S hlavou vztyčenou
Záběry z procesu s Horákovou komunisté k propagandě nepoužili. Vzbuzovaly by soucit místo nenávisti
Proces s Miladou Horákovou a dalšími členy nekomunistických stran měl před sedmdesáti lety šokovat a varovat všechny odpůrce režimu. Svou roli tehdy sehrála i média. Nenávistné nálady mezi lidmi podněcovaly i rezoluce, ve kterých lidé žádali o nejtvrdší tresty pro obžalované.
Den před zahájením procesu - 30. května 1950 - se veřejnost poprvé z vysílání Československého rozhlasu dozvěděla, kdo stane před soudem a z čeho je obviněn. Následující den zveřejnil tisk doslovné znění obžaloby. Komunisté měli k dispozici také filmové záběry, ty ale nepoužili.
„Byli toho názoru, že záběry těch obžalovaných vzbuzují soucit. A to se jim nehodilo do toho konceptu, který zvolili,“ vysvětluje publicista a historik z Univerzity Karlovy Petr Šafařík.
Zmanipulovaný rozhlas a tisk
Komunistická strana převzala řízení rozhlasu i tištěných médií. Zveřejňováním procesu chtěla vyvolat hlavně nenávistné nálady mezi lidmi.
Čtěte také
„Vysílalo se veřejným i městským rozhlasem. Lidé ho museli povinně poslouchat, aby věděli, kdo jsou ti lidé, kteří chtěli znemožnit ten dobrý život, který komunisté slibovali,“ vzpomínal pro projekt Paměť národa herec Jan Přeučil. Jeho otec František dostal v procesu doživotí.
K lidem se tak dostávaly zprávy upravené podle potřeb komunistického vedení. Třeba autentické ale patřičně sestříhané výpovědi obžalovaných. Řada tehdejších umělců podepsala rezoluce, ve kterých požadovali trest smrti.
„Já nevím, jak se mě a mé ženě podařilo to nepodepsat. Ale osmdesát procent toho osazenstva to podepsalo,“ popisuje režisér František Miška podpisovou akci v Realistickém divadle.
Seriál o Miladě Horákové si poslechněte každý den od pondělí do neděle vždy v 8:50 ve vysílání Ranního Radiožurnálu.
Rezoluce nepodepisovali jen herci
„V těch pramenech najdete také obdobně extrémní a pokleslé texty psané třeba římskokatolickými knězi,“ říká historik Petr Šafařík.
Čtěte také
Ne všichni ale byli ochotní propagandě uvěřit. Mezi nimi byla třeba Emílie Jarmarová. Za druhé světové války se zapojila do protinacistického odboje. I proto nechtěla nikoho zbrkle posílat na smrt. Petici jí tehdy přinesli žáci základní školy.
„Já jim povídám, kdo to je? No, my nevíme. Já povídám: no já taky ne. Chlapci, já jsem nedávno přišla a viděla jsem tolik nevinných umírat a mám tady nějaké paní podepsat, že chci, aby ji pověsili,“ vzpomíná pro archiv Paměti národa.
Ti, kteří chtěli dostat obžalované na šibenici, se dočkali. Prezident Gottwald potvrdil všechny čtyři rozsudky smrti. Nepomohly ani přímluvy zahraničních osobností jako byl Albert Einstein nebo Winston Churchill.
Milada Horáková byla popravena 27. června 1950. Poslední okamžiky jejího života připomene další díl seriálu S hlavou vztyčenou na Radiožurnálu.
Související
-
Proces s Rudolfem Slánským
183 magnetických pásek, přes 60 hodin zvuku. To je záznam osmidenního politického procesu s Rudolfem Slánským, který Český rozhlas získal zpět a zdigitalizoval.
-
Před 70 lety komunisté poslali na šibenici Miladu Horákovou
V prvním červnovém týdnu roku 1950 stanula před Krajským soudem v Praze členka Československé strany národně socialistické doktorka práv Milada Horáková.
Více o tématu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
