Výjimečné ženy Česka
Začátky v armádě byly těžké. Dnes mě ale muži přijímají bez problémů, říká první česká generálka
Před 11 lety se Lenka Šmerdová stala první plukovnicí v české armádě a před rokem první generálkou. Na tuto nejvyšší hodnost zatím dosáhla jako jediná žena v Česku. Dlouhodobě se stará hlavně o získávání nových rekrutů a armádní marketing. Pracuje ale také jako poradkyně náčelníka generálního štábu pro rovné příležitosti žen a mužů v armádě. Pracovní den generálky Šmerdové jsme sledovali v rámci seriálu Výjimečné ženy Česka.
„Končit, pozor! Paní generálko, stálý dozorčí praporčík Drahoš, během mé služby se nic zvláštního nestalo,“ vítá Šmerdovou při ranním příchodu na generální štáb voják, který měl noční službu. „Volte pohov. Dobrý den,“ odpovídá mu stejně jako každé ráno první a zatím jediná generálka v české armádě. Na starosti má náběr nových vojáků ale i oblast rovnosti žen a mužů v armádě.
Zakládat v armádě marketing
Její kancelář na generálním štábu s výhledem na pražské Vítězné náměstí zdobí řada fotografií.
„Tady na té stěně, to je obraz z doby, kdy jsme v armádě zakládali marketing. Bylo to ve spolupráci s americkou armádou. Oni nám tehdy předávali zkušenosti, jak získat zájemce do armády, jak připravovat výběry a podobně. A tady jsem s panem prezidentem, když mě loni jmenoval do hodnosti brigádní generálky,“ ukazuje Šmerdová.
Na poličce má také vystaveno několik řádů. „Asi nejvýznamnější jsou tyto záslužné kříže třetího a druhého stupně. Je to ocenění za plnění úkolů v oblasti doplňování rezortu České republiky,“ vysvětluje generálka.
Generálka hledá rekruty
Elegantní uniformu poté generálka mění za maskáčový polní úbor a vyráží na výstaviště v pražských Holešovicích. „Probíhají tam 115 oslavy Harley Davidson a armáda byla vyzvána k prezentaci na této akci. Vzhledem k tomu, že potřebujeme doplnit velké množství vojáků do armády, tak se snažíme vyhledávat neotřelá místa a neotřelé akce a zkusit oslovit potenciální zájemce. A já té akci velím,“ vysvětluje Šmerdová.
Čtěte takéLenka Šmerdová, jediná žena v české armádě s generálskou hvězdou
Teplota na rozpáleném pražském Výstavišti postupně stoupá nad třicet stupňů. Generálka trpělivě debatuje s lidmi, možnými budoucími rekruty a ukazuje jim vojenské vybavení.
„Můžu říct, že jsem mile překvapená. Zájemci za námi chodí, dotazují se, zajímá je technika, povídají si s vojáky a zkouší si vzít zbraně do rukou. Zastavují se i u rekruterů a ptají se na případné podmínky vstupu do armády,“ pochvaluje si generálka a už chvátá za dalšími návštěvníky ukázat jim vystavený průzkumný pandur. „Já sama mám zkušenosti s bojovým vozidlem pěchoty jako řidič i jako střelec,“ poznamenává.
Těžké začátky v armádě
Generálka Šmerdová je celý den v jednom kole. Svižně se pohybuje po areálu, úkoluje vojáky a dává rozhovory médiím. V armádě je už 34 let.
Vojačkou toužila být od dětství, jasné rozhodnutí prý padlo už na základní škole: „Po základní škole jsem šanci neměla, protože v té době děvčata ještě na vojenské školy nebyla přijímána. Udělala jsem si proto maturitu a teprve pak se přihlásila na vojenskou spojovací odbornou školu.“
Lenka Šmerdová přiznává, že začátky v armádě byly těžké. „Pamatuju si, když jsem nastoupila do armády někdy v roce 1984, tak jsme se s kamarádkami hodně těšily na první vycházku. Ale nakonec jsme byly rády, že jsme se mohly vrátit do kasáren. Protože ne vždycky bylo to chování veřejnosti příjemné. Pokřikovali na nás, uráželi, jiní se zase chovali slušně… Armáda ale tehdy nebyla připravena na takové množství žen jako dneska,“ vzpomíná Šmerdová.
Zároveň však dodává, že v tomto ohledu udělala armáda velký krok dopředu. „Já myslím, že jsme na tom dnes velmi dobře. U nás jsou zkrátka daná kritéria, a pokud je muž nebo žena splní, tak mohou být na konkrétní pozici zařazeni. Je řada podplukovnic, majorek a šikovných děvčat, které postupují, jezdí do zahraničních misí,“ shrnuje generálka. A věří, že na špici v nejvyšší hodnosti české armády ji brzy přibydou další kolegyně.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.