Ani v Pekingu nechybí „kokosy na sněhu“. Co láká na zimní olympiádu reprezentanty z exotických zemí?

Jamajčan Benjamin Alexander nesl na slavnostním zahájení olympiády vlajku své země. A za pár dnů nastoupil na trať obřího slalomu. Posledních deset let se ale věnoval kariéře dýdžeje a na přípravu neměl moc času. Po prvním kole ztrácel na ty nejlepší víc než půl minuty, v tom druhém ztrátu ještě zvětšil, ale do cíle dojel a hned poté oznámil konec závodní kariéry.

„Nedělal jsem si srandu, když jsem po prvním kole říkal, že mě bolí záda. Jsem prostě starý a tímto bych tak rád oznámil konec své profesionální kariéry. Je na čase aby přišla další generace a lyžovala mnohem lépe než já,“ svěřil se novinářům.

Madagaskar jako vstupenka na olympiádu

Dalším reprezentantem nelyžařské a ne zrovna zimní země je Mialitiana Clercová. I ona je nadšena olympijskou atmosférou a zpětně si pochvaluje rozhodnutí reprezentovat zemi, kde se sice narodila, ale nežije v ní.

„Narodila jsem se na Madagaskaru, ale moji adoptivní rodiče mě do Francie přivezli už po pár měsících. Francie je lyžařská velmoc, nikdy bych se do jejich národního týmu neměla šanci dostat, proto závodím za svou rodnou zem. A moc si to užívám!“ vysvětluje.

Na olympijských sjezdovkách nebo v bílé stopě se na běžeckých tratích v Pekingu objevili i reprezentanti Filipín, Kolumbie, Íránu, Thajska nebo Libanonu.

Čína na cestě k medailím?

Exoticky na sněhu a ledu donedávna působila i samotná Čína. Podle některých trenérů i rozhodčích je ale na nejlepší cestě proniknout do uzavřené rodiny zemí, které pravidelně vozí ze zimních soutěží medaile. Číňané totiž mají podmínky, mají zázemí a mají peníze.

Čtěte také

Čínská popelka na sportovním bále? Asijská velmoc chce držet krok se světem i ve sportovním průmyslu

„Takové moderní zařízení se jen tak nevidí. Je to, řekl bych, až škoda, že je to v místě, kde ten sport nemá žádnou tradici – skokani a sdruženáři tady vlastně nejsou,“ stýská si pod zbrusu novými skokanskými můstky v Čang-ťjá-kchou český rozhodčí skoků na lyžích Stanislav Slavík.

To, že nemít tradici nebo vlastní zkušené trenéry ještě neznamená, že země je na mezinárodním poli bez šance, už Číňané předvádějí v rychlobruslení, na snowboardu nebo v curlingu.