se ráno vydali splnit rozkaz z Británie do zatáčky v ulici V Holešovičkách.
Mohlo by vás zajímat
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.
