Peking 2022. Olympijský zápisník Davida Jakše
Věk je jen číslo, dokazují Pekingští ledoví kovbojové. Hokej někteří z nich hrají už víc než šedesát let
Celý seriál:
Za pronájem ledu platí velké peníze, chodí pravidelně na tréninky a naprosté většině z nich už bylo sedmdesát. Přesto tahle parta seniorů hokej miluje a čeká je prý ještě spousta ostrých zápasů. A samozřejmě, že jejich nejoblíbenějším olympijským sportem nemůže být nic jiného než lední hokej.
„Já mám na dresu číslo 73. A víte proč? Protože letos je mi třiasedmdesát. Každý rok tak měním dres, protože potřebuji pořád vyšší a vyšší čísla,“ směje se Jang Siao-lu, hokejista-senior z týmu Pekingští ledoví kovbojové.
Na ledě ale není nejstarší – jeho hokejovému kamarádovi, panu Che Ťie-fangovi je ještě o rok víc. S hokejem začínal na zamrzlém rybníku v šesti letech: „Víte, co jsme tenkrát měli místo hokejek? Ohnuté větve ze stromů! A puk také nebylo kde sehnat, tak jsme místo něj hráli s kusem ledu. Mydlili jsme se tenkrát hodně. Dneska už jsme starší pánové, tak musíme opatrně.“
Osobní souboje nepraktikujeme
Pekingští kovbojové si ledovou plochu pronajímají, což v čínské metropoli není nic levného. Každý rok je to přijde v přepočtu na desítky tisíc korun. Hřiště mají menší, většinou hrají tři na tři, a když brankář nedorazí, do brány postaví pneumatiku a gól platí jen do ní. Osobní souboje nepraktikují a trestnou lavici mají prý výhradně na to, aby tam odkládali láhve s vodou.
„Musíme se hýbat, dokud to jde. Máme přátelství na celý život. Tady s Jangem se známe od školky, tak si spočítejte, jak je to dlouho, když nám je teď třiasedmdesát!“ zdůrazňuje pan Chu Siao-tung v týmové klubovně.
I veteráni potřebují soupeře
A co soupeř? „Několikrát jsme s ledovými kovboji hráli, jednou vyhráli oni, potom zase my, ale to není důležité. A představte si, že došlo i na malou strkanici. Ale nevylučovalo se… Při hokeji jsme dostali hlad a žízeň a po zápase to společně oslavili,“ směje se další hokejový veterán z týmu Peking 1979.
Rád by čínskému fotografovi zapózoval přesně v pozici jako na tréninkové fotografii z roku 1970. Bolavá záda a kolena mu to ale nedovolí, a tak alespoň slibuje, že po olympiádě znovu začne s intenzivním tréninkem. Vždyť mu táhne teprve na dvaasedmdesát.
Mohlo by vás zajímat
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.
